VELKÉ VESMÍRNÉ CYKLY 10: Národní americká, a.s., a Susan Calvinová

TŘI ROBOTICKÉ ZÁKONY:

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Příručka robotiky
56. vydání, 2058 n.l.

OBECNÝ ÚVOD

Sejde z očí, sejde z mysli – v roce 2012 uplynulo právě 20 let od úmrtí jednoho z největších science fiction autorů všech dob Isaaca Asimova, a nepovšiml jsem si, že by na Sardenu, Fantasyplanet či na jiných stránkách byl tomuto smutnému výročí věnován byť jen krátký článeček.

Budiž tedy alespoň tímto příspěvkem opožděně vzpomenuto úmrtí tohoto velikána.

Probíral-li jsem se dosažitelnými publicistickými pracemi věnovanými Asimovovi, nalezl jsem jich celou řadu, ale žádná z nich se nevěnovala Asimovovým robotickým povídkám. Jako by se zájem všech čtenářů a publicistů soustředil na to nejznámější v Asimovově literární tvorbě – na Nadaci a na cyklus robotických románů, zatímco robotické povídky zůstávají jaksi stranou.

A přitom část z nich se odehrává v uceleném světě budoucnosti majícím svůj vývoj a své zákonitosti.

Slovo robot vzniklo v roce 1920, kdy je Karel Čapek z popudu svého bratra Josefa poprvé použil ve své hře R.U.R., a během necelých dvaceti let se rozšířilo do celého světa. Samozřejmě nemohlo minout ani Isaaca Asimova, který pod laskavým vedením editora Astoundingu J. W. Campbella, Jr. posléze ve svých dílech propracoval celou robotickou vědu, kterou nazval robotikou a k níž zformuloval základní Tři robotické zákony.

Robotické povídky, případně povídky o počítačích (protože Asimov nečinil velkého rozdílu mezi roboty a počítači, neboť robota považoval za pohyblivý počítač, a naopak počítač považoval za nepohyblivého robota) psal Asimov po celý svůj život – jeho první robotická povídka „Robbie“ je z roku 1939, a poslední „CAL“ je z roku 1990), navíc vedle povídek napsal i čtyři robotické romány.

Všechny robotické povídky, které Asimov během svého dlouhého literárně plodného života napsal, lze rozdělit do čtyř základních skupin.

Do prvé skupiny patří povídky pro naše téma nejzajímavější, neboť ty se odehrávají v uceleném světě budoucnosti definovaném postupným nástupem robotů a odporem majoritní společnosti vůči nim. Jedná se o propracovaný svět, v němž vystupuje robopsycholožka Susan Calvinová působící v největší firmě vyrábějící roboty – ve společnosti Národní americká společnost pro výrobu robotů, a.s.

V originále se tato společnost nazývá U.S. Robots and Mechanical Men, Inc. První překlad tohoto názvu do češtiny se objevil v roce 1981, kdy Odeon vydal povídkovou sbírku Já, robot (povídky v této sbírce přeložil kolektiv autorů Oldřich Černý, Alexandr Kramer a Zuzana Meyerová, z politických důvodů však byl pode všemi jako překladatel podepsán pouze Oldřich Černý) – překlad tehdy zněl Národní americká společnost pro výrobu robotů.

V různých českých vydáních Asimovových povídek se však v menší míře setkáme i s bizarnějšími překlady názvu firmy U. S. Robots and Mechanical Men, Inc.

Překladatel Marek Čtrnáct v povídkách „Ztratil se robot AL-76“ a „Světelný verš“ vyšlých v povídkové sbírce Robohistorie I. v nakladatelství Triton v roce 2004 užívá překlad Americká korporace robotů a mechanických lidí.

Velmi bizarní překlad užila Hana Parkánová v povídkách „Ztratil se robot AL-76“ a „Ženská intuice“ vyšlých v antologii Roboti a androidi vydané v roce 1988 v nakladatelství Svoboda, kdy užívá překlad Spojené státy robotů a mechanických lidí.  

Překladatelka Veronika Volhejnová v povídkách „Malý ztracený robot“ a „Světelné verše“ vyšlých v povídkové sbírce Sny robotů v nakladatelstvích Knižní klub a Mustang v roce 1996 anglický název firmy nijak nepřekládá.

Do druhé skupiny patří povídky odehrávající se ve světě, v němž vznikl systém Multivacu spočívající v tom, že všechny počítače na Zemi jsou vzájemně propojeny a řízený či ovládány jedním centrálním počítačem. Rámec tohoto světa je dán tím, že počítače na sebe přebírají stále více a více úkolů, až to ve svých důsledcích vede ke zlenivění a degradaci lidstva. Nelze přesně říci období, kdy k tomuto jevu dochází, z povídky „…že jsi naň pamětliv“ lze však usoudit, že se tak mohlo dít někdy během stoletého období mezi úmrtím Susan Calvinové a rokem zhruba 2170, kdy se děj povídky „…že jsi naň pamětliv“ odehrává.

Do třetí skupiny patří povídka „Zrcadlový obraz“, která souvisí s cyklem robotických románů Ocelové jeskyně, Nahé slunce, Roboti úsvitu, a Roboti a Impérium, které všechny se odehrávají kolem roku 5000 našeho letopočtu.

A konečně do čtvrté skupiny patří povídky nezařaditelné do kterékoliv ze tří shora uvedených skupin.

VESMÍR BUDOUCNOSTI NÁRODNÍ AMERICKÉ A SUSAN CALVINOVÉ

V roce 1982 byla založena Národní americká společnost pro výrobu robotů, a.s. (dále jen Národní americká), která se postupem doby stala jedním z největších výrobců robotů na severoamerickém kontinentě, a shodou okolností se v roce 1982 narodila i Susan Calvinová, která se postupem doby stala nejznámější tváří Národní americké.

Leč nepředbíhejme.

Zpočátku v Národní americké probíhala výroba robotů v podstatě na koleně, přesto však tato společnost byla vždy v čele při uplatňování nových poznatků při jejich výrobě.

Nejprve vyráběla roboty, kteří neměli žádnou úzkou specializaci, byli nehumanoidní a nemluvící – mohli tak kupříkladu působit jako dětské chůvy v rodinách. Tak byl v roce 1996 vyroben robot, který se stal hlavním hrdinou povídky „Robbie“ odehrávající se v roce 1998, v níž je Asimovem popisován vztah, který se vytvořil mezi malou holčičkou a její robotí chůvou.

Povídka „Robbie“ byla první Asimovovou robotickou povídkou. Napsal ji v květnu 1939, ovšem měl značné potíže ji udat. Asimovův učitel, rádce a přítel John W.Campbell, Jr., který působil jako šéfredaktor Astoundingu, ji v tomto magazínu odmítl vydat – zjevně proto, že dle jeho názoru byla málo technická a příliš citová. Asimov nepochodil ani v Amazingu (tomu v té době šéfoval Raymond A. Palmer), až ji konečně pod změněným názvem Strange Playfellow vydal v září 1940 Asimovův přítel F. Pohl ve svém magazínu Super Science Stories.

Asimov později v roce 1950 tuto povídku pod jejím původním názvem „Robbie“ zařadil jako úvodní do své sbírky Já, robot, ač její návaznost na další v této sbírce vyšlé povídky je minimální – v povídce „Robbie“ není ani zmínky o pozitronických mozcích, není v ní ani zmínky o Národní americké, a už vůbec v ní nejsou zmiňovány tři zákony robotiky. Jediná návaznost na ostatní povídky sbírky je tak dána epizodní postavou Susan Calvinové, která v této povídce jako šestnáctiletá dívka sleduje odborný seminář pořádaný Národní americkou.

V roce 1998 vyvinula Národní americká prototyp sice nehumanoidního a nepohyblivého, leč hlasem vybaveného robota, v roce 2002 vyvinula nehumanoidního hlasem vybaveného a pohyblivého robota, který byl předurčen pro práci v dolech na Merkuru.

Vyrobení mluvícího pohyblivého robota však představovalo poslední kapku do antirobotických nálad – proto v letech 2003 až 2007 na Zemi většina států zakázala používat roboty pro jiné než vědecké účely.

Národní americká na v mezidobí postupně narůstající odpor vůči robotům reagovala s předstihem tak, že již při jejich výrobě počítala s tím, že by měli být používáni především ve vesmíru. Už v roce 2005 tak její roboti byli součástí první expedice na Merkur, kde měli vybudovat důlní stanici – tato expedice však neuspěla.

To se již pomalu blížíme k mezníku, kdy se spojila cesta Národní americké s cestou Susan Calvinové – ta totiž po absolvování Kolumbijské university v roce 2003 započala se studiem kybernetiky, v roce 2008 z ní pak složila doktorát, ještě však dříve v roce 2007 nastoupila do Národní americké jako robopsycholožka, čímž se stala první velkou představitelkou nové vědy.

Vybudování důlní stanice na Merkuru (tentokrát úspěšné) bylo zopakováno v roce 2015. Národní americká vědoma si problémů s roboty vybavovala takovéto expedice svými technickými pracovníky, kteří nejproblematičtější modely přímo na místě testovali, opravovali a sledovali. Takovýmito nejzkušenějšími technickými pracovníky byli Gregory Powell a Michael Donovan.

Ti tak v roce 2015 testují roboty při budování důlní stanice na Merkuru, což je blíže popsáno v povídce „Hra na honěnou“. Zhruba o půl roku později se nacházejí na retranslační stanici nad Merkurem, kde mají co do činění s robotem, u něhož došlo k náboženskému prozření (povídka „Rozum“). O něco později (rozhodně však před rokem 2021) testují roboty na asteroidech v pásu mezi Marsem a Jupiterem (povídka „Chyť toho králíka“), kdy řeší problém s robotem, který se zbláznil, a konečně někdy kolem roku 2037 mají lví podíl na praktickém vyzkoušení hyperprostorového letu (povídka „Únik“).  

V průběhu let 1941-1945 tak Asimov publikoval celkem čtyři povídky, jejichž hrdiny byli Powell a Donovan. Návaznost těchto povídek na celý cyklus o pozitronických robotech je více než zřejmá. Už v pořadí druhé Asimovově robotické povídce „Rozum“ z roku 1941 je zmínka o pozitronickém mozku.  Bezesporu nejvýznamnější je však povídka z roku 1942 „Hra na honěnou“ (jedná se v pořadí o pátou Asimovovu robotickou povídku), v níž Asimov poprvé pregnantně definuje své tři robotické zákony.

V roce 2021 se odehrává povídka „Lhář“ – ta je pro celý cyklus důležitá z toho důvodu, že poprvé se v ní jako hlavní hrdinka objevuje v té době již uznávaná robopsycholožka Národní americké Susan Calvinová. Leč ani její velké zkušenosti a znalosti ji však neuchrání před tím, aby ji (sice v dobrém úmyslu a při respektování všech zákonů robotiky) obelstil robot, který byl vyroben jako defektní, protože uměl číst myšlenky. A protože Susan Calvinová je žena – a obelstít ženu se nikdy nevyplácí, byla její pomsta pro onoho robota zničující a fatální.

V blíže neurčeném roce (rozhodně však ve dvacátých letech 21.století) se odehrává povídka „Lenny“ popisující defektního robota, jehož intelekt je na úrovni malého dítěte. Tato povídka, v níž je popisován zvláštní vztah vytvořivší se mezi oním robotem a Susan Calvinovou, jakoby tvořila určitý protipól k povídce „Lhář“.

Je s podivem, jakou popularitu postupem doby získala postava Susan Calvinové. Přitom Asimov v povídce „Lhář“ vyšlé v roce 1941 koncipoval tuto literární postavu jako vyloženě nesympatickou – přestárlou (39 let) citově vyprahlou starou pannu. Povídka „Lenny“ vyšla v roce 1958 a působí na mě tak, jako by Asimov chtěl své nejznámější ženské literární postavě dát vedle její zapšklosti i lidský rozměr. 

Ani ve dvacátých letech jednadvacátého století antirobotické hnutí na Zemi nepolevuje, a tak stále jediné možné praktické využití robotů je ve vesmíru. V roce 2025 se na Saturnově měsíci Titan odehrává epizodní povídka „První zákon“ popisující robota vybaveného mateřským citem.

Tato kratičká povídka, jejímž hlavním hrdinou je technický pracovník Donovan, vyšla poprvé až v roce 1956. Navíc od všech ostatních povídek patřících do cyklu o Národní americké se odlišuje nejen svou délkou, ale i svým vyloženě humorným charakterem.

Největší uplatnění však nacházejí roboti vyrábění Národní americkou na konci dvacátých let – do popředí totiž vystupuje zájem o vynalezení tzv. hyperprostorového pohonu, který by byl rychlejší než světlo. Pro svoji nebezpečnost probíhá veškerý výzkum a vývoj na tzv. Hyperzákladně, která je umístěna na osamělém asteroidu mezi Marsem a Jupiterem. A zde právě v roce 2029 dojde k dramatické události, kdy se ztratí robot (povídka „Malý ztracený robot“) – to by samo o sobě nebyla tak velká tragédie, kdyby tento robot pro svoji práci na Hyperzákladně neměl částečně potlačen první zákon, a to v té jeho části, že „robot nesmí svou nečinností dopustit, aby bylo ublíženo člověku“. Samozřejmě skutečnost, že Národní americká počala vyrábět roboty s částečně potlačeným prvním zákonem, byla silně utajená. Nikdo se o tom nesmí zvláště na Zemi dozvědět, a hlavně onoho ztraceného robota je třeba urychleně nalézt, protože může být do jisté míry pro lidi nebezpečný. A proto je na Hyperzákladnu povolána Susan Calvinová, aby ztraceného robota našla.

Na Hyperzákladně se následně odehrávají ještě dvě povídky, v nichž se setkáme se Susan Calvinovou – krátce po ději povídky „Malý ztracený robot“ se odehrává povídka „Riziko“, a kolem roku 2037 povídka „Únik“ (o níž jsem se již zmiňoval výše v souvislosti s techniky Powelem a Donovanem).

Kolem roku 2030 začíná Národní americká vyrábět humanoidní roboty, jež jsou od lidí k nerozeznání – to ovšem znovu přispívá do nárůstu antirobotických nálad. Při testování těchto robotů proto musí Národní americká volit až partizánské metody – tak jako je popsáno v povídce „Spokojenost zajištěna“, v níž je humanoidní robot utajeně umístěn do jedné rodiny jako sluha. Nastává tak naprosto výbušná situace, kdy se v prostoru jednoho malého bytu střetávají robot (poslušný samozřejmě prvého zákona, dle kterého jeho veškerá konání jsou zaměřena ve prospěch člověka) a osamělá manželka (jejíž manžel tráví většinu času na cestách). Ne, nečekejte žádné pikantnosti, povídka je z roku 1951, a to ještě v science fiction žádný sex nefrčel.

Národní americká však neumísťuje své roboty pouze utajeně do domácností, ale pokouší se je rovněž pronajímat různým institucím – to je případ povídka „Koumes“ odehrávající se v roce 2034, kdy je robot víceméně utajeně umístěn do knihovny jedné významné univerzity. Asimov v této povídce popisuje střet robota pomáhajícího člověku, který jej chce zneužít pro svůj prospěch.

Samozřejmě vývoj humanoidních robotů s sebou nesl teoretickou možnost, že by tito mohli (případně) utajeně vykonávat i společensky prospěšné funkce v oblasti práva či dokonce politiky. Touto problematikou se Asimov zabývá v povídkách „Důkaz“ a „Konflikt nikoliv nevyhnutelný“. Prvně zmíněná se odehrává v roce 2032 a vyvstane v ní podezření, že prokurátor (jež je ve zmíněném roce zvolen do funkce starosty) je robotem; pokračováním této povídky je pak povídka „Konflikt nikoliv nevyhnutelný“ odehrávající se v roce 2052, kdy onen bývalý starosta je již ve funkci oblastního koordinátora.

Někdy krátce před odchodem Calvinové do důchodu se odehrává povídka „Robotské sny“ popisující případ robota, u něhož se vyvinulo podvědomí.

Tato povídka vyšla v originále v roce 1986, je to z časového hlediska poslední Asimovova povídka, v níž vystupuje Susan Calvinová jako plnohodnotná postava. Protože první povídka s Calvinovou je z roku 1941 („Lhář“), znamená to, že s přestávkami se k této své nejvýznamnější ženské literární postavě Asimov vracel po celých dlouhých 45 let.

Do důchodu pak Susan Calvinová odchází v roce 2057, přesto však ještě v roce 2062 si Národní americká vyžádá jejích služeb – v povídce „Ženská intuice“ tak musí Calvinová řešit problémy s robotem vybaveným čím? No přece ženskou intuicí.

V roce 2064 Susan Calvinová umírá.

O něco více než 100 let po úmrtí Calvinové (tedy někdy kolem roku 2170) se odehrává povídka „…že jsi naň pamětliv“. Vývoj robotů během uplynulých sta let šel dopředu mílovými kroky, což ve svých důsledcích vede k tomu, že dogmatické trvání na znění a aplikaci tří zákonů robotiky je kontraproduktivní. Co když bude robot postaven do situace, kdy si bude musit vybrat, zdali svou nečinností ublíží pěti starším lidem bez zvláštní hodnoty nebo mladému talentovanému umělci. Objevuje se tedy snaha vybavit roboty úsudkem, což znovu vede k nárůstu antirobotických nálad ve společnosti (a to mimo jiné i s přihlédnutím k tomu, že někdy mezi úmrtím Susan Calvinové a dějem této povídky vznikl systém Multivacu, který ve svých důsledcích vedl k poškození lidstva - jak se stručně zmiňuji v úvodu tohoto článku o Asimovových povídkách zařazených do druhé skupiny).

A konečně někdy v období zhruba druhé poloviny dvaadvacátého století (tedy po roce 2150) až prvé poloviny čtyřiadvacátého století (tedy do roku 2350) se odehrává dvě stovky let trvající děj povídky „Dvěstěletý člověk“ popisující úpornou a nakonec i úspěšnou (byť za cenu největší oběti) snahu robota stát se člověkem.

Povídka „Dvěstěletý člověk“ vyšla poprvé v roce 1976 a přinesla Asimovovi mnoho významných cen (Hugo, Nebula, Locus). Před listopadem 1989 se v tehdejším Československu tato povídka objevila poprvé jako „Dvestoročný člověk“ ve slovenské antologii 10x sci-fi, kterou vydala Smena v roce 1984 – a hned pak v roce 1988 vyšla v češtině jako „Dvěstěletý člověk“ v antologii Roboti a androidi, kterou vydalo nakladatelství Svoboda. Dodnes si pamatuji, jak na mně tato Asimovova povídka zapůsobila, dodnes si pamatuji, jak mi při jejím čtení běhal mráz po zádech. Považuji tuto povídku za naprosto srovnatelnou s Keyesovou „Růží pro Algernon“.

Je na místě ještě dodat, že na motivy této povídky byl v roce 1999 natočen film Andrew – člen naší rodiny, a že Robertem Silverbergem byla tato povídka v roce 1992 rozšířena na román The Positronic Man, který v češtině vyšel v roce 1988 pod názvem Pozitronový muž.

Aby byl náš výčet povídek patřících do světa Národní americké a Susan Calvinové úplný, je na místě zmínit ještě tři povídky mající epizodický a zcela vedlejší charakter, které mají pouze velmi volnou návaznost na výše popsaný cyklus a nelze dokonce ani přesně říci, kdy se tyto povídky odehrávají. Jedná se o povídky „Ztratil se robot AL-76“, „Bezděčné vítězství“ a „Světelný verš“ (resp. „Světelné verše“).

BIBLIOGRAFIE ASIMOVOVÝCH ROBOTICKÝCH POVÍDEK

Malé doporučení případným zájemcům. Pro získání nejucelenějšího přehledu o Asimovových robotických povídkách doporučuji si přečíst povídkové sbírky Robohistorie I. a Robohistorie II. – tyto sbírky totiž obsahují všechny povídky (s výjimkou povídky „Robotské sny“) patřící do světa Národní americké a Susan Calvinové.

V návaznosti na rozdělení všech Asimovových robotických povídek do čtyř skupin (jak blíže rozvedeno v úvodu tohoto článku) jsou:

1. jako /1/ označeny povídky patřící do světa Národní americké a Susan Calvinové,
2. jako /2/ označeny povídky patřící do světa Multivacu,
3. jako /3/ povídka „Zrcadlový obraz“ odehrávající se ve světě robotických románů, tedy kolem roku 5000,
4. a jako /4/ povídky nezařaditelné do kterékoliv ze třech předchozích skupin.

P o v í d k o v é   s b í r k y  obsahující výlučně robotické povídky

Já, robot (I, Robot; 1950), Odeon 1981, Ivo Železný 1993, Triton 2000, Triton 2004, Triton + Argo 2012 obsahuje:

• „Robbie“ (Robbie; mag. Super Science Stories 1940=Strange Playfellow) /1/
• „Hra na honěnou“ (Runaround; mag. Astounding 1942) /1-Powell, Donovan/
• „Rozum“ (Reason; mag.Astounding 1941) /1-Powell, Donovan/
• „Chyť toho králíka!“ (Catch the Rabbit; mag. Astounding 1944) /1-Powell, Donovan/
• „Lhář“ (Liar!; mag. Astounding 1941) /1-Calvinová/
• „Malý, ztracený robot“ (Little Lost Robot; mag. Astounding 1947) /1-Calvinová/
• „Únik“ (Escape; mag. Astounding 1945=Paradoxical Escape) /1-Calvinová, Powell, Donovan/
• „Důkaz“ (Evidence; mag. Astounding 1946) /1-Calvinová/
• „Konflikt nikoli nevyhnutelný“ (The Evitable Conflict; mag. Astounding 1950) /1-Calvinová/

Robohistorie I., II. (The Complete Robot; 1982), Triton 2004 (originální vydání obsahuje 31 povídek, české vydání obsahuje 32 povídek, když neznámým způsobem se do prvého svazku dostala povídka The Eye of the Beholder) obsahuje:

• I. „Nejlepší kamarád“ (A Boy’s Best Friend; mag. Boys‘ Life 1975) /4/
• I. „Sally“ (Sally; mag. Fantastic 1953) /4/
• I. „Jednoho dne“ (Someday; mag. Infinity Science Fiction 1956) /4/
• I. „Úhel pohledu“ (The Eye of the Beholder; mag. IASFM 1986) – čaroděj AZAZEL
• I. „Myslí!“ (Think!; mag. IASFM 1977) /4/
• I. „Opravdová láska“ (True Love; mag. The American Way 1977) /2/
• I. „Ztratil se robot AL-76“ (Robot AL-76 Goes Astray; mag. Amazing 1942) /1/
• I. „Bezděčné vítězství“ (Victory Unintentional; mag. Super Science Stories 1942) /1/
• I. „Cizinec v ráji“ (Stranger in Paradise; mag. Worlds of If 1974) /4/
• I. „Světelný verš“ (Light Verse; The Saturday Evening Post 1973) /1/
• I. „Segrecionista“ (Segregationist; mag. Abbottempo 1967) /4/
• I. „Robbie“ (Robbie; mag. Super Science Stories 1940=Strange Playfellow) /1/
• I. „Dejme hlavy dohromady“ (Let’s Get Together; mag. Infinity Science Fiction 1957) /4/
• I. „Zrcadlový obraz“ (Mirror Image; mag. Analog 1972) /3/
• I. „Třísetletý incident“ (The Tercentenary Incident; mag. EQMM 1976) /4/
• I. „První zákon“ (First Law; mag. Fantastic Universe 1956) /1-Donovan/
• I. „Hra na honěnou“ (Runaround; mag. Astounding 1942) /1-Powell, Donovan/
• I. „Rozum“ (Reason; mag. Astounding 1941) /1-Powell, Donovan/
• I. „Chyť toho králíka“ (Catch That Rabbit; mag. Astounding 1944) /1-Powell, Donovan/
• II. „Lhář!“ (Liar!; mag. Astounding 1941) /1-Calvinová/
• II. „Spokojenost zaručena“ (Satisfaction Guaranteed; mag. Amazing 1951) /1-Calvinová/
• II. „Lenny“ (Lenny; mag. Infinity Science Fiction 1958) /1-Calvinová/
• II. „Koumes“ (Galley Slave; mag. Galaxy 1957) /1-Calvinová/
• II. „Malý ztracený robot“ (Little Lost Robot; mag. Astounding 1947) /1-Calvinová/
• II. „Riziko“ (Risk; mag. Astounding 1955) /1-Calvinová/
• II. „Únik“ (Escape!; mag. Astounding 1945=Paradoxical Escape) /1-Calvinová, Powell, Donovan/
• II. „Důkaz“ (Evidence; mag. Astounding 1946) /1-Calvinová/
• II. „Konflikt nikoliv nevyhnutelný“ (The Evitable Conflict; mag. Astounding 1950) /1-Calvinová/
• II. „Ženská intuice“ (Feminine Intuition; mag. F&SF 1969) /1-Calvinová/
• II. „...že jsi na něj pamětliv“ (…That Thou Art Mindful of Him; mag. F&SF 1974) /1/
• II. „Dvěstěletý člověk“ (The Bicentennial Man; ant. Stellar 2 1976) /1/
• II. „Úhel pohledu“ (Point of View; mag. Boys‘ Life 1975) /4/

Vize robotů (Robot Visions; 1990), Knižní klub 1994 obsahuje:

• „Vize robotů“ (Robot Visions; pov. sb. Robot Visions 1990) /4/
• „Moc špatné!“ (Too Bad!; ant. The Microverse 1989) /4/
• „Jednoho dne“ (Someday; mag. Infinity Science Fiction 1956) /4/
• „Myslí!“ (Think!; mag. IASFM 1977) /4/
• „Rasista“ (Segregationist; mag. Abbottempo 1967) /4/
• „Zrcadlový obraz“ (Mirror Image; mag. Analog 1972) /3/
• „Lenny“ (Lenny; mag. Infinity Science Fiction 1958) /1-Calvinová/
• „Vánoce bez Rodneyho“ (Christmas Without Rodney; mag. IASFM 1988) /4/
• „Dvěstěletý člověk“ (The Bicentennial Man; ant. Stellar 2 1976) /1/
• „Koumes“ (Galley Slave; mag. Galaxy 1957) /1-Calvinová/

P o v í d k o v é   s b í r k y  obsahující robotické i jiné povídky

Autor! Autor! , Polaris 1998 obsahuje robotické povídky:

• „Spokojenost zaručena“ (Satisfaction Guaranteed; mag. Amazing 1951) /1-Calvinová/

Mluvící kámen , AF 167 1993 obsahuje robotické povídky:

• „Zrcadlový obraz“ (Mirror Image; mag. Analog 1972) /3/

Nesmrtelný bard , Polaris 2001 obsahuje robotické povídky:

• „Třísetletý incident“ (The Tercentenary Incident; mag. EQMM 1976) /4/
• „Cizinec v ráji“ (Stranger in Paradise; mag. Worlds of If 1974) /4/
• „Život a doba Multivaku“ (The Life and Times of Multivac; The New YorkTimes1975) /2/

Sbohem, Země: Poslední sbírka science fiction (Gold: The Final Science Fiction Collection; 1995), Mustang 1997 obsahuje robotické povídky:

• „CAL“ (CAL; sam. vydání 1990) /4/

Sny robotů (Robot Dreams; 1986), Knižní klub a Mustang 1996 obsahuje robotické povídky:

• „Malý ztracený robot“ (Little Lost Robot; mag. Astounding 1947) /1-Calvinová/
• „Sny robotů“ (Robot Dreams; pov. sb. Robot Dreams 1986) /1-Calvinová/
• „Sally“ (Sally; mag. Fantastic 1953) /4/
• „Stroj, který vyhrál válku“ (The Machine that Won the War; mag. F&SF 1961) /2/
• „Volební právo“ (Franchise; mag. If 1955) /2/
• „Žertéř“ (Jokester; mag. Infinity Science Fiction 1956) /2/
• „Poslední otázka“ (The Last Question; mag. Science Fiction Quarterly 1956) /2/
• „Světelné verše“ (Light Verse; The Saturday Evening Post 1973) /1/
• „Pocit moci“ (The Feeling of Power; mag. If 1958) /4/
• „Opravdová láska“ (True Love; mag. The American Way 1977) /2/

R o b o t i c k é   p o v í d k y  samostatně vyšlé v antologiích či časopisech

• „…že jsi naň pamětliv“ (…That Thou Art Mindful of Him!; mag. F&SF 1974), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1/
• „Bezděčné vítězství“ (Victory Unintentional; mag. Super Science Stories 1942), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1/
• „Dedukce“ (Reason; mag. Astounding 1941), in ant. Cesta k science fiction – Od Heinleina po Aldisse, AFSF 1994 /1-Powell, Donovan/            
• „Dvěstěletý člověk“ (The Bicentennial Man; ant. Stellar 2 1976), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1/
• „Koumes“ (Galley Slave; mag. Galaxy 1957), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1-Calvinová/
• „Opravdová láska“ (True Love; mag. The American Way 1977), in ant.Roboti a androidi, Svoboda 1988; jako „Pravá láska“, in ant. Rychlý jako gepard a řvoucí jako lev, AND Classic 1994 /2/
• „Pocit moci“ (The Feeling of Power; mag. If 1958), in Světová literatura č. 4/1967; jako „Pocit síly“, in ant. Stvořitelé nových světů, Albatros 1980; jako „Akce PBP“, in Čtení č. 6/1987; jako „Pocit síly“, in ant. Stvořitelé nových světů, Art-servis 1990 /4/
• „Poslední otázka“ (The Last Question; mag. Science Fiction Quarterly 1956), in ant. Velmistři SF 2, Baronet + Euromedia Group 2002 /2/
• „Robotské sny“ (Robot Dreams; pov. sb. Robot Dreams 1986), in 100+1 č.21/1990; jako „O čem sní roboti“, in ant. Mistrovské kusy, Laser-books 2003 /1-Calvinová/
• „Sally“ (Sally; mag.Fantastic 1953), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /4/
• „Stroj, který vyhrál válku“ (The Machine that Won the War; mag. F&SF 1961), in ant. Hledání budoucího času, Práce 1985 /2/
• „Volba Normana Mullera“ (Franchise; mag. If 1955), in 100+1 č. 23/1986 /2/
• „Všechny starosti světa“ (All the Troubles of the World; mag. Super Science Fiction1958), in Světová literatura č. 4/1967; jako „Všechny starosti světa“, in ant. Počítačoví piráti, Triton+Argo 2012 /2/
• „Vtipálek“ (Jokester; mag. Infinity Science Fiction 1956), in ant. Vlak do pekla, Albatros 1976, Albatros 1983, Albatros 1992 /2/
• „Zrcadlový obraz“ (Mirror Image; mag. Analog 1972), in Světová literatura č. 2/1978 /3/
• „Ztratil se robot AL-76“ (Robot AL-76 Goes Astray; mag. Amazing 1942), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1/
• „Ženská intuice“ (Feminine Intuition; mag. F&SF 1969), in ant. Roboti a androidi, Svoboda 1988 /1-Calvinová/