FILM: Twilight Night podruhé

Článek od: Václav Schwertschal - 07.04.2013

Pozoruji sám sebe. Nevidím zrakem. Jen vnímám. Klesá mi hlava, ústa pootevřená. Je tak snadné rozpustit se v té…v té…Tmě. Pak něco sepne. Jako elektrický výboj mnou proběhne impuls a já zase vidím. Teď už očima. Ještě jsou zavřené, ale když s trhnutím zvednu hlavu z hrudi…..bdím. Vím, kde jsem a čas zase plyne. Polospánek není jen nepřítelem řidičů a cestujících ve vlaku. Promnu si obličej a zívnu. Protažením a usrknutím vychladlého čaje rituál dokončuji. Tekuté krystaly na digitálních hodinách ukazují 2:15 v noci.

Ty víš, co to znamená že jo?! Tak to řekni! Řekni to jako, že to myslíš vážně!

Zdráhám se a ospravedlňuji, proč už jít spát. Stohy skript, která na mě čekají příštího rána. Mozek bez odpočinku a tudíž pomalý. Ách. Uvědomím si, že ten impuls byla vůle. Ambice dělat věci líp než ostatní. Řeknu to.

Další díl. (První insomnie zde)

Druhá série přinesla tradičně pár změn. Bez nápovědy si hned první všimnete už po pár vteřinách intra. Totiž intro samotné. Mysteriózní, pozvolná a temná znělka Bernarda Hermana byla nahrazena více thrillerovým a svižnějším motivem francouzského skladatele Constanta. Vizualizace má kratší stopáž a Serlingovi monology taktéž. Jestli jsme v prvních dílech mystéria pozvolna objevovali, teď se na nás přímo řítí.

A na Američany jakbysmet. Show už začínala podprahově rezonovat s poválečnými strachy yankeejských domácností více než zanedbatelně. Vezměme si jen názvy nejlepších dílů: Where Is Everybody? Walking Distance. People Are Alike All Over. Time Enough At Last. The Obsolete Man. Eye of the Beholder. Nervous Man in a Four Dollar Room. The Monsters Are Due on Maple Street. The After Hours... To jsou děsy nejvyspělejší civilizace na světě, útočící v rovinách, které běžně kontrolované vnímání míjí.

Paradoxem tak zůstává, že Serling musel prakticky po celou éru vysílání neustále vyvracet kritiky o béčkové látce a povrchních námětech. Nedělejme si iluze. I když nebudeme mluvit o produkčních kvalitách, jistá kritéria spadající do nižších žánrů použít musíme. Konkrétněji to řeknu tak, že uvést závislost na automatech v podobě vraždícího forbesu by asi Kubrick jako příhodnou a umělecky hodnotnou metaforu neschválil.(1)

Tomu se zřejmě nevyhne žádná tvorba s omezeným časovým a finančním (rozuměj televizním) limitem. I tak bychom ale měli Twilight Zone blahořečit za pozvednutí jakostní laťky v mnoha případech i na regulérně stříbrným plátnem olemovanou úroveň. Myslíte si, že by bez Zóny Soumraku byli Ztraceni?

Každopádně věc se má tak, že Twilight Zone vznikala v područí lidí, kteří se přímo zůčastnili sci-fi boomu v padesátých letech, kde filmy jako Attack of the 50 Foot Woman (2) nebo Giant Claw (3) byli trháky a tito lidé jen postupně a s nemalým úsilím dokázali z v nejlepším průměrně zahraných, nízkorozpočtových a s hodnocením pomocí dokonalého anglického slova pro lacinost v příběhu cheese, spektáklů udělat něco víc. I začátky už však měly své bohy. A na Olymp k nim se za těch šedesát let vývoje žánru dostal jen málokdo:

Triková legenda Ray Harryhausen přišel z hlubin moře. It Came From Beneath the Sea (1955):

Vysoce intelektuální Forbidden Planet (1956) pracovala s freudovskými tématy, přesto, nebo možná právě proto, že hlavní hvězdou byla pozdější ikona parodií Leslie Nielsen:

A taky nejfaktičtější příčina vzniku toho všeho. Propaganda zbrojení a komunistická paranoia.The Red Menace (1949):

Generace aktivní v liberálnějších zlatých šedesátých pak tyto tendence reflektovala a Serlingův tým prostřednictvím televize. Nejlépe takto:

Nervous Man in a Four Dollar Room: Pregnantí název a Rod z pozice božského pohledu kamery. Už tyto dva prvky díl proslavili. Dobrá one man show a tématizace osobní zodpovědnosti a kompenzace pak dostaly sem.

A Thing About Machines: Ačkoli Serling možná trochu trpěl co do počtu scénářů o personifikovaných agresivních přístrojích, psychologicky má díl skvělý podtext. Když veškerou energii vložíte do materiálu, citově vyprahnete. A čas na lidi už vám nikdo nevrátí. Tak jako prezentovanému snobovi. Podvědomí dá vinu těm věcem, na kterých jste celý život lpěli a ty vás pak zničí. Tedy výstižněji: Jestli si místo rodiny pořídíte nový model Bentley, tak vás přejede.

The Howling Man: Jedna z mála gothic v antologii Twilight Zone. Vyzdvihl bych nápaditou kameru a příjemný spád. Jinak by se ale schéma více hodilo na papír v podobě sugestivní povídky.

The Eye of the Beholder: Mnohými označován jako nejlepší díl vůbec. S takovými postsynchrony by působil skvěle i jako rozhlasová hra. V televizi se k tomu ještě přidává podmanivá vizuální atmosféra.

Nick of Time: Nezvykle civilní díl (rozdíl mezi scénáristickou rukou Serlinga a spisovatelskou Mathesona je znát) s ještě nepřehrávajícím Shatnerem. Závěrečné poselství mě uchvátilo.

The Lateness of the Hour: Půvabná a moderně hrající Inger Stevens. (A přirozeně protože to píšu já, také její inteligentní vzhled a oči, ve kterých jsem v sedmnácti utonul).

Static: Úpřímné a realistické, tedy nezvyklé.

The Prime Mover: Příjemné charaktery a humor.

Shadow Play: Trochu existenciálních myšlenek a složitější příběhová struktura, jenž se v sérii jen tak nevidí. Skvělý Weaver a otevřený konec. Zobrazuje se ve snu realita nebo naopak?

The Obsolete Man: V pozitivním slova smyslu teatrální ukončení řady o tom, že život je změna a proto je totalita na hovno.

PS: Většina obrázků odkazuje na online přenosy dílů skrze zahraniční stránky veehd.com Jinde chtějí IP lokalizovanou v zámoří a obecně se druhá řada sháněla o dost hůř než první, takže nezapichujte do panenky voodoo představující mou osobu špendlíky a pěkně si na veehd stáhněte ten doplněk. (Předpokládám, že používáte Firefox, jinak nemám absolutně ponětí co dělat.)

Rod Serling bude trpět syndromem vyhoření a ani všechny ceny Hugo a Emmy dohromady mu nepomohou se uzdravit. To a ještě více sledujte v nášem seriálu o fyzickém zhroucení jednoho z redaktorů i příště a objevte, co znamená skutečná závislost na scifi.

(1 ) Rod a Stanley byli podle některých zdrojů zapřísáhlými nepřáteli. Není divu. Civilní charaktery a společenská kritika striktního racionalismu v televizním hávu oproti na dřeň umělecké tvorbě s hlubinou psychologickou a filozofickou sondou avantgardy.