televizní seriály

Seriálové antologie přímo zbožňuji. Pokud nemám náladu na rozsáhlé, do detailu promyšlené zápletky roztažené na mnoho sérií, raději dám šanci krátkým uzavřeným příběhům. Dnešní sobotní srdcovka ovšem bude patřit antologii, která mě svou hravostí a scénáristickou nespoutaností přímo ohromila. Bude řeč o fenoménu jménem Black Mirror.

Vyrůstal jsem v 90. letech, tehdy se formoval můj vkus v oblasti fantastiky. Zásadní roli hrály i dva večerníčky.

Všichni si jistě pamatujeme, že se Lokimu z roku 2012 v Avengers: Endgame podařilo shodou několika náhod získat Tesseract a uniknout mimo dosah Avengers a tím pádem vytvořit novou časovou linii, ve které ho už nečeká budoucí smíření s bratrem Thorem ani smrt rukou Thanose. No a přesně v té chvíli začíná nové dobrodružství našeho lišáckého boha.

Když se spojí Neil Gaiman, který se proslavil svou láskou k mytologii a dějinám náboženství, a Terry Pratchett se svým výrazně specifickým humorem a projevem, vznikne z toho parodie na Zjevení sv. Jana, která si nebere servítky. Poukáže na slabiny náboženství, předurčenosti i černobílého vidění světa. Dobrá znamení přicházejí.

Pestrobarevných kostýmků a morálních pouček už bylo dost. Do světa filmového Marvelu přichází Frank Castle a jde se mstít. Stihne to sice v prvních pěti minutách, ale to neznamená, že by po zbylých dvanáct hodin nebylo o zábavu postaráno.

Dlouho vyhlížená a očekávaná letní filmová sezóna, až na pár výjimek, zklamala. Přesto se však našel jeden projekt, který se stoprocentně zapsal do diváckých srdcí. Tím projektem je seriál Stranger Things.

Jak dopadlo finále Agent Carter?

Kdo si zahraje v novém Vetřelci? A kdo natočí druhý Pacific Rim?