RECENZE: Jan Dobiáš, Až na kraj světa

Mám zálibu ve všem, co je divné. Nemusí to být přímo (new) weird, stačí, když se to odchyluje od průměru způsobem, který mi vyhovuje. A Jan Dobiáš mi vyhovuje už od prvních povídek. Po dračím ohni bylo zvláštní, neotřelé, fantasy a horor po česku jinak. Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války byla skvostná kniha – moje nadšená recenze (teď jsem si ji pročítal znovu a stojím si za každým slovem!). A teď je tu Až na kraj světa.

Obávám se, že Jan Dobiáš je autorem, který se nikdy nedostane do anket, nominací na ceny a vůbec do širokého čtenářského povědomí. Důvodem je fakt, že jeho knihy nejsou jasně vyhraněné. Nejsou pro nikoho – ani pro děti, ani pro dospělé; ani pro fantazáky, ani pro „běžné čtenáře beletrie“. Dobiáš by uměl napsat typickou sword and sorcery fantasy s hlavním hrdinou s velkým mečem a polonahou divoženkou na obálce. A asi by se to Strakám na vrbě lépe prodávalo. Ale nejspíš by ho to nebavilo. Zaplaťpámbu, že Michael Bronec vydává i díla, která si na sebe vydělají jen obtížně, ale která za to stojí. Je to jiné, divné – ale tak česky, mile divné. Ne tak cizí jako Miéville (Nádraží Perdido, Ambasadov) nebo M. John Harrison (Viriconium). Pokud bych musel k někomu přirovnat, padla by volba na Kelly Linkovou – též neotřelé, inovativní, nápadité... jen to občas sklidí i nějakou cenu.

Proč vlastně Až na kraj světa? Na malou Alenku je vržena kletba (aniž by se nějak zvlášť provinila...) – nesmí se vrátit domů, dokud nedojde na sám kraj světa. Naštěstí v pohádkách občas takové kraje světa bývají, takže to není problém. Jen je třeba překonat po cestě pár nesnází. A tady se dostáváme k ústřednímu motivu knihy, putování. Kolem něj jsou Alenčiny příběhy vystavěny, vlastně by fungovaly i samostatně, ale putováním a daným cílem jsou propojeny do románu. Věřím, že se autor psaním musel bavit: Alenka se potká s čarodějnicí, Draculou, rytířem se srdcem na pravém místě, zkušenými loupežníky (jmenují se Šňaps a Nikotýn a možná by stálo za úvahu ještě o nich něco připsat...) či dobrotivým drakem. Dobiáš neřeší charaktery postav (Alenka se nijak nevyvíjí, navíc se někdy chová jako malá a jindy velmi dospěle), putování je pouze rámcem, který byl potřeba, aby kniha držela pohromadě, ale... nijak zvlášť to nevadí. V pohádkách jsou možné různé věci a já jsem ochoten při brouzdání Dobiášovou poetikou leccos odpustit.

Až na kraj světa je v první řadě knihou-pohádkou, ve druhé řadě pak knihou-poctou. Pohádková dobrodružství Alenky jsou prokládána odkazy na klasické pohádky a horory (Poe, Stoker, Lovecraft), vše je bráno s nadhledem a humorem, takové prázdninové čtení. Sám autor říká v rozhovoru, že kniha vznikla jako čistě odpočinková záležitost při psanírománu Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války. Není ničím méně a ničím více. Odpočinková četba na horké letní odpoledne či studený zimní večer. Není to tak dobré jako předchozí román, ani tak nápadité jako Po dračím ohni, ale stále ještě je to moc dobrá a milá odpočinková četba. V Cenách ASFFH by si nominaci zasloužila...

Hodnocení: 70%

Až na kraj světa
Dobiáš, Jan  
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Janina Strnadová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 256
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 195 Kč