RECENZE: Saladin Ahmed, Půlměsíční trůn

Článek od: Monika Slíva - 30.10.2013

 

trunJak napsat recenzi na knihu, se kterou jste si nepadli do noty, ale přitom cítíte, že to není vůbec špatný příběh a že někomu úplně jinému by se mohl líbit, a to dokonce hodně? Obzvlášť ve světle nepřehlédnutelného faktu, že Půlměsíční trůn byl počátkem roku 2013 nominován na cenu Nebula, jednu z nejprestižnějších žánrových knižních ocenění vůbec! Už jenom samotná nominace totiž ukazuje, že byste neměli v ruce mít jen tak nějaký škvár. Ale!

Zkusím to tedy nejprve literárně a bez emocí.

Příběh nás přivádí do Půlměsíčních království, krajiny nekonečných písečných dun, džinů a ghúlů, mocných mágů i divokých nomádských kmenů. Lidé v hlavním městě se bouří pod krutovládou kalifa, který se ze všeho nejvíc zajímá sám o sebe. V ulicích řádí tajemný Sokolí princ, hlava všech zlodějů a zbojníků, jenž vyhlásil kalifovi otevřeně válku slibující jeho svržení. K městu se blíží zlo, jaké nikdo ze žijících lidí nepoznal a jaké pamatují pouze ty nejstarší svitky a zapomenuté zmínky o dávných a zaniklých kulturách.

Stárnoucí doktor Adúla Maslúd je možná už poslední skutečný lovec nestvůr a celý svůj život zasvětil pomoci druhým. Rád by pověsil svoje řemeslo na hřebík, ale nemá je komu předat. Jeho věrný mladý pomocník, nesnesitelně pobožný Rasíd náleží k řádu modrých dervišů a umí se ohánět svými meči jako nikdo jiný. Magie a zaříkávání však není nic pro něj. Ačkoli věrně stojí po boku svého pána a pomohl mu už z mnohé šlamastyky, lovcem nestvůr s potřebnými magickými schopnostmi se stát nemůže.

Než však doktor odejde na odpočinek a Rasíd se rozhodne, kam se vlastně bude ubírat jeho život a jestli je svaté slovo v životě skutečně to nejdůležitější, čeká je oba úkol, který je větší a temnější než cokoli, s čím se dosud setkali.

Potud nástin děje. Vypadá zajímavě, a i když autor knihy, Saladin Ahmed je Američan, svoje arabské kořeny jistě nezapře a arabského ducha nezapře ani kniha. Překlad je velmi dobrý, kniha se zaleskne i humorem a různými vtípky, ani trocha té lásky nechybí, ačkoliv se striktně drží na uzdě v rámci klasických fantasy příběhů mládeži přístupných. Všechny kličky a zápletky jsou nakonec rozpleteny a dovedeny do zdárného konce, nechybí magie, zlo a dobro, tajemno a odhalení a vlastně ani (částečně) překvapivá pointa a rozuzlení. Celé vyprávění správně graduje a spisovatelské řemeslo je jistě odvedené na výbornou a zaslouží si všechny ty superlativy, které se o knize dočtete.

Tak kde je, Slívo, problém??

A tady jsem si nakonec schovala ty osobní emoce. Je to ošemetná věc, to čtení beletrie. Aby příběh ožil v hlavě, aby vám začalo záležet na jeho hrdinech a zapomínali jste, kolik je hodin, nebo se naobědvat, abyste se třepali, co bude dál a jak to probůh všechno dopadne, potřebujete Něco. Má to velké počáteční písmeno a říkejte si tomu, jak chcete, třeba Ingredience, to je úplně jedno. Průšvih je v tom, že každý má svou a úplně jinou. Je to jako lektvar lásky z Harryho Pottera, kdy každý po přivonění cítí něco úplně jiného, jen jeho srdci milého. A pokud se v knize to Něco nevyskytuje, je pro vás ztracená. Zůstane jen dvourozměrný obraz, jakkoliv krásný a propracovaný do nejmenšího detailu, stále bude jen plochý, ať se budete dívat z kterékoli strany. A to se stalo mně a tady. Celý příběh na mě působil až sterilně a nechytil mě ani za palec, natož za srdce. Jen chvílemi ožil a zachvěl se, jenže to je málo. A pokud máte svůj Katalyzátor příběhů blízký tomu mému, bude pro vás (pravděpodobně) kniha zklamáním, jako byla pro mne.

P. S.: Na druhou stranu to může být třeba úplně obráceně, ale to nezjistíte jinak, než že si knihu zkusíte přečíst…

Saladin Ahmed: Půlměsíční trůn
Nakladatelství: Gordona
Překlad: Vojtěch Sedláček
Obálka: Dominik Broniek
Rok vydání: 2013
Vazba: brožovaná
Počet stran: 371
Cena: 299,-Kč

Komentáře

Ani nevíš jak ti, Slívo, rozumím. V takovém případě, když chybí " to něco" nedokážu ani dočíst. Naštěstí máme každý jiný vkus a někdo může být nadšený. Je fajn, když je recenzent z knihy unesený jako já a na mé budoucí recenzi to bude vidět, je to lahůdka:-) Budu pět chválu a někdo může být zklamaný, ale o tom to je. Takže tvůj dovětek nakonec je velice trefný: dokud nepřečteš, nevíš. Tak to byl můj koment o ničem :-)))

Taky daleko raději čtu knihy (a pak píšu recenze - a to je ten zádrhel recenzáku, že člověk nemůže knihu s odporem zahodit, ať už se mu líbí sebemíň), které se mi líbí a jsem z nich nadšená - zrovna jsme na tom stejně, protože ta další přečtená po trůnu je toho důkazem a pravým opakem - totální nadšení a zhltnutí všech písmen za pár dní...

Vlastně je to děsnej adrenalin - člověk nikdy neví, do čeho jde a jestli bude v hrůze prchat, nebo skákat nadšením - a může si stokrát myslet, že to podle žánru a anotace a ukázky a bůhví čeho ještě dokáže vydedukovat:-))

Na druhou stranu, když mám pak napsat recenzi, jako byla tahle, dá mi to daleko víc zabrat, a když nechci být nespravedlivá, musím o tom víc přemýšlet - nejvíc mi vadí recenze typu "je to sr**ka, protože se mi to nelíbilo a šmytec".

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář