RECENZE: Petr Heteša, Fatal Virtual

Přestože Petr Heteša tvrdil, že Nevermore Baltimore, ocitáme se ve městě znovu. A znovu vidíme Šedozelené oči Ley Lynseyové, pardon, Jorji Sanglibenové, a to když dáma nakráčí do osmého patra opuštěné budovy a tam spatří (tentokrát očima barvy pražených mandlí) za kancelářskými stoly zase tři muže a jednu ženu. Jsou nějaké rozdíly, nejen v barvě očí – Ley nabízela téma na reportáž, Jorja hledá pštrosy a jsme ve Fatal Virtual. Jo, a v této budově nejezdí výtah.

Máloco totiž ve městě funguje a o to, aby to fungovalo jakž takž, se stará hrstka lidí a Chris Yanton je mezi nimi. Tedy hrstka v poměru k miliónům připojených k virtuální realitě. Nápad přesunout reálný svět do virtuálního přišel na poslední chvíli, kdy na Zemi docházely zdroje energie. Virtuální život vyjde daleko levněji a kdo to pochopil nejdřív a přesunul se do virtuálu mezi prvními, je multimilionářem. Chris Yanton má mnohem raději reálný svět a moc si užívá poezie omšelosti svého milovaného, takřka prázdného centra Baltimore. Ovšem něco se mu přece jen nezdá, začíná to být podivné, jako by se virtuál začal cpát do reálu. Ale to přece není možné, ne? Třeba by to šlo ještě spravit ...

„Jasně… a Bond tam nakonec ve finále vtrhnul a všechno to odpálil… A poslední záběr byl, jak je venku a na horizontu doutnají zbytky té zločinecké továrny a on se líbá se svou sličnou asistentkou s bujným poprsím.“
„Jo, ale nech si zajít chuť, protože nemáme tu výbušninu.“
„Ale máme bujné poprsí.“
„A Bond tu také chybí,“ řekla Leyla.
Str. 305

Není totiž Bond jako Bond. Chci říct Chris jako Chris. Chris v Hot Boys je pohledný borec (jaký je Chris v 50 odstínech nevím, předpokládám, že také borec). Chris Yanton borec není. Ovšem s romantickou četbou má hodně společného – připomíná hrdinku červené knihovny, kde se na začátku knihy tvrdí, jak je holka inteligentní, ale další stránky tomu nenasvědčují. Chris svůj mozek často zapomíná doma, a tak se právem Leyla diví, jak mohl udělat maturitu. Leyla je úžasná. Bez ní by to Chris zabalil někde na začátku. Leyla je všechno, co Chris není. Čtenáře upozorním na jejich velmi a to opravdu velmi netradiční seznámení. Petr Heteša zase potvrzuje, že i když sám sebe občas zopakuje (vím, opakování matkou moudrosti), tak je hlavně mistrem neotřelých nápadů. Dovedete si představit originálnější zápletku než v Démoni jsou věční? Také zmínka o našem webu je chvályhodná – jeden z Chrisových pseudonymů je totiž John Sarden.

Nejsem si jistá, pro koho je Fatal Virtual určen. Z označení mladé holky roztomilým "žába" a "cácorka" by měla radost moje babička, ta je používá, z manšestráků by měl radost zase dědeček, ten používá zase je. Nicméně při četbě by byli oba poněkud šokovaní, a to nejen slovem "vole", které je všudypřítomné.

Celkově se nedá upřít, že Petr Heteša řemeslo zdatně zvládá, a přestože nechybí ani vtipné hlášky, kvalit předešlé fenomenální knihy Sex, drogy & cyb'n'roll  Fatal Virtual nedosahuje.

Fatal Virtual
Heteša, Petr
Nakladatel: Brokilon
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: Robert Pilch, Renata Heitelová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 424
Rozměr: 115 x 180
Provedení: paperback
Cena: 298 Kč

Napsala Lucie Koucká