Rozhovor s Terezou Janišovou

Informace o autorce:

Tereza Janišová

Absolvovala výtvarně zaměřené gymnázium a nyní studuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Většinu svého dosavadního života strávila na Hradčanech. Petřín, Nový svět, Pražský hrad a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství. Právě magie prostředí, na jehož podobě se podepsala staletí, do značné míry ovlivnila její vnímání světa. Psaní se Tereza věnuje od sedmi let, kdy své nejbližší překvapila svou první povídkou Kouzelná zahrada. Od té doby píše povídky a příběhy, nejraději má žánr fantasy a magického realismu. Jejími spisovatelskými favority jsou například Neil Gaiman nebo Oscar Wilde. Terezina knižní prvotina, Erilian - město čarodějů, vyšla v roce 2010. Erilian – Kouzla na obzoru z roku 2012 je pokračováním příběhu. Střípky hvězd nyní trilogii Erilian uzavírají.

Vedle psaní miluje Tereza irský tanec, kočky a cestování, které je pro mladou autorku velkou inspirací. Chcete-li se o čarovném světě Terezy Janišové dozvědět více, navštivte její webové stránky nebo erilianský facebook.

V těchto dnech ti vychází nová kniha Střípky hvězd. Jak dlouho jsi knihu psala a na co se mohou čtenáři těšit?

Střípky vznikaly nějakých šestnáct měsíců (od července 2012 do listopadu 2013). Až na to, že byl do tohoto časového rozmezí vložen jeden masivní (asi půlroční) tvůrčí blok. Těšit se můžete třeba na kouzelné housle, létající medvědy a lyžování do kopce.

Střípky hvězd jsou hodně inspirovány první republikou? Proč právě tohle období? Čím konkrétním ti učarovalo?

Inspirací pro mě byla konkrétně dvacátá léta. Erilianská trilogie je zasazená do světa mimo náš skutečný čas a prostor. Jejich styl doby (co se architektury, módy, technického pokroku týče) je ale tomu našemu dost podobný. Mám slabost především pro období secese, do kterého jsem chtěla zasadit druhý díl trilogie. Z téhle myšlenky pak vyplynulo také, do jakého časového kabátu obleču díl první a třetí. Městu čarodějů tedy připadla éra viktoriánská, Kouzla na obzoru jsou secesní a Střípky hvězd pak prvorepublikové. Celý tenhle časový úsek od konce devatenáctého až do začátku dvacátého století mám ve veliké oblibě už od základní školy a okořenit tuhle stále ještě romantickou, ale přitom už moderní dobu špetkou magie mi přišlo jako fajn kombinace.

Střípky hvězd jsou nejen tvojí třetí knihou, ale zároveň i třetím dílem cyklu Erilian. Kde se zrodila první myšlenka na svět a postavy? A proč ses rozhodla vyprávět sérii z pohledu třech generací?

Vyrůstala jsem a dvacet let žila na Hradčanech, z okna svého pokoje jsem se dívala na Pražský hrad a hned za domem jsem měla Petřín. Tohle člověka nenechá bez následků. Idea města postaveného na základech kouzel a magie, kde žije společnost čarodějů, tak nějak postupně a samovolně vykrystalizovala. A postavy pak přišly také samy, protože většina z nich má předobraz ve skutečných lidech.

Jak už jsem se jednou zmínila, mám v oblibě jak éru viktoriánskou, tak secesi i dvacátá léta a do své série jsem chtěla zahrnout všechny tyto doby. Navíc se toho během tří generací stane víc, než během generace jedné, postavy stárnou, mění se a vyvíjejí, rodí se postavy nové. A tak se mohla naše vizážistka při ilustračních fotoprojektech pěkně vyřádit.

Vraťme se na chvíli do minulosti. Vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi držela svou první knihu Město čarodějů poprvé v ruce? Jaký jsi z toho měla pocit?

Hřejivý.

Jaké jsou tvoje další plány s Erilianem? Podíváme se do tohohle světa počtvrté nebo chceš zkusit něco nového?

Určitě chci zkusit něco nového. Vlastně už něco nového zkouším a pomalu začínám sbírat nápady a sepisovat kostru příběhu zcela neerilianského a žánrově odlišného. S Erilianem a mým čarodějným světem se ale rozhodně úplně rozloučit nemíním.

Najdeš si vůbec ještě čas na čtení? Prozraď naším čtenářům, jaká kniha tě uchvátila naposledy.

Já a čtení máme během posledních několika let poněkud zvláštní vztah. Od doby, co se více zabývám Erilianem a psaním jako takovým, neužívám si už čtení knížek tak, jako tomu bylo dříve, kdy jsem knihy hltala jednu za druhou. Většinou, když teď nějakou knihu otevřu, přečtu prvních pár stránek a už mi to v hlavě začne šrotovat. Tenhle slovosled bych trošku změnila. Tohle je fajn nápad, proč sakra nenapadl dřív mě? Jaký herec by se tak hodil na roli téhle postavy? Takže čtu ve výsledku jednu stránku místo jedné minuty třeba deset minut, protože mi skoro každý odstavec evokuje další a další úvahy.

Výjimkou jsou knihy od Neila Gaimana. U nich jen sedím, čtu a hltám. Nikdykde, Hvězdný prach, Kouř a zrcadla… tyhle tři gaimanoviny jsou mojí srdeční záležitostí a asi se mi neomrzí nikdy(kde).

Nedávno se mi do ruky dostala jedna příjemná oddechovka – steampunková sci-fi Tajemství prstenců Saturnu od Philipa Reeve. Je to knížka pro děti, po které bych asi nesáhla, kdyby mě neupoutaly krásné ilustrace ve verneovském stylu. Tipovala jsem, že knížku odložím po pěti stránkách nudy. Za dva dny jsem knihu přečetla celou, protože mi její britský humor, nenáročný, ale originální děj a parou pohánění mosazní roboti učarovali.

A poslední otázka. Na jakých akcích se s tebou tvoji čtenáři mohou setkat v nejbližší době?

Květen pro mě bude akčním měsícem. Odstartuje ho výstava mých vlastních ilustrací „Fantazie v tužce“ v rámci hudebně tanečního festivalu Irský máj. Ilustrace budou viset od 1. do 4. května ve foyaeru divadla v Celetné (Celetná 17, Praha 1) a během festivalu budou k zakoupení.

V sobotu 17. května se pak budu od 13 do 14 hodin vyskytovat na holešovickém výstavišti v Praze, kde bude tou dobou probíhat veletrh Svět knihy. Představím tam nový Erilian (asi formou nějakého rozhovoru a autorského čtení).

26. května od 17 hodin pak proběhne v knihkupectví Fantasya (Šafaříkova 11, Praha 2) křest Střípků hvězd, kam všechny fantasymilce srdečně zvu.

Obrázkový materiál: archiv autorky.

Otázky kladl: Martin Stručovský