Rozhovor s Petrem Mackem a Petrem Koplem o Zázraku

Zázrak je první sešitový komiks o českém superhrdinovi, který u nás vychází. Petr Macek a Petr Kopl nás seznámí s tím, jak komiks vznikal a s jakými nástrahami se jako tvůrci potýkají.

Jak jste se dali ke spolupráci na Zázraku dohromady?

Kopl: To je velmi zajímavé. Naprostou náhodou jsme publikovali nezávisle na sobě v Londýně pod stejným nakladatelstvím. Už nevím, jak jsem se o tom dověděl, ani kdo koho první kontaktoval, ale přišlo mi to legrační. Dva Češi, milovníci Sherlocka Holmese, stejné vydavatelství, oba Petrové… To je prostě osud.

Macek: Yep, přesně tak to bylo, není co dodat.

Co vás vedlo k tomu udělat zrovna superhrdinský komiks?

Kopl: Superhrdiny miluji od mala. Kdo by nesnil o superschopnostech? Vždycky jsem toužil stvořit svého vlastního. Zázrak je ztělesněním toho snu, to je jeden z důvodů, proč se tak jmenuje. No, a proč časopis? Důvod byl prostý. Hned na první schůzce jsme se domluvili, že by to chtělo něco podniknout spolu. Oba milujeme kromě viktoriánské klasiky superhrdiny. Proč u nás vlastně nevychází aspoň jeden takový komiks, když to má tak velkou fanouškovskou základnu? Proč to jde všude jinde, jen u nás ne? Tak jsme se na to podívali a zjistili jsme to. Jde to. Asi jako když Kolumbus postavil to vejce na špičku. Šlo jen o odvahu jít s kůží na trh. Vsadit svou pověst, peníze a nepředstavitelnou horu práce… A nechtít za to nic víc, než že to prostě zkusíme a uvidíme. Měli jsme velké štěstí, že se za nás postavilo opravdu silné vydavatelství, dalo nám důvěru a něco neuvěřitelného - volnou ruku. Ale tak volnou, že se mi o tom ani nesnilo. Nikdo po nás nevyžaduje vkládat do komiksu product placement vydavatelství. Dáváme jim to tam prostě z vděčnosti.

Macek: Pořád mluví i z mé duše. Jen opravím to štěstí… to byl půlroční intenzivní lobbing u mých šéfů a kolegů z vydavatelství!!! Troufnu si usuzovat, že člověk zvenčí by zřejmě neuspěl, přeci jen, pro vydavatelství to byl - a je - ne úplně levný experiment. Beru to jako jistý projev důvěry. O to větší cítím odpovědnost a vděk, že nás podpořili. Nejen samotným vydáním, ale i propagací, zázemím, zdroji. Když jdete na trh s vlastní kůží a investicemi, ať už časovými nebo finančními, nějak si to v sobě srovnáte, ale my šli na trh s důvěrou v nás vloženou, a to zavazuje.

Byl Zázrak vaším prvním nápadem, nebo jste měli vymyšlených víc potenciálních superhrdinů?

Macek: Od začátku jsme směřovali k jedné konkrétní postavě, kterou jsme vybrušovali, přejmenovávali, omlazovali nebo naopak dělali starší, přidávali a ubírali jsme jí příbuzné a zázemí…  

Kopl: Napadlo nás vzít už nějaké existující legendy. Golema, Péráka, Kellyho, Bílou paní… Ale to by toho hrdinu omezovalo. Chtěli jsme nějakého univerzálního, který by se mezi těmi legendami pohyboval, pomalu si brousil charakter a do kterého by se mohli čtenáři vžít. Od začátku jsme mysleli jen na toho jednoho. V průběhu času se měnil a jeho transformace ještě neskončila. Postava je odrazem příběhu a příběh je odrazem postavy. Každý hrdina během let vyzrává a mění se podle okolností. Zázrak se dožije v první sérii mnoha zvratů, které ho ovlivní a možná i změní. Počkejte si. A pak? Kdo ví?

Macek: A samozřejmě jsme i experimentovali s jeho schopnostmi. Mohlo to i dopadnout tak, že by výbuch golema nezničil a jeho síla nepřejde do Davida, ale že by spolu naopak splynuli. Vznikla by tak postava, která by se podle potřeby měnila tu v golema a tu zpátky v Davida. Nicméně od toho jsme upustili prakticky hned.

Jak se vám spolupracuje? Chcete zůstat jen u Zázraku, nebo svoji spolupráci dotáhnout dál, třeba na jiný projekt?

Kopl: To uvidíme v budoucnosti. Nyní jedeme na plný plyn v Zázrakovi a nebudeme to ředit do něčeho jiného. Je to práce na plný úvazek a cokoli dalšího by to jen narušovalo. Nápady jsou a vůbec ne špatné, nyní ale vládne Zázrak a jeho potenciál, jehož hranice jsme ještě ani nezahlédli. Spolupráce s Petrem je ale naprosto exkluzivní. Je to také tím, že jsme si hned na začátku stanovili pravomoci. Oba do práce toho druhého mluvíme, ale Petr má právo veta v libretu a já ve výtvarné stránce Zázraku. Funguje to skvěle a jsme naladěni na stejnou notu.

Macek: Vzájemná dramaturgie je důležitá, nikdo nejsme neomylný. Ani my, diktátoři.

Zázrak je inspirovaný západním komiksem. Jaký ze západních superhrdinských komiksů máte nejradši?

Kopl: Zázrak je hodně inspirovaný Marvelem a byli bychom hodně hloupí, kdybychom to zapírali. Zatímco DC sází na hrdiny vytržené ze společnosti a shlížející na lidstvo shůry, Marvel pracuje s charaktery chybujícími a mnohem více lidskými. Obojí má něco do sebe, ale mně osobně více oslovuje Marvel. A samozřejmě Spider-man vede na plné čáře.

Macek: Marvel nás třeba inspiroval i v tom, že jeho příběhy se odehrávají ve skutečném světě, třeba v New Yorku, v Hell´s Kitchen, zatímco DC si svůj svět stvořilo. Já bych třeba nechtěl, aby se Zázrak odehrával v nějakém fiktivním českém městě, nějakém českém Gothamu nebo Central City. Reálie jsou prostě jednou z ingrediencí, kterou rádi používáme, byť samozřejmě víme, že dobrý příběh se může odehrát kdekoliv. Ale známá kulisa čtenáře snáze vtáhne do děje, chceme, aby při procházce Prahou nějaké dítko trklo: Páni, tohle když bouchlo v Zázrakovi, tak to byla pecka! A jde to ruku v ruce s existujícími legendami, historickými i moderními, které chceme využívat. I kdybychom tím vykřesali jiskřičku zájmu o skutečné dějiny v jediné dětské duši, stojí to za to. Přivádí mě to i k tomu již výše zmíněnému product placementu. Nic takového neexistuje, to je prostě daň za to, že chceme být spjatí s realitou. Chceme, aby se našim postavám v rukou objevovalo to, co se běžně objevuje v rukou našim čtenářům. 

Jaká je na Zázrak jako první superhrdinský počin u nás odezva? A to ať od čtenářů nebo kritiků.

Macek: Hm. To je otázka, za jejíž položení vás budou obviňovat, že jsme vám dali pětikilo. Protože mám-li na ní odpovědět upřímně, někoho se dotknu. Máme skalní fanoušky i skalní odpůrce, až potud všechno v pořádku. Zatímco Petr Kopl je už v komiksu etablovaný autor, já jsem v této branži zatím na návštěvě, můj domovský svět je svět médií, novin a televizí. Showbyznys mě zocelil, naučil neuhýbat před konfrontacemi, a přestože jisté věci je lepší ignorovat, některé plivance nestačí jen tak setřít. Doposud jsem se pohyboval džunglí, ale džunglí s pravidly. Ta pravidla jsme si nevymysleli, ta stanovuje jistá profesní etika, odbornost, zasvěcenost. Platí v nich třeba to, že kritiku by neměl dělat někdo, kdo je zároveň v tom samém žánru aktivní tvůrce. Slyšeli jste třeba Karla Gotta, že by hanil písničky Michala Davida? Neslyšeli, protože by to bylo pod jeho úroveň.

Uvedu příklad, nebudu předstírat slepotu. Náš nejhlasitější kritik je jistý Dan Černý aka Jan Landauer aka jánevímkdoještě. Sám autor, kreslíř. Co jsem viděl, tak nemyslím, že špatný. Ale není pro něj dobrá reklama, když vás pošlu na jeho videoblog. Tenhle člověk věnoval hodinu svého vzácného času tomu, aby Zázraka jak se patří zhejtoval. Dokonce stihl natočit ještě jinou recenzi předtím, než ten časopis vůbec držel v ruce. Prostě si jen řekl, že to bude škvár, protože to kreslí Kopl a vydává Blesk. Někoho takového prostě nemůžu brát vážně, ani se s ním pouštět do konfrontace. On podle mě ještě ani nenašel bitevní pole. Dělí ho od nás desítky tisíc prodaných výtisků. Až se jeho energie promění v činy, možná ho budu vnímat i jinak než jako umolousanou existenci s lahváčem v ruce.

Co se týče dalších kritiků, určitě mají spoustu pravdy. Pustili jsme se do práce s nadšením, využili situace a mých možností. Takže děláme začátečnické chyby. Učíme se z nich. Vyvíjíme se, ohlasy každého dalšího dílu to potvrzují. Tvoříme Zázraka s láskou k produktu, a jsme rádi, že naše cílovka to jasně vidí a vnímá.

Kopl: Od čtenářů máme v drtivé většině kladnou odezvu. Kritika už nás moc nešetří a to je dobře. Snažíme se z ní vzít to nejlepší a zlepšovat se a jsme za ní vděční. Je ale pravda, že u nás není mnoho lidí zvyklých číst sešitovky. Takže kdo si myslí, že na 25 stranách najde 160 stránkový epos, je samozřejmě zklamán. Co nás ale překvapilo, je až nepřiměřeně ostrý až nízce sprostý odpor některých našich kolegů, kteří náš časopis z duše nenávidí… a už si koupili páté číslo. To, že proti nám někdo aktivně bojuje, nám jenom nahrává. Pokud je Zázrak špatný časopis, nebude se prodávat a skončí v zapomnění. Nikdo mu v tom nemusí pomáhat. Pokud ale vzbuzuje nelítostné vášně, podněcuje emoce a nutí naše nejzarytější rivaly ho stále kupovat… Tak asi něco děláme dobře.

Bráníte se proti nim?

Kopl: Představte si, že jste v Zoo a zlostná opice na vás skrze mříže hodí vlastní exkrement. Přijde vám adekvátní házet jí tu munici zpátky? Nebo dokonce vyrábět vlastní? Kampaně ať si vedou politici. My vytváříme komiksy pro čtenáře, kteří nepotřebují nikoho k tomu, aby jim diktoval, co je baví a co se jim líbí.

Navázali jste spolupráci s nadací Kapka naděje. To vlastně dělá hrdiny i z vás. Jak jste se k tomu dostali?

Kopl: Rozhodně se necítím jako hrdina. Hrdinové jsou doktoři a sestry v nemocnicích, zdravotní bratři, saniťáci, hasiči, policisté, záchranáři… To, že přijdou dva šašci udělat dětem na hodinku radost na nemocniční pokoj a pak zmizí, ani náhodou nevyváží práci lidí, kteří se o ty nemocné starají celý rok. Máme moc jen ukázat a připomenout ostatním lidem, že tu takoví lidé jsou. Potřební a hrdinové. Nic víc neumíme. Ale je to také potřeba.

Kromě Kapky naděje spolupracujeme i s Charitou. Jako minulý rok budu 11. 6. na Crweconu skicovat obrázky za dobrovolný příspěvek. Přijďte, jestli chcete mít originál od jednoho z tvůrců Zázraka a zároveň přispět na skutečné hrdiny ve stacionářích, hospicích atd. Zároveň bych moc rád vyzval ostatní kreslíře, zda by se ke mně na Crweconu přidali a skicovali pro potřebné třeba jen na hodinku nebo dvě. Jste vítáni! Podrobnosti uveřejníme na stránkách Crwe.

Macek: Odpověděl bych stejně jako Petr. Pomáhat někomu nebo něčím přispět nemocným není hrdinství. To by naopak mělo být něco úplně běžného a obyčejného.

Co děláte, když zrovna nepíšete a nekreslíte? Jak vypadá takový obyčejný den dvou tvůrců?

Macek: Problém je v tom, že mě to psaní baví. Takže volných chvil, kdy nepíšu, nebo alespoň nad něčím, co píšu, nepřemýšlím, je málo. Díky mé práci žádný den není úplně obyčejný. Přináší mi každodenní inspiraci a nápady! Ale když už teda nepíšu, tak mám rozkoukáno vždycky třeba pět seriálů, které postupně sjíždím, a rozečteno x knížek. Anebo žiju reálný život tam venku.

Kopl: Když nekreslím, tak na kreslení myslím. Chodím po ulici třeba na procházku se psem a lidé a známí si říkají, že to je ten zamračený morous, který kolikrát ani nepozdraví. To není tím, že bych chtěl dát najevo, že je nemám rád. To je tím, že dotyční potkali zrovna bohužel jenom mé tělo. Mysl byla jinde. Nejspíš někde lítá se Zázrakem, nebo tak. No prostě magor, no. Ale je pravda, že Zázrak mi vyplňuje téměř celý den. Nestěžuji si. Vždyť kdo může dneska říct, že prožívá rok plný Zázraků? Já rozhodně ano.

Jak byste potenciální čtenáře na Zázrak nalákali?

Kopl: Pojď s námi snít. Miluji komiks pro tu jeho nenapodobitelnou vlastnost, že je to médium, kterému více, než jakémukoli jinému musíte vyjít vstříc. Jak říká Scott MCCloud: „To nejzajímavější, co se děje v komiksu, se děje v tom bílém místě mezi panely.“ Jinými slovy dostáváte do ruky pouze scénář toho snu. Dramaturgii a režiséra musí dělat čtenář. Sám sebe překvapuje, sám si určuje tempo, vrací si scény a prohlíží je zpomaleně, tvoří si hudební podkres, hlasy hrdinů a doplňuje si to, co schází mezi panely komiksu. A to je ta nejvíc úžasná zábava! Vždycky, když mi někdo řekne, že číst komiksy je snazší, než číst knihu, vysměji se mu. Není to pravda. Kniha vám dá vše nalinkováno a málokdo si představí něco víc, než je v ní popsáno. Když si sednete do hlediště divadla nebo kina, či před televizi, necháváte se pasivně bavit. V komiksu jste spolutvůrcem příběhu. V komiksu nejste hlavní hrdina. Tam jste dirigent, který aktivně předvádí to nejlepší, co v něm je. Ukažte mi čtenáře komiksu a já vám ukážu umělce.

A to je na umění to krásné. Umělce si nevybíráte jako fotbalový tým. Ten se vám do srdce vejde jenom jeden. Ale umělce tam můžete mít všechny. Tohohle potřebujete, když je vám smutno a tohohle zase, když se chcete bavit. Jakákoli řevnivost mezi nimi jen kazí to kouzlo, kterým na vás působí.

Kdybyste mohli být superhrdinové, jaké schopnosti byste měli?

Macek: Já jsem puberťák, rentgenové brýle samozřejmě.

Kopl: V první řadě létání samozřejmě. A měl bych plášť! Protože létající hrdina plášť prostě potřebuje, ať si Edna Módna v Úžasňákových plácá co, chce. Co jiného by mu vlálo ve větru? Plášť je prostě cool. Pak je také dobré zpomalení času, to se hodí. Zvlášť, když stíháte šibeniční termíny.  

Ale co bych opravdu ocenil ze všeho nejvíc, je schopnost vyhýbat se lidské blbosti.

Děkuji za rozhovor

Macek: I my.

Kopl: Potěšení na mé straně.