RECENZE: Co je fantastika?! (Tereza Dědinová, Po divné krajině)

Podtitul knihy je přesný: charakteristika a vnitřní členění fantastické literatury. Potřebujeme něco takového? Vždyť je to přece jasné: máme sci-fi, fantasy a horor, to jsou hlavní žánry, a v jejich rámci pak lze zmínit třeba městskou fantasy, steampunk, new weird nebo space operu. Jednoduché, srozumitelné, každý fanoušek tomu rozumí... no jo, ale zkuste si to definovat! Je Anthonyho trilogie Adept sci-fi, nebo fantasy? A co Zelaznyho Podvrženec/Divomág (a spousta dalších Zelaznyho knih)? A co vlastně Komenského Labyrint světa a ráj srdce? Utopie? Alternativní svět? Sci-fi? Nebo to není fantastika? A co Michal Ajvaz a Druhé město? A jak definovat fantasy, když v Harrym Potterovi se náš svět objevuje, ale Středozemě nebo Westeros nemají na náš svět žádnou vazbu – a přitom vše zmíněné je jednoznačně fantasy?! A když sáhneme do nejbližší doby: v březnu 2016 vyšel třetí díl „fantastické“ tetralogie Chaima Cigana (alias Karola Sidona) Kde lišky dávají dobrou noc s názvem Puzzle. Mix reálné historie, alternativní historie, židovské mystiky, snění a cestování v čase. Román sledující osudy židovských hrdinů v různých epochách? Autobiografie záměrně zkreslená výmysly? Fantastika? Hra? Při bližším zkoumání dojdeme k tomu, že existují buď definice příliš široké, nebo definice příliš úzké. Respektive k jednomu: fantastiku nelze definovat.

Tereza Dědinová se intenzivně zabývá tím, proč spisovatelé používají fantastické prvky, k čemu tyto prvky slouží a jakým způsobem jsou používány. Ptá se doslova: „Jaký je smysl fantastična v literárním díle? Je to ozvláštnění reality, postižení její hlubší úrovně, nebo naopak odvrat od krásy i nároků všedního dne a únik do říše snění? A jaký význam přesně náleží výrazu fantastické?“ Aby vzápětí dodala, že „pokus o odpověď se nemůže obejít bez vyjasnění pojmu realita“ (obě citace ze str. 204) a že vyjasnění toho, co je realita, je minimálně problematické. Každý z nás má svou vlastní realitu, která je proměnlivá, mění se s časem i prostorem. Realita 14. století je jiná než realita 21. století. Realita nábožensky silně založeného člověka z Jeruzaléma se nutně liší od reality zarytého ateisty z Rio de Janeira. A co hůř: to, co bylo kdysi přirozené, se může dnes zdát nadpřirozené. A naopak.

Pokud vezmeme v potaz, že veškerou fantastickou literaturu spojuje užití fantastického prvku, zdálo by se, že jej lze použít pro vnitřní strukturaci. Ale nesmí se to přehánět. Shodneme se na tom, že Shakespearův Hamlet není fantastika. Přesto se tam vyskytuje fantastický prvek: duch Hamletova otce. Ve shodě s Nancy H. Traillovou (Možné světy fantastiky) Dědinová říká, že „fantastické je takové dílo, ve kterém je fantastický prvek pro tvoření fikčního světa zásadní a neobjevuje se pouze ojediněle nesa zcela specifickou funkci“ (str. 58).

Autorka postupně a logicky čtenáře provází svými (i cizími) úvahami na dané téma a následně dochází k vnitřní strukturaci fantastické literatury na základě motivace fantastického prvku. S použitím Lofti A. Zadehem představené teorie neostrých množin (v angličtině fuzzy sets) dospívá Dědinová ke třem základním množinám: množina zdání realističnosti (hard sci-fi, alternativní historie), množina vyvolání pochybnosti (často díla P. K. Dicka, postmoderní literatura) a množina postižení vnitřní souvislosti (kam autorka řadí např. Zeměplochu Terryho Pratchetta nebo Levou ruku tmy Ursuly K. Le Guinové).

Z daných premis nutně vyplývají otázky, a to otázky těžko stravitelné pro ortodoxního fanouška např. akčních příběhů. Co dělá fantastiku fantastikou? Jsou to hvězdné koráby, mimozemšťané, elfové? Jak moc nám dnes fantastika supluje dobrodružné příběhy a jak moc nám jde pouze o překotný děj, u kterého není třeba příliš používat hlavu? Mnohé z toho, co tradičně považujeme za fantastiku, je dobrodružný příběh ozvláštněný neobvyklým prostředím. Neměli bychom chtít po fantastice víc? Není škoda jejích takřka neomezených možností využívat k tvorbě triviálních příběhů?

Celá publikace je vlastně přemítáním. Autorka nahlas přemýšlí o problémech spojených s pojmem „fantastická literatura“, s významem tohoto pojmu, s jeho zařazením v rámci literatury jako celku. Tereza Dědinová si není všude stoprocentně jistá. Nepředkládá jednoduchá řešení. Ale ne proto, že by se v dané oblasti neorientovala. Naopak: nabízí rozhled, který nemá v dané oblasti v České republice pravděpodobně nikdo jiný (a pokud, je těch lidí velmi málo). A není to jen rozhled či nějaké chvástání se. To, co je nám v Po divné krajině nabízeno, je přemýšlení. Ucelené, logické a konzistentní. A v neposlední řadě styl, který je na odbornou publikaci neobvykle čtivý (viz např. úvod celé knihy, ten je vyloženě beletristický). Pokud to s fantastikou myslíte vážně, tohle je kniha, kterou nemůžete minout.

Hodnocení: 100 %

Po divné krajině
Tereza Dědinová
Nakladatelství: Masarykova univerzita
Počet stran: 230
Obálka: Pavel Křepela
Rok vydání: 2015

Kniha v elektronické podobě zdarma dostupná zde.