KOMIKS: Delaf - Maryse Dubuc, Pupíky

Článek od: Petr Simcik - 23.01.2017

Pamatujete na když se na škole, hlavně ke konci základní, ale spíš na škole střední, začaly holky grupovat do skupinek po třech až pěti? Pochichtávat se, soupeřit s ostatními skupinkami v oblečení, vystajlovanosti? Jak byl problém jakoukoli holku někam pozvat (pokud jste samozřejmě kluk), protože pokud byste uspěli u jedné, ostatní by vás setřely. A běda jestli by vás nechtěla, to by se vám pak vysmály všechny.

Tak přesně taková je výchozí situace Pupíků. Sledujeme skupinku holek, které jsou naprosto archetypální. Jedna je vychytralá mrcha, druhá krásná blbka a třetí tak nějak do počtu, ale dělá těm dvěma křena a úkoly. Nevím, jak vy, ale i když jde o komiks, tak několik prakticky totožných skupinek jsem za život viděl a Maryse Dubucová očividně také. Na výchozích povahových rysech hrdinek je založený prakticky celý první sešit omnibusu a musím říct, že i když jsem se bavil, furt z toho čišelo to holčičí čtení. Chytré, zábavné, zlomyslné - někdy až drastické, kdy si říkáte, že ty dvě holky jsou fakt svi..ě a že každou chvíli musí skončit v pekle, ale pořád holčičí. Holky nahání kluka, ten si s nimi hraje, své "horší" kámošce kluka naopak nepřejí...

...ale pak, pak se to zlomí. Za půlkou prvního alba, nejpozději na konci se přistihnete, že i když nejste ani náhodou holka, tak ten růžový omnibus čtete dál a baví vás to.

Přesně v tom je omnibus Pupíků skvělý. Obsahuje všechny dosud vydané části a tak vám umožní překonat vývoj od prvního alba, který tvoří hlavně jednostránkové, volně provázané skeče, k pokračování tvořící regulérní příběh a hlavně umožňující vývoj postav. Skeče samozřejmě zůstávají, ale už nedodržují pevně systém jeden vtip jedna strana a někdy vás i docela zamrazí kudy se život holek ubírá. Postupně zjišťujete, kdo je vlastně krásná, ale hloupá Jenny a, proč je taková jaká je. Svoje tajemství má i potvora Vicky a naivní Karin ... ta se zas několikrát za knihu promění. Je poměrně tvárná osobnost, a vy nikdy nevíte, kdy a co je opravdu její vlastní rozhodnutí. I když to tak vypadá, tak to stejně jako v reálném životě může být i jinak.

Scénáristka Maryse Dubucová se s holkami vůbec nemaže a po veselém začátku vlastně neustále přitvrzuje. Když se na Pupíky podíváte jako na celek, tak jde o velice drsné čtení, pohled do nejtemnějších zákoutí mladých školních společenství, kde se nikomu nic neodpouští, všichni a hlavně ti co se tváří nejnevinněji, jsou sobečtí prevíti. Do společnosti, ve které, pokud máte problém, si musíte pomoct sami, protože "kamarádi" jsou přátelé jen když se jim to hodí. A do toho všeho ještě Dumbucová míchá témata nevěry rodičů a rozpadu rodiny, traumat z dětství, nebo homosexuality a cesty k comingoutu. Fíha, je to hodně dobře namixovaná jízda mísící depresivní témata a do toho humor, někdy i dost černý. Je to jízda kterou nedoporučuji začínat při pozdním odpoledni, pokud jdete ráno do práce.

Co se týče humoru, tak tady patří velká zásluha i Delafovi, který Pupíky kreslí a míchá vcelku klasickou s hodně karikaturní kresbou, která zvýrazňuje přednosti a nedostatky a mnohdy zrcadlí povahy postav. Když držím v ruce všechny sešity v celku, musím smeknout za to jak drží jednotný styl, jen v novějších a vážnějších albech ubírá na karikatuře tam kde není bezpodmínečně nutná. Kresba se v naprosté většině soustředí na postavy a jejich mimiku a řeč těla. Pokud to není důležité a nejde o to nám přiblížit prostředí, nebo ho dostat do kontrastu s postavami, Delaf prostě pozadí vynechá, nebo použije jedno, dvoubarevné s předělem maximálně hrubě načrtne. Hlavně v prvních knihách. Trochu je podezírám, že měli ten plán od začátku a podrobnosti v kresbě pozadí a okolí začal Delaf přidávat teprve, když jde do tuhého, aby patřičně nastínil situaci. Nebo si jen něco namlouvám a jde o to, že druhá polovina se už neodehrává z většiny ve škole? Každopádně to funguje.

Pokud jste o Pupíky ještě nezavadili a je vcelku jedno jestli jste holka, slečna, paní, nebo fousatý dřevorubec, jděte do nich. Omnibus všech sedmi alb vám dává jedinečnou příležitost dostat je v krásné pevné vazbě jako jeden velkoformátový špalek, kterým se fajn listuje a dává tak trochu pocit luxusu oproti samostatným vydáním. Je sice ošizen o několik málo bonusů, které byly na původních albech, ale podle mě i tak stojí za to a vidím ho jako jednu z komiksových událostí minulého roku.