KOMIKS: Hadžime Isajama, Útok Titánů 9

Minulý díl slavné mangy Útok Titánů ukončil příběhovou linii, která nám předvedla, že není všechno hloupé, co je Titán. Ukázal nám, že Eren není jediný, kdo se dokáže v Titána proměnit. Jeho kolegyně z akademie dala průzkumníkům pěkně zabrat, než se povedlo ji zpacifikovat. Linka skončila, skutečný příběh ale teprve začíná. Kdo ví, třeba se někdo skrývá v každém Titánovi. Třeba i páni Obrovský a Obrněný jsou lidé. Vše, co jsme se o Titánech dosud naučili, může být úplně jinak.

Devátý díl začíná přesně tam, kde osmička skončila: na hlídku průzkumníků útočí tlupa velikánů a vojáci se rozhodnou varovat okolní vesnice. Záhy se nám představí zřejmě ústřední Titán tohoto příběhu – vysoký, s dlouhýma rukama a nohama, celý pokrytý srstí. Takový roztomilý Bigfoot.

Eren se spolu s dalšími průzkumníky v čele s kapitánem Levim vydává na cestu ke zničené zdi, aby zjistili, jestli budou schopni ji zabarikádovat, jako to fungovalo několik knih zpátky. Dozvíme se o teorii doktorky Henge o tom, že kůže Titánů žijících ve zdech a materiál zdi samotné jsou si velmi podobné, a tak by bylo možné, že by Eren mohl zeď spravit pouze pomocí své zpevňovací schopnosti. Jako bonus si s sebou na cestu pozvali starého známého kněze, člena sekty, která ví o Titánech ve zdech, aby z něj vypáčili nějaké informace. Setkání s lidmi, které vědomě i nevědomě posílá na smrt, s knězem pěkně otřese, ale ani kapitánovi Levimu a jeho vyjednávacím schopnostem se nepodaří získat to, co potřebuje.

Nejzajímavější, a zřejmě i nejhororovější část knihy, se ale točí okolo Erenova kolegy z akademie Connieho a jeho cesty varovat obyvatele své rodné vesnice. Jenže něco tu nehraje. Všude je klid a ticho, možná až příliš. Nikde žádná těla, dokonce ani kapka krve. Vše je tísnivé, nepříjemné a hlavně to nedává smysl. Jako bychom byli součástí něčeho... většího. Něčeho, na co nejsme úplně připravení. Nejděsivější a nejnepříjemnější okamžiky knihy, a dost možná i celé série, se odehrají právě na Connieho stránkách. Krev a hnus už známe, to nás přeci nepřekvapí. Končetiny a střeva už jsme taky viděli, nic takového nás nerozhodí. Tohle je ale něco, čemu nerozumíme. Je přeci naprosto normální, že se lidé bojí toho, čemu nerozumí a co nejsou schopní pochopit. Tohle je přesně ten případ. Hadžime Isajama opět dokazuje, že nejen krev a řež umí skvěle, avšak i chvíle jako jsou tyto, patří do jeho repertoáru.

Devátá kniha Útoku Titánů možná nepatří k těm nejlepším v sérii. Jako už dříve jde o takovou mezi-knihu: jeden příběh skončil, ale ten další ještě zcela nezačal. Momentálně jsme ve fázi přípravy figurek na šachovnici. Lidská strana jako už tradičně vytahuje své staré známé, nepřátelé však na hrací plán pokládají své trumfy, u kterých ještě neznáme tahy ani taktickou hodnotu. Jedná se tak "pouze" o skvělé navození atmosféry, odhalení pár klíčových překvapení a zvratů a nalákání na další knihy. Na mě to fungovalo. Moje jediná obava je, aby toho Isajama v jedné knize neodhalil až moc, a aby mu vprostřed příběhu nedošel dech. Věřím ale, že si něco schoval v záloze, a že i další knihy bude radost číst.

Útok titánů 9 (Shingeki no Kyojin, vol. 9)

Scénář a kresba: Hadžime Isajama

Překlad: Anna Křivánková

Datum vydání: 24.10.2016

Nakladatelství: Crew

Vazba a rozměry: Brožovaná, 113 x 175

Počet stran: 200

Cena: 189 Kč