RECENZE: Michel Faber, Kniha zvláštních nových věcí

A víš co chceš?

Vím! Chci napsat recenzi!

Ne, to nechceš. To musíš. Cítíš vinu, protože máš už pár měsíců zpoždění. Chceš říct, ať si, sakra, každý přečte tu Faberovu knížku.

No, to taky. Ale tu recenzi fakt napsat musím.

Dobře. Zkusíme to spolu. Dělalas rozhovor s Michelem Faberem. Co ti k tomu řekl?

To je první problém. Je těžké psát recenzi, když ti autor řekne, že by byl mnohem raději, aby si lidé jeho román předávali mezi sebou. Aniž by vyzradili cokoliv o ději, postavách, úvodu či závěru.

Proč? Proč nechce, aby o tom lidi mluvili?

To se musíš zeptat jeho. Co se mě týče, problém je v tom, že si to můžeš přečíst třeba třikrát a stejně v ní pokaždé objevíš něco nového. Recenzí můžeš přečíst, kolik chceš, ať už oslavných, nebo hanlivých, ale přečíst si to musíš sama. A že je to zážitek.

Vidíš? Už se něco klube!

Jo, vidím. Už mi očividně přeskočilo, povídám si tady sama se sebou – a navíc chci tyhlety žvásty vydávat za recenzi.

Ale prosím tě! Každé přemýšlení nad knihou je přece recenze. Nicméně jak chceš, pojďme tu knihu trochu popsat. Je to sci-fi?

Jak v čem. Oficiálně, podle knihkupců, ano. Létá se tam mezi světy, děj se z větší části odehrává na planetě mimo naši sluneční soustavu. Ale je to jen kulisa pro zápletku.

Takže prostředí je sci-fi, ale vůbec o sci-fi nejde? Nechápu.

Sci-fi to je. Planeta Oáza je fascinující. Její obyvatelé snad ještě víc. Jsou zásadní částí celé knihy, ale přitom se o nich nedozvíme skoro nic. Proč žijí jak žijí? Jak funguje jejich společenství? Kde se v nich vzala ona pokora a touha po vědění? Proč právě Bible, ona Kniha zvláštních nových věcí, se stala jejich modlou a až fanatickou zálibou?

Hele, já jsem tu od toho, abych kladla otázky!

Sorry jako. Prostě: odehrává se to na cizí planetě, jsou tam mimozemšťané, ale víc než o vědeckotechnické vymoženosti jde o lidi. O lidstvo.

Takže je to filosofický román? Hluboké otázky života, vesmíru a vůbec? Kam se dosud člověk nevydal? Čtyřicet dva? A tak?

Nedělej si z toho legraci, to je vážná věc! Podívej, jsou tam dva lidi, Peter a Bea. Peter je misionář, který jde šířit křesťanství kamsi do vesmíru, Bea je jeho manželka, která zůstává doma. A Michel Faber se skrze Petera pouští do dlouhých rozprav o smyslu vlastní existence, o tom, co je vlastně důležité a hledání cesty životem.

Počkej – dva lidi? Manželé? Takže je to o lásce?

Taky. Peter a Bea jsou manželský pár, který stojí pevně při sobě v dobrém i zlém. Ale jsou tisíce světelných let daleko. A Peter je stále více a více pohlcován svým misionářským posláním na Oáze. A Bea se láme pod nátlakem politických a přírodních katastrof sužujících Zemi. Je to o lásce i samotě, je to filosofické i náboženské, je to o utrpení i o kráse.

Čím víc mluvíme, tím víc mám pocit, že se v těch světelných letech nějak ztrácím. Můžeš mi to nějak shrnout? Co je to za knihu?

Je to Kniha zvláštních nových věcí. Nic víc, nic míň. Mám takovou teorii, že existuje několik druhů knih. Takové, které přečteš, protože od nich čekáš mnohé a pak je se zklamáním odkládáš a přemýšlíš, kdo ti vrátí ztracený čas. Knihy, ke kterým přistupuješ s vysokým očekáváním; víš, že ten autor ještě nikdy nezklamal. A většinou zase nezklame. A pak jsou knihy, u kterých víš, že bys vysoká očekávání mít měla. Přesto je to taková tabula rasa. Nevíš, co tě čeká. Jsi dokonce lehce nervozní. Přistupuješ k té knize jako k nebezpečné šelmě, kterou bude nutné zkrotit. Jenže v závěru ona zkrotí tebe. Každá kapitola se stane bičem. Ne však tím, co ubližuje, ale takovým, co zasahuje čtenářovu duši. A přesně taková je Kniha zvláštních nových věcí.

Připraveno ve spolupráci s Janem Křečkem

Michel Faber, Kniha zvláštních nových věcí

Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 450
ISBN: 978-80-7473-445-8
Cena: 449 Kč