KOMIKS: Assassin's Creed 2: Zapadající slunce

Druhé komiksové pokračování slavné herní značky Assasin's Creed se zařazuje do skupiny merchandise k této hře, což nám hlásá obligátní logo Ubisoftu hned z obálky.
A bojím se, že jde jenom o další snahu, jak z fanoušků vyždímat ještě o trochu víc, než utratili za hru, sošky a trička a navodit v jejich rodinách pocit "Hele, on ten/ta náš/naše taky čte!".

Příběh se opět odvíjí od retrospektivních výletů Chatlotty De La Cruzové, která se snaží ve stopách své předkyně Quily, incké chaski (posla), nalézt heslo k odhalení lokace chystaného setkání erudita.

Nebudu vám nic nalhávat. Komiks není příběhově jakkoliv zajímavý a ani nijak neprohlubuje váš vztah k postavám, u nichž by mi bylo zcela jedno, kdyby na konci svorně zemřely za bratrstvo a krédo.
Hlavní tři protagonisté (asasíni) by se dali shrnout takto:
Kody: Potrhlej ajťák s rádoby moderním účesem a bradkou, který se snaží být drsný a nejde mu to. Pokud nejde o spor, jestli mít rád Ewoky (malé chlupaté příšerky ze Star Wars), potom se dokáže hádat. Vcelku se ale vůbec neprojevuje a situace, kdy je mu odříznuta jistá část těla, s vámi tak vůbec nehne.
Charlotta: Naivka, která se sice přidala do bratrstva Asasínů (vrahů), ale odmítá zabíjení, mučení a vlastně jakékoliv násilí, a to naprostou většinu knížky. K tomu je rádoby rebelka a snaží se všem dokázat, že "ona na to má". Nikdy jsem neměl větší chuť komiksový charakter proplesknout spolu s hlasitým zakřičením Prober se!.
Galina: Ženská chovající se jako chlap se silně antitemplářským citěním, Chuck Norris by se mohl vedle ní jít zahrabat, tohle je terminátor v holčičím těle. Ráda ostatní mlátí a velí jim.

Absolutně nemáte pocit, že byste snad měli komukoliv v téhle zmatené honbě za souřadnicemi fandit, snad jenom nonstop podnapilému španělskému žoldákovi z minulosti, který se snaží být nápomocen, ale to je tak všechno. Templáři a Asasíni mají naprosto stejné praktiky a vlastně mezi nimi nejsou žádné morální rozdíly. K lovu se navíc připojí naprosto nepochopitelně místní kartel, který nemá nejmenší důvod se honit za náboženskými odkazy, zato mu najednou hrozně záleží na zavraždění našeho trojčlenného all star týmu. Navíc se chová naprosto nelogicky a je v příběhu tak nějak navíc.
Naprostá většina knihy se táhne pomalým a rozvláčnělým tempem, aby se mohlo na konci vše zajímavé udát během posledních 20 stran. Největší odhalení má zápletku jak ze Čtyřlístku a čtenáři je jasné snad padesát stran před tím, než ho triumfálně rozuzlí feministicky smýšlející Inka. Mírně mě taky provokovala až fanatická oddanost řádu a přehnané tlačení na důležitost bratrstva a sebeobětování, kterého jsou zničehonic najednou schopni úplně všichni a očividně si nic jiného v životě více nepřáli.

Jediná světlá stránka na Zapadajícím slunci je tedy kresba. Ta je povedená a člověku dává slušné informace o tom, co se právě děje, vystíhá dynamiku rychlých pohybů a klid plížení.
Zapadající slunce rozhodně nemůžu (paradoxně) doporučit fanouškům herní série, kteří jsou zvyklí na chytlavý příběh a zajímavou zápletku. U nich se totiž zaručeně dostaví pocit vyhozených peněz a prázdnoty, co jim to jejich milované studio provedlo. Vzpírám se i doporučení zcela nezainteresovaným čtenářům, protože vynaložený čas na tuto knihu můžou využít mnohem smysluplněji a s lepšími kousky. Bohužel musím konstatovat, že Assassin's Creed 2: Zapadající slunce je pro mě docela zklamáním.

Assassin's Creed 2: Zapadající slunce

Scénář: Anthony Del Col, Conor McCreery

Kresba: Neil Edwards

Překlad: Martin D. Antonín

Datum vydání: 4.4.2017

Nakladatelství: Crew

Vazba: Brožovaná

Počet stran: 128

Cena: 329Kč