RECENZE: A. G. Howardová, Krverůž

Některé motivy se vrací neustále, protože legendy neumírají. Fantom opery je jednou takovou. Slavný román Gastona Lerouxe, odehrávající se v druhé polovině 19. století, ho vynesl na povrch pařížských stok a učinil z něj zdroj inspirace pro scénáristy i literáty. A. C. Howardová pokračuje v jejich stopě. Čtenářům je známá Young Adult sérií Šepotání, kde využila kulis z dalšího nehynoucího díla, Alenky v říši divů. Krverůž je její pátou vydanou knihou. Krásná obálka má stejný design jako Šepotání. Hezky to vypadá, leč i mate: Krverůž je samostatný příběh.

Howardová přenesla Lerouxův motiv do současnosti, na uměleckou konzervatoř Krverůž, stojící na místě staré Fantomovy opery. Na mobily a internet ale zapomeňte. Nic takového se tu „nenosí“. Co se naopak nosí, to jsou školní uniformy. Škola plná bizarních dekorací dýchá atmosférou viktoriánských domů. Nechybí ani zarostlá zahrada, tajemný les a přilehlý hřbitov. Výuka probíhá v zrcadlových sálech. Na přání tajemného sponzora objektu byla zrcadla umístěna i na chodbách. Profesoři a další pomocný personál nezůstávají svému místu nic dlužni. Najdete tu „Frankensteinovu nevěstu“ mající zálibu v sešívání zvířátek; výrobce dřevěných figurín, který své nejoblíbenější kousky vozí všude sebou – na trakaři; mladého bubeníka se sexy zadkem, který všem vykládá, jak málem promarnil život na motorce… A časem vás začne zajímat, proč kavka v lese mňouká jako kočka a komu (nebo čemu) patří bezejmenný náhrobek na nedalekém hřbitově.

Rune, dívka, jejíž hlas je prokletí i dar, je typickou hrdinkou Young Adult. Výrazná, a přesto sympatická, ne však tak geniální, aby zastínila intelekt samotné čtenářky. Její mužský protějšek je silný, jak má být, a přitom roztomile naivní. Ve srovnání s Lerouxovým Raulem z toho ale vychází podstatně líp. Budete ho mít rádi. Ani vedlejší postavy nejsou ploché. Howardová má cit pro detail – někdy až příliš velký, a tak nás v první polovině čekají barvité popisy nejen interiéru školy, ale i ošacení a stravy studentů a později pak opakované vstupy do jejich mysli a cítění. Vůbec nezajímavějšího pána si ale autorka vypůjčila od samotného Lerouxe, a je škoda, že na něj nebylo víc prostoru.

Krverůž obsahuje části psané z pohledu Rune a pasáže v er formě, probíhající v přítomnosti i minulosti. Howardová má vypravěčský talent, který doplňuje brilantní překlad Magdalény Stárkové, a velmi jemně pracuje s retrospektivou, díky čemuž i přes přebujelou dekorativnost zůstává kniha čtivá. To, co umí znamenitě namíchat, je atmosféra a „omáčka“ (neplést s „vatou“!). Někde v poslední třetině ale nastává zlom. Popisné pasáže ustupují do pozadí a naplno se rozjíždí děj. Autorka se nebojí známý motiv obohatit vlastními inovacemi. Ač i zde platí, že méně je někdy více. Drama, k němuž se schylovalo prakticky od první stránky, se blíží vrcholu. Jenomže… Vše, co až doposud jakžtakž drželo pohromadě, začíná skřípat. Místo, aby postavy dělaly, co umí, je čtenář formou podrobného vysvětlování seznámen s jejich plány. Tempo a spád se vytrácí. Jako by si to autorka sama uvědomila, zběsile přidává plyn a napětí se odbyde v odstavci či v jediné větě. Závěrem přibude teorie o tom, jak to s Fantomem vlastně bylo. Konečně se poskládají všechny střípky skládačky; pro příznivce Lerouxe to ale bude přinejmenším na pozvednutí obočí.

Tím nechci říct, že Krverůž je špatná kniha. Není. Pár večerů pod lampou při ní příjemně uteče a některé scény utkví v paměti na hodně dlouho. Ale mohla být lepší, a díky závěrečnému zpracování působí jako prvotina sice talentované, ale ještě ne úplně zkušené autorky. To vše poněkud vylepšuje krásné provedení. CooBoo vypustilo vábničku v podobě Fantoma, a pokud patříte mezi příznivce Lerouxových pokračovatelů (v zahraničí to rozhodně není první Young Adult s tímto tématem), nebojte se po Krverůži sáhnout. 

Krverůž

A. G. Howardová

Nakladatel: CooBoo

Počet stran: 464

Obálka: Nathália Suellen (ilustrace), T. Middleton (grafická úprava)

Překlad: Magdaléna Stárková

Redakce: Barbora Vrátilová 

Provedení: pevná vazba

Rok vydání: 2017