RECENZE: Neil Gaiman & Charles Vess, Hvězdný prach

Vesnice Zeď byla vždycky trochu zvláštní. Její obyvatelé se nikdy nevzrušovali z podivného vánku, při němž plameny najednou hoří modře nebo rudě. Ani z ještě podivnějších návštěvníků a pocestných mířících k průrvě ve zdi. Za tou zdí je totiž cosi tajného a přitom dobře známého, cosi, co voní po ostružinách, letním večeru a ohni. Je tam jiný svět.

Každých devět let se za zdí koná trh. K vidění a koupi je všechno možné, od zeleniny ze zahrádky po náhradní oči či živoucí figurky zvířat. Když si nedáte pozor, můžete snadno skončit nadobro očarovaní. A přesně to se stalo Dunstanu Thornovi. Za devět měsíců se pak u zdi objeví balíček se jménem Tristran Thorn. Jak Tristran vyrůstá, začíná být čím dál jasnější, že po svém otci zdědil přebujelý smysl pro romantiku. A tak když při namlouvání nejpůvabnější dívky z vesnice zahlédne padající hvězdu, rozhodne se ji pro Viktorii přinést a vysloužit si tak alespoň polibek když už ne ruku. Směle překračuje zeď a vydává se všanc všem podivnostem a kouzlům Elfie. Jenže padlá hvězda, to je zázrak, na který čekají jak zlotřilé čarodějnice, tak nástupci trůnu na Stormholdu. Začíná závod, který může mít jen jednoho vítěze a o kterém Tristran nemá ani potuchy.

Tenhle příběh už je klasika. Poprvé vyšel více než před dvaceti lety a od té doby zdobí knihovnu každého správného nerda. Avšak teprve teď se k českému čtenáři dostává v podobě, v jaké – kupodivu – byl vydáván původně. Začalo to totiž „obrázkovým příběhem“ autorského dua Gaiman & Vess, který vycházel na pokračování u DC Comics. Přesně tak, Hvězdný prach byl od svého počátku úzce spjat s ilustracemi Charlese Vesse, takže nemějte obavy, že by se vám zas někdo snažil vnutit nějaké recyklované zboží doplněné o pár obrázků a vydávané za zbrusu nové dílo.

Často se setkávám s názorem, že filmová adaptace z roku 2007 je lepší než Gaimanova románová verze. A musím přiznat, že jsem s tím sama souhlasila. Teď už je mi jasné proč – zdá se to možná zvláštní, ale ten Hvězdný prach, co mám v knihovně, vlastně vůbec není Hvězdný prach. Je to kulhající mrzáček s dřevěnou nohou a jedním okem. Něco mu prostě chybí k dokonalosti. Asi už tušíte a máte pravdu – jsou to Vessovy ilustrace.

„Hvězdný prach už znám, četla jsem ho, film jsem viděla spoustukrát, tak to jen tak prolistuji a tu recenzi spíchnu zpaměti,“ říkala jsem si, když jsem odmotávala absurdní spoustu igelitu (hej Crwáci, je to nutné?) z rozměrově poněkud výraznější knihy. Jak jsem se spletla! Po chvíli jsem se přistihla, že stránky otáčím stále pomaleji, nořím se hlouběji do světa za zdí (ne za Zdí, díky bohům nejsme v Západozemí!) a naprosto zapomínám na okolí. Ale vždyť čtu najednou úplně jiný příběh! Vysvětlit vám to asi nedovedu, ale je to tak. Svět Gaimana & Vesse je mnohem kouzelnější, podivuhodnější, přívětivější a (pochopitelně) barevnější než svět Gaimana osamoceného. Ne že by na tom sám ó-velký-mistr měl nějakou negativní zásluhu, zkrátka je vidět, že takhle to dítko bylo zamýšlené a bez taťky (nebo mamky?) ilustrátora to není tak úplně ono.

Samotná kniha je nádherná, a kdyby nebylo obavy, že tu úžasnou obálku omatlám nevzhlednými otisky, mazlím se s ní denně. Pod přebalem je asi ještě hezčí než s ním. Ilustrace jsou na každé stránce, někdy je to třeba detail předmětu, jindy ohromné výjevy přes celé dvě strany. Všechny jsou barevné a neuvěřitelně podrobné. Nad kresbou trhu nejspíš strávíte předlouhou chvíli studováním každého centimetru a stále budete objevovat něco nového. Nejsou to zrovna epické a opulentní výjevy, ale to je dobře, protože takový není ani svět za zdí. A ilustrace jsou jako ten svět – jako domov, který má pro vás otevřené dveře.

Takže ano, ten film je výborný. Ale bude-li mi ještě někdo tvrdit, že je lepší než kniha, vnutím mu tenhle skvost a na pár hodin ho s ním někam zavřu. A až se vrátí z Elfie, bude nenávratně a nadobro očarovaný.

Neil Gaiman & Charles Vess, Hvězdný prach
Nakladatelství: Crew
Rok vydání: 2018
Překlad: Ladislava Vojtková
Stran: 256
Cena: 599 Kč