RECENZE: James Smythe, Organon

„Chceš si promluvit?“

Představte si, že po náročném dni přijdete domů a někdo vás v klidu vyslechne. Nesoudí, neradí, jen vnímavě poslouchá. Neptá se, jestli je uvařená večeře a proč není uklizeno. Bez nevhodných komentářů s vámi projde vaše trable a starosti, občas prohodí nenápadný vtípek přesně ve vašem gustu a v podstatě zastoupí sebedražšího terapeuta. Nevtíravým, pečujícím způsobem a přesně dle vašeho přání zvládne i organizaci každého dne. Ne, není to sluha, lokaj ani komorník. Je to Organon.

Je rok 1997, Lauře je sedmnáct a cítí se poněkud osaměle. Nemá moc přátel, ale zato si velmi rozumí s počítači (pokud se tehdejším prapradědečkům těchto strojů takto dalo říkat), a tak si přítele zkrátka vymyslí. Vznikne tak zpočátku jednoduchý program Organon, kterému se Laura svěřuje se svým trápením. Postupně jej zdokonaluje, až najednou zjistí, že Organon je něco víc než pouhý chatovací program, a také že je velmi snadno zneužitelný. Laura mezitím dospívá, nechá se zaměstnat v programátorské firmě a s ní se mění i celý svět moderních technologií. Organon ji věrně provází a Laura díky svým zkušenostem vizionářsky předpovídá, jak velkou katastrofu by způsobila vzpoura lidmi vytvořené umělé inteligence.

James Smythe je britský autor, který má na svém kontě několik úspěšných románů. Kniha The Machine se dokonce dostala do užší nominace na prestižní cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi roku.

Organon je docela děsivý román. Sice se řadí do žánru sci-fi, ale popisuje něco, co by klidně mohlo nastat už zítra. V momentě, kdy si uvědomíte, že v knize popisovaná budoucnost není na hony vzdálená, ale klepe na dveře, se vám lehce orosí čelo a ruka ustrne v půli pohybu k smartphonu. A zvažujete, jestli by nebylo nejbezpečnější ho někam zahodit, utopit nebo zakopat pod zem. Protože těch dat, která jste do něj v dobré víře nasypali a která putují bůhví kde, je nespočet.

Autor jednotlivé kapitoly odděluje desetiletými odstupy, což je rozhodně netradiční členění děje. Zkušeně prolíná minulost s budoucností a zároveň střídá i vypravěče, což se zdá být matoucí, ale většinou není problém se po chvíli v textu zorientovat a pochopit, jaká souvislost momentálního vypravěče spojuje s Laurou. Laura, i přesto že je v roli hlavní hrdinky, jakoby stojí stranou a často nezúčastněně a s lehce pohrdavým morálním nadhledem vidí to, jak ošklivě by se technologická budoucnost mohla zvrtnout.

Vyprávění je pomalé až rozvláčné, což rozhodně není na škodu. Právě naopak, je čas se zamyslet, jaké důsledky může mít nadměrné používání technologií a důvěra v umělou inteligenci, ve které autor svým způsobem vidí hrozbu. Nicméně to podává mírným, spíše úvahovým stylem, nesvolává hromy a blesky ani nestraší apokalypsou. Ukazuje, že není nutné zahodit všechny počítače a telefony a vrátit se k holubí poště, ale je třeba zvážit, nakolik je technika dobrý sluha, ale zlý pán, a kde je hranice, která to rozlišuje.

Román je v zásadě úvaha o tom, jakou moc a jakou odpovědnost má umělá inteligence a jakou roli v tomto případě hrají lidé. Kdy se dá stroji přiřknout lidství a kdo je za jejich  činy morálně odpovědný. V kontrastu k vzorně vychované Organon totiž stojí operační systém SCION, který vznikl hlavně z touhy po moci a po penězích, a zdá se, že to nemusí být vždy ta nejlepší motivace.

Román ovšem není jen o technice a umělé inteligenci. Autor dává knize i lidský rozměr, protože tyto technologie, jakkoli jsou dokonalé, by měly v první řadě sloužit lidem. A tak jde také o příběh Laury, která je sice nadaná programátorka, ale i ona řeší „světské“ věci jako je manželství, děti, těžká nemoc příbuzného, a to způsobem, který dokáže čtenáře silně emočně zasáhnout. Organon tak působivým způsobem kombinuje vizi technické budoucnosti s poctivým vyprávěním o rodině a lásce.

Organon je rozhodně zajímavý román, který možná zatvrzelé scifisty odradí svou rozvláčností a absencí akčního děje, ale věřte, že zamyšlení skýtá více než dost. A rozhodně po přečtení budete dlouho zvažovat, jaké informace o sobě zveřejňujete na sociálních sítích.

Organon
James Smythe
Nakladatelství: Host
Původní název: I Still Dream
Rok původního vydání: 2018
Rok českého vydání: 2019
Překladatelka: Alžběta Lexová
Autor obálky: Andrej Nechaj
Počet stran: 416
Cena: 369 Kč