LIDÉ: zemřel Christopher Tolkien

Není to tragédie, vždyť smrt je přirozenou součástí života, a já věřím, že v 95 letech byl stejně jako Bilbo připraven na další dobrodružství. „Nyní musím říci, že v mém devadesátém čtvrtém roce je Pád Gondolinu (nepochybně) poslední.“ píše v předmluvě k Pádu Gondolinu, který se skutečně stal jeho posledním editovaným a vydaným otcovým dílem.

Žít v obrovském stínu popularity, který vrhal a dodnes vrhá J. R. R. Tolkien, nemohlo být vždycky snadné. Představte si, jak těžké muselo být v takovém prostředí prosadit svou vlastní práci. Christopherovi se to navzdory všemu podařilo. Jistě, většina populace se patrně za jméno J. R. R. nedostane, ale do podvědomí mnohých zájemců o staroseverskou literaturu se zapsal oceňovaným překladem Ságy o Heidrekovi Moudrém (kterou cituje i český překlad s názvem Sága o Hervaře) či studiemi na toto téma.

Nejvíc úsilí však věnoval editaci otcových rukopisů. Bez Christophera Tolkiena by nebyl žádný Silmarillion, žádní Netvoři a kritikové, Húrinovy děti, žádná Legenda o Sigurdovi a Gudrún, Artušův pád, Beren a Lúthien, Pád Gondolinu nebo Historie Středozemě. Christopher strávil ve Středozemi prakticky celý život: v dětství mu otec předčítal příhody Bilba Pytlíka a od svých jednadvaceti let byl členem legendárních Inklingů.

„‚Chlapec,‘ jak si napsal Tolkien do deníku, ‚vyrostl v nervního, popudlivého, nevyrovnaného, sama sebe trýznícího, troufalého človíčka. Přesto je v něm něco nesmírně milého, aspoň pro mě, snad proto, že jsme si podobní.‘“ (J. R. R. Tolkien o Christopherovi, převzato z Humphrey Carpenter: J. R. R. Tolkien – životopis, s. 200).

Nakonec zůstal ve Středozemi až do samotného konce, když v loňském roce dokončil práci na Pádu Gondolinu. Pečlivému sbírání, luštění, třídění, komentování a uspořádávání věnoval více než čtyřicet let. A nám nezbývá než s rukou na srdci poděkovat a naposledy vzdát hold.

V sobotu 8. dubna 1944 napsal otec Christopherovi dopis do jižní Afriky, kde ten zrovna sloužil u britského letectva: „Krásná měsíčná noc. Asi dvě ráno. Byl jsem na teplé, stříbřitě osvětlené zahradě a litoval, že spolu nemůžeme jít na procházku.“ (převzato z Humphrey Carpenter: J. R. R. Tolkien – životopis, s. 232).

Doufejme, že teď už spolu na procházku měsíčnou nocí konečně jít mohou…