RECENZE: Hemživý chaos a jiné příběhy

Článek od: Petr Simcik - 25.06.2020

Když jsem se dozvěděl, že Argo vydá Lovecraftovy ghostwriterské / editorské práce, srdce zaplesalo nadšením. H. P. Lovecraft je poslední dobou na české scéně téměř modla. Zvlášť od doby, kdy vyšly sebrané spisy, se snaží vydavatelé k čemukoli, co je mu alespoň trochu podobné, přilepit jeho jméno. Máme tu Lairda Barrona a jeho Okultaci, již čtvery Černá křídla Cthulhu a různé výběry jeho dalších vydaných prací a taky komiksy, na ty nezapomínejme. Člověku to občas už docela leze krkem. Ale dostat do rukou knihu, jejíž obsah napsal sám Lovecraft a přitom se k těmto pracem oficiálně nepřihlásil? To může být hodně zajímavé. Zvlášť když jsme věděli, že něco takového psal, ale já osobně jsem ty práce prostě vytěsnil jako ztracené v čase a věci, které si nikdy nepřečtu.

Předně, i když se v knize píše, že se k těm povídkám nemohl hlásit, s potěšením musím jako čtenář poznamenat, že je jeho autorství na první pohled vidět. Za prvé jde o styl, který je pro Lovecrafta typický, a i když si přečtete několikero jeho napodobitelů a epigonů, vždycky pocitově poznáte originál, a je to znát i na povídkách, kde oficiálně psal alespoň polovinu. A za druhé - i když všechny povídky v knize psal pro někoho jiného a většinu pro Weird Tales, ve spoustě z nich naprosto nepokrytě rozšiřuje svůj Cthulhu Universe. Potkáme tak Nyarlathotepa, Cthulhu, Yog-Sothota, Prastaré, Necronomicon a zmínky o R'lyehu či Kadathu. Lovecraftovi tajní hrdinové pátrají v podzemí po nezemské hrůze, zkoumají tajemné hieroglyfy, zažívají vize, které doplňují mezery, jenž jsme měli ze sebraných spisů Lovecraftovy oficiální tvorby.

Co je na sbírce úžasné, jsou doprovodné informace, a to jak úvodní text S. T. Joshiho, tak všechny texty k povídkám, které najdete v poznámkách na konci knihy. Ke každé povídce S. T. Joshi sepsal příběh jejího vzniku. V různých knižních pramenech, starých časopisech, ale i osobní korespondenci se mu povedlo najít kolik z daného textu má na svědomí Lovecraft, z jakých pramenů on sám čerpal, jakou měl motivaci ke spolupráci s autorem či autorkou, finanční odměnu, kterou dostal, různá vydání povídky či vyjádření vydavatele. Krom samotného pozadí pak najdete v každém textu seznam odkazů s poznámkami, které přímo zmiňují lovecraftovské mýty nebo jiné odkazy z Lovecraftovy oficiální tvorby. Některé povídky dokonce najdete v dodatcích v původní verzi, takže se můžete přímo přesvědčit, jak moc na ní Lovecraft zapracoval a co přidal. U některých z nich je až vtipné, když si uvědomíte, že Lovecraft povídku učesal a pak naprosto nesouvisející příběh opatrně a pečlivě obalil do mýtu Cthulhu tak, aby to alespoň trochu dávalo smysl. Někdy si zase uvědomíte, že jeho neuvedení jako autora je do nebe volající, protože do mnohastránkové povídky občas rozpracovával i sny, jejichž vyprávění by se dalo odbýt dvěma větami.

Díky výše zmíněnému je sbírka na druhou stranu mnohem pestřejší, protože obsahuje i témata, která by jeho samotného nenapadla. Víc lovecraftovské jsou samozřejmě ty delší či snové texty, které mu jako autorovi umožnily se vyřádit. Například velmi krátké texty Hemživý chaos či Hrůza na Martinově pláži jsou typicky lovecraftovské snové příběhy, úžasné, atmosferické, stavící na neznámém nebezpečí a nezvratnosti osudu. Proti nim bych pak postavil povídku Milovaní mrtví, která je pro Lovecrafta svým námětem "kasické" lidské úchylky bez špetky tajemna až netypická a přesto úžasná. V čem se mohl Lovecraft opravdu realizovat, byly dlouhé texty. Některé natáhl až tak, že byl problém je pak vydat v magazínu Weird Tales. Setkáte se v nich s posedlými vědci, tajemnými zapomenutými bohy, jako je hadí bůh Yig, aztécká božstva nebo ještěří lidé bůhví odkud. Poslední Test vás naladí na temnější notu a přes posedlého vědce se zapletete do tajemných kultů, neznámé magie a otřete se i o Necronomicon. Následně se přesunete na území kmene Vičitů do Oklahomy, abyste se ve dvou dlouhých povídkách psaných se Zealií Bishopovou ponořili do starého známého světa Prastarých a Cthulhu okořeněného o indiánské pověsti a božstva severoamerických indiánů. Tyhle dvě povídky - Yigova kletba a hlavně Pahorek už si na ghostwriterství a editorskou práci prakticky nehrají a i sám Lovecraft se zmiňuje, že napsal 70 - 80 % sám a je to na nich v dobrém hodně znát.

Hemživý chaos a jiné příběhy je výborná sbírka téměř bez slabých textů a i ty slabší staví Joshiho komentáře a dodatkové informace na vyšší úroveň, alespoň co se týče informační hodnoty. Většina textů je ale sama o sobě vynikající a je radost se do toho snového děsivého světa zase na chvíli vrátit. K tomu připočtěte velmi kvalitní zpracování samotné knížky a hlavně ilustrace Mikuláše Podprockého, kterého známe hlavně jako autora komiksu Divočina a jehož práce k Lovecraftovi skvěle pasují. Nezbývá než se těšit na druhý díl, který už by měl být také na pultech. Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.