RETROHRANÍ: Nintendo Entertainment System (Classic)

Článek od: Petr Simcik - 29.07.2020

Fantastika a hry jsou odjakživa úzce spjatá záležitost. Vždyť už od prvopočátků herního průmyslu vévodily herním obrazovkám kromě klasických aut a vojáků i rytíři, duchové, draci, vesmírné lodě a další podivnosti. Už ve formě pár zelených kostiček uprostřed několika černých kostiček jste mohli likvidovat červené kostičky, procházet dungeony, zachraňovat celé světy. Ale to snad není ani pravěk, to je prehistorie jménem Atari. Pravěk jsou pro mě takové legendy jako Famicom, Nintendo Entertainment system či Sega Master system, tedy herní platformy, na kterých už jste přeci jen poznali, co hrajete.

Nintendo a Sega a následně i Playstation se totiž rozhodli někdy před dvěma lety potěšit srdce hráčů, kterým táhne na 40, trochu podojit jejich peněženky a nabídnout jim návrat do dětství. V našem případě tedy do devadesátých let, protože v osmdesátkách byste u nás Nintendo našli maximálně v pokojíčcích synků pracovníků z podniku zahraničního obchodu a to ještě jen těch prověřených tatínků, kteří mohli pomrkávat na západ. My, kteří jsme v devadesátkách hráli na čínské konzoli Pegasus, která byla klonem Family Computeru od Nintenda, případně na konzoli Sega, víme svoje. Tu chvíli, než nás pohltil svět PC, to byly úžasné herní zážitky. Nyní si můžete koupit tyhle poklady: NES (Nintendo entertainment system) classic mini, SNES (Super Nintendo) classic mini, Sega classic, Playstation 1 classic a vrátit se tak do dětství. A nejen je, protože Čína nikdy nespí.

Můžeme lhát našim manželkám, že to je pro děti. Možná to tak i můžeme myslet, ale ve skutečnosti si tyhle retro konzole kupujeme hlavě pro sebe. Kdybyste je chtěli výlučně pro děti, dostanete se do stejné situace, jako když vám děda z dobré vůle vyřezal v osmi letech dřevěného koníka. Tohle je prostě pro děti moc retro. Ano, povede se vám je zaujmout několika kousky, třeba Super Mario Worldem, Super Mario Karts nebo Battle City, ale ve skutečnosti jakákoli dnešní hra na tabletu či mobilu děti prostě zaujme víc, minimálně je lehčí a lépe se ovládá. A je jedno, jak moc velkou a skvělou klasiku jim nabídnete. Pro nás, kteří jsme tyhle věci hráli jako děti, je to ale úplně jiné kafe. Tyhle mašinky vám totiž ukážou, zač je toho nostalgie a taky frustrace, protože hry z téhle doby mají na rozdíl od těch dnešních naprosto ďábelskou obtížnost. Asi jako kdybyste jakoukoli hru hráli na Ultranightmare!

Tenhle můj seriál by vám měl ukázat, jaké jsou možnosti, a nasměrovat vás na co nejbezpečnější cestu k retrohraní s minimem zaškobrtnutí, protože i tady se dá, co se zařízení týče, velice nepěkně spálit. Zvlášť pokud budete objednávat i z Číny. Ne že by vám nic nepřišlo, ale jsou lepší a horší zařízení a ne vždy se dá orientovat podle ceny. Krom toho máte ještě možnost si takové zařízení postavit sami a to už je pak zase o to osobnější. Tahle doba totiž herní nostalgii opravdu přeje.

Nintendo Classic Mini (NES mini)

Dnes bych se v rychlosti podíval na systém NES - Nintendo Entertainment System, respektive jeho malou verzi Nintendo Classic Mini (NES mini), což je osmibitová konzole od japonského Nintenda. Tu pořídíte v našich obchodech za bratru 1400 korun, ale musíte se připravit na pár nepříjemných překvapení. NES mini byla první mini konzole svého druhu. Vějička na nerdy, jestli o něco takového budou stát, a jako taková trpí několika neduhy. Přesto ji doporučuji více než její čínské kamarády, s nimiž se roztrhl pytel.

Nejdřív k těm výhodám: předně je NES mini připojena přes HDMI a hry na ní umístěné jsou odladěné pro velké obrazovky našich LCD televizí. Uvědomte si, že dnešní televize disponují často rolišením 3840×2160 bodů, někdy i více, kdežto původní NES byl dělán pro staré CRT televizory s rozlišením 256x224 bodů, nehledě na jiný poměr stran. Oficiální NES mini od Nintenda s tím počítá a hry patřičně upravuje. Naproti tomu neoficiální čínské napodobeniny obraz většinou jen roztáhnou. NES mini má tak hry krásně ostré, ostřejší než kdysi. Další výhodou téhle malé konzole je možnost hry ukládat. To jste kdysi nemohli. Prostě tři životy a šlus. Nyní si můžete hru uložit a vrátit se k ní, či několikrát začínat z bodu, kdy se vám ještě dařilo. Navíc těch pozic máte více, takže hru může mít rozehranou i více členů rodiny. U PAC-MANa to ještě oželíte, ale The Legend of Zelda je bez uložení docela dlouhá záležitost. Stejně tak Super Mario Bros., Metroid, Donkey Kong a Kirby’s Adventure a další rozhodně nejsou hry na půl hodinky. Jelikož jde o zmenšeninu, do konzole nemůžete dávat originální cartridge, ale (což je neoficiální) můžete přes napájecí USB do konzole nahrát příslušné hry z internetu skrze počítač. Není to vůbec složité, ale ztratíte tím záruku. Na druhou stranu her pro NES, na které je potřeba zavzpomínat a v oficiálním výběru nejsou, je mnoho. Pro mě například KungFu, Battle City, Chip'n Dale, Star Trek - The Next Generation, Teenage Mutant Ninja Turtles, Batman, Jurassic Park, Indiana Jones and the Last Crusade, Ice Climber, Ninja Gaiden II, Back to the Future nebo Cirkus Charlie, z nichž mnohé nejsou na oficiální konzoli kvůli právům. (Každý osmdesátkový scifi či fantasy snímek totiž musel mít "povinně" i Nintendo hru.) Hry na NES, světe div se, totiž nejsou abandonware - tj. zdarma. Pořád se prodávají. Pokud se bojíte, předinstalovaných 30 her vás i tak zabaví na poměrně dlouho. Mnohé jde hrát i ve dvou, ale...

... tady narazíme na dvě hlavní nevýhody. Krátký kabel od ovladače - musíte mít dlouhý HDMI kabel do televize nebo prodlužovací kabel na ovladač. A druhá, zásadnější věc - u NES mini najdete jen jeden ovladač. Je to smutné, ale je to tak. Pro multiplayer je nutné tedy přikoupit druhý a to vysosne z kapsy dalších cca 700,-.

A co ty fejky?

NES mini je dneska asi nejkopírovanější konzolí. Existují desítky zařízení, které tuhle 8bitovou zábavu kopírují, například od firem Collbaby nebo DataFrog, které fungují hlavně na aliexpress.com. Mají předinstalovaných od 300 do 600 her a většinou jsou lehčí, méně kvalitní, mají špatný/rozmazaný obraz bez korekce pro velké televize. Na uložení hry většinou taky můžete zapomenout. Na druhou stranu cenově jsou úplně jinde a záleží jen na vás, jestli zkusíte nákup z Číny, nebo od nějakého tuzemského zprostředkovatele, protože ten ve většině případů také kupuje na Aliexpresu a zde draze přeprodává. Obecně je dobré si dát pozor na několik věcí. Aby zařízení mělo HDMI výstup. Ano, zařízení pouze s AV kabely (žlutá, červená, bílá koncovka) je ještě o polovinu levnější, ale obraz je ještě o to horší a novější televize už tyto konektory ani nemusí mít. Existuje sice redukce, ale není to žádná sláva. Ani ovladače většinou nejsou nijak kvalitní, ale zase jsou vždy 2. Tedy odpadá starost se sháněním. Co se týče her - je lepší sáhnout po variantách 200 - 300 - 600 her než někdy nabízených 6666in1 a podobně. Máte tak větší jistotu, že dostanete ty klasické hry a ne spoustu čínského balastu, který většinou nefunguje. Například pokud uvidíte v seznamu her na Aliexpressu Angry Birds, rychle pryč, protože v době NES žádní Angry Birds nebyli a podobných balastních her bude v seznamu jistě více. Kromě falešného NES můžete narazit na falešný Famicom - což je pro mnohé povědomý tvar, protože u nás se prodával jako čínská napodobenina Pegasus už v devadesátkách a je se svým červenobílým provedením se zlatými pásky na ovladačích mnohem výraznější než šedá NES konzole. Jde ale o totožný produkt, pouze pro japonský trh. U neoficiálních zařízení je to fuk. Software bude stejný.

Nedávno se mi dostal do rukou RS-36 od výrobce Coolbaby s třiceti hrami a možností přidat SD, a přestože má pouze AV výstup a i když jde očividně o levný produkt (304 Kč z Číny), jsem jím velice našený - jednak se snaží kopírovat menu originální verze, a i když samozřejmě chybí uložení a grafika je řádově horší, pořád jde o velice pěkný počin. Oněch 30 her obsahuje dost solidní reprezentativní výběr, takže vlastně nepotřebuji donahrávat další hry. A kromě toho, zařízení respektuje vzhled svého vzoru, takže je při svém zmenšení neskutečně roztomilé, i na výstavce tak bude vypadat dobře.Jestliže vám nevadí, že Nintendo nedostane z vašich 300 ani korunu a že přístroj ani náhodou nedosahuje kvality originální verze (ta se dá pořídit za cca 2500 Kč pouze v Japonsku), jedná se o zajímavou volbu.

Ve zkratce - pokud si chcete zavzpomínat, použít ten přístroj jednou na nějaké párty a jde vám hlavně o cenu, bude vám stačit většina těch čínských zařízení. Snažte se vybírat ta s ovladači na kabelu. Bezdrátové ovladače u zařízení za 400 Kč ve 99 % za nic nestojí a jejich dosah je žalostný. Krom toho nesnesou mezi konzolí a ovladačem překážku. Pokud vám jde o 8bitové hry a nepotřebujete hezky vypadající klon Famicomu (červenobílá krabička a zlaté ovladače), volte raději NES (šedá krabice) a připlaťte si 100-150 Kč za HDMI výstup. Jestliže to myslíte s retrohraním vážně, zvažte originální Nintendo NES mini zařízení nebo stavbu vlastního. Ke stavbě vlastní konzole na platformě Odroid nebo RaspberryPi se dostaneme v jednom z příštích dílů seriálu.