ČTEME SI

Kde jsou ty doby, kdy léto znamenalo prázdniny! Slunce, koupání, žádný budík, návštěvy u babiček a poobědové šlofíčky. O tom si my, pracující, můžeme už většinou nechat jen zdát.

Na jednu stranu jsem ráda, že mám možnost pracovat z domu, a nestrávím tak každý den dvě hodiny cestováním. Na stranu druhou je to přesně o dvě hodiny méně na čtení knížek, a to se v počtu přečtených knih nutně musí projevit. A když se ještě po večerech zastaví na návštěvu neodbytný kamarád Netflix... Ale nebyla bych to já, abych si přece jen chvilku na čtení čas od času nenašla.

Již pár měsíců mi na nočním stolku leží kniha Confession of a Heretic s podtitulem The Sacred and the Profane: Behemoth and beyond. Fanoušci metalové hudby nejspíše při jméně slavné kapely ihned zpozorněli, a dobře udělali! Knihu tvoří přepis rozhovorů s jejím frontmanem, Adamem Nergalem Darskim. Zpovídá ho Mark Eglinton, který má na svědomí mimo jiné díla Of Metal and Men, což je biografiie Jamese Hetfielda, nebo knihu Official Truth, 101 Proof: The Inside Story of Pantera, která zase zachycuje historii jedné z nejvlivnějších kapel metalové historie. Stejně jako v nich, i v Confession of a Heretic se Eglinton nebojí zabrousit do kontroverznějších témat a dává tak čtenáři skutečný náhled nejen do zákulisí kapely Behemoth, ale především pootevírá nitro jejího frontmena. Nergal vypráví o všem, na co by se jeho fanoušci mohli sami chtít zeptat - o počátcích dnes již světoznámé kapely, o útocích na svoji osobu, o problémech se soudy nebo o svém boji s rakovinou. Vzpomíná na památné roztrhání Bible na koncertě v polské Gdyni, na svůj několikaletý vztah se zpěvačkou Dodou nebo na své první sexuální zážitky. Ze stran knihy k nám promlouvá slušný a inteligentní člověk, který si ale nebojí obhájit svůj vlastní názor, otevřeně se přiznává ke svým slabostem a zároveň ukazuje i silné stránky dnes již ikonického Nergala. Confession of a Heretic je dílo, které si "vychutnávám" po částech vždy večer, když se mi ještě nechce tak úplně spát a druhý den nemusím ráno nikam vstávat. Ona ta plánovaná půlhodinka se totiž občas protáhne... A to se mi u knihy, která není beletrie, moc často nestává.

A teď už tedy k té beletrii, která pro mě vždy byla, je a bude srdcovkou. Velkým překvapením letošního jara/léta pro mě byla Kniha M mladé arizonské spisovatelky Peng Shepherd. Dostala jsem ji od dobrého kamaráda a vůbec nevěděla, co od ní vlastně čekat. Už první stránky jsem ale přečetla se zatajeným dechem a jak jsem se knihou prokousávala dál, moje nadšení jen stoupalo. Jedná se o popis zase trochu jiného konce světa, než s jakým jsme se doposud setkali. Tentokrát žádná chřipka, žádný atomový výbuch – nejvíc by se tomu přiblížily asi naše staré dobré zombie, respektive jejich ztvárnění v knize Puls od Stephena Kinga. Spouštěcím mechanismem pro jejich přeměnu zde přitom není telefon, ale ztráta vlastního stínu. Jak může člověk ztratit vlastní stín, ptáte se?

Byla jsem naprosto nehybná, spoutaná kouzlem toho pocitu, prostě jsem jen sledovala svůj stín. Díval se zpátky na mě, ze stejné pozice, vyčkával.

Pak jsem viděla, jak začal mírně naklánět hlavu ke straně, sám od sebe.

Na okamžik jsem pocítla chlad, jako kdyby teplota v celé místnosti spadla o dvacet stupňů. Snažila jsem se nadechnout, ale nedokázala jsem se pohnout. A pak zmizel.

Samotným zmizením stínu to ale teprve začíná. Spolu s ním začnou totiž lidé postupně přicházet o vzpomínky, a to nejen na svoji minulost, ale i na své blízké a také na věci, které nám v životě přijdou úplně a naprosto běžné - třeba že když nám v břiše zakručí, máme se najíst. Takže se nám po ulicích začíná potulovat hromada zombifikovaných lidí, kteří se zoufale snaží udržet si v hlavě alespoň něco, alespoň jednu jedinou vzpomínku. Začne se jim říkat bezstinní. Někteří jsou apatiční, jiní agresivní a některých je Orymu, který se tímto světem toulá ve snaze najít svoji ztracenou manželku bez stínu, prostě jen líto. Pro lítost zde ale moc místa není - za každou vzpomínku, které se bezstinní vzdají, jim je umožněno udělat něco nepředstavitelného. Zázrak... Jen nikdy nikdo neví, jak vysokou cenu bude muset daný člověk zaplatit. A do toho se začínají objevovat zvěsti o člověku, který prý stíny dokáže navracet... Epický příběh plný zvratů, o lásce, nevyhnutelnosti a smíření, ale i naději a zoufalství – snad i takto by bylo možné Knihu M popsat. A nutno dodat, že její závěr vám opravdu vyrazí dech.

Mým třetím tipem, ke kterému se vracím stále zase a znovu, je dvoudílná série Knihy Umění autora Cliva Barkera. Prvním dílem, nazvaným Velké a Tajné show, v jedné zapadlé poštovní kanceláři ve státu Omaha začíná příběh, který vám nabídne bez přikrášlení opravdu všechno. Neustálý souboj dobra se zlem, nepředvídatelná látka, která dokáže změnit svět, hlavní postavy jako dvě šachové figurky v partii vyšších sil. Trhání reality na kusy. Láska, krutost, násilí, naděje...  A díl druhý, nazvaný Everville, práská do koní a pokračuje dál v nezměněném tempu. Ti, kdo četli, určitě vědí. A kdo nečetl, honem napravit – takovouto čtivou, děsivou, znepokojující a přitom svým způsobem dokonalou a překrásnou šílenost jinde nenajdete. Celou sérii jsem četla již potřetí a pokaždé na mě zapůsobí něčím jiným, novým. Jen Liga panen a souboj v přízračném jezírku mi bude nahánět husí kůži asi už při každé vzpomínce. Tak se pojďte znovu ponořit do Moře Snění... Už jste tu byli, někteří jednou, jiní možná už i dvakrát. Vzpomínáte?

Je krásné, že v dnešní době už dávno nejsme odkázáni na knihovny a papírové podoby knížek, které nejsou úplně skladné. Na dovolenou jsem si v tabletu s sebou brala bezmála osm a půl tisíce stran Malazské knihy padlých – další rest, který už se chystám dlouho napravit. V papírové podobě bych pro ně potřebovala nejspíš celé další zavazadlo! No, za skvělý nápad jsem si blahořečila přesně do té chvíle, než se mi vybil můj prastarý tablet. Naštěstí máme dnes přístup k elektřivě všude, i uprostřed moře, takže to nebyl zas takový problém. Názorná ukázka výhod a nevýhod moderní doby...

Každopádně by byla škoda nevyužít všech těch možností, které dnes kolem sebe máme. Čtěte elektronické nebo papírové knížky, poslouchejte audiobooky a kochejte se komiksovými kresbami. A nebojte se vyzkoušet i knížky mimo váš oblíbený žánr, mnohdy dokážou překvapit. Léto pomalu ustupuje, plavky uklízíme zpět do skříní a dny se postupně zkracují. Blíží se podzim, a to je pro čtení prostě ideální čas!