RECENZE: Jörg Benne, Verax

Přilétáš na své servisní lodi na běžnou opravu gigantické těžební lodi ISS Ishimura, která se záhadně přestala ozývat, a zároveň se těšíš, že se zase po dlouhé době shledáš se svou přítelkyní Nicole. Jenže už od počátku se nic nedaří podle plánu, rutinní přistání se v mžiku změní v nouzové, většina posádky, která nehodu přežila, je zmasakrována podivnými zombáky, a ty se horko těžko spasíš útěkem. Následující hodiny se tak změní v boj o život, objevování, co se to na Ishimuře děje, brodění se po kotníky v krvi a dalších tělních tekutinách, panického až hysterického sledování ventilace, jestli se tam něco neschovává, a vzácné poklidné chvilky pak vyplní videohovory s Nicole, která jako zázrakem tohle peklo přežila…

Je docela dobře možné, že vám úvodní řádky něco připomínají, i když jste gamebook Verax zatím nečetli. Proč? Protože jsem si námět vypůjčil z postarší hororové počítačové hry Dead Space. Přesně takovéto vzpomínky se mi honily hlavou, když jsem si přečetl úvodní příběh knihy, a očekávání byla proto velká. A musím říct, že očekávání se naplnila, jsem velmi spokojený.

Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má ještě jeden důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou :-) Prozradím tedy jen to, že příběh začíná příletem na stanici a váš úkol je jediný: dostat se ze stanice živý. A jak to uděláte, už je čistě na vás.

Na začátku si čtenář musí zvolit postavu, za kterou bude hrát. Na výběr je bývalý mariňák Volkov, který okolní svět nejraději pozoruje skrz puškohled svého blasteru, a palubní inženýr Velazquez, který zaheslovaný počítač zprovozní za pět minut, a pokud je rozbitý, tak za šest.

Úvodní pasáž je taková seznamovací a končí prvním bodem uložení. Toto je první z povedených mechanismů knihy – během hraní narazíte na body uložení, a pokud v průběhu vaše postava umře, můžete se na libovolný bod vrátit. Abyste si nemuseli pamatovat, jakou výbavu jste v jaký moment měli, je u každého uvedena výbava, kterou má vaše postava zrovna u sebe (a je vždy mnohem horší nežli výbava, kterou máte při normálním průchodu). Při mém hraní měl tento systém ukládání zajímavý efekt: méně jsem se o svou postavu bál, více jsem se do ní vžil a držel se více ve stylu role-playing. Například u druhého průchodu gamebookem jsem si zvolil, že budu hrát zbabělého technika, který při prvním náznaku nebezpečí bere do zaječích. Častokrát jsem pak během hraní utíkal i ze situací, kde v podstatě nic nehrozilo a útěk rozhodně nebyl optimální řešení.

Druhou věc, kterou jsem si u úvodní pasáže uvědomil, je číslování pokračujících odkazů tak, aby byly poblíž sebe, takže odpadá zběsilé listování 5 – 480 – 35 – 346. Touto logikou mi pak přijde podivné rozhodnutí autora dát všechny soubojové sekce na konec knihy.

Po až znepokojivě lineárním úvodu následuje mnohem povedenější hlavní část, ve které je doslova exploze možností, co může postava dělat a jak se bude příběh dál vyvíjet. To je další velký klad gamebooku, příběh se na základě různých rozhodnutí vyvíjí diametrálně jinak. Znovu příklad z druhého hraní gamebooku – když jsem si porovnal počet odkazů, které byly společné s prvním hraním, dostal jsem se na nějakých 20 %! Procházel jsem úplně jiné části stanice, přihodily se mi úplně jiné události, a až těsně před koncem se obě dějové linky potkaly. Z toho taky vyplývá další vlastnost gamebooku – ačkoli má lehce přes 700 odkazů, dohrát se dá velice rychle, což nejednoho zkušeného gamebookaře určitě (možná nemile) překvapí.

Situace na stanici není statická, průběžně se vyvíjí, jednak různými událostmi, které se týkají celé stanice a které zažijete pokaždé za jiné situace, a jednak v důsledku vašich rozhodnutí. Celou kostru příběhu načrtne už první průchod gamebookem, díky košatosti dějových linek se pak postupně objevují další detaily a interpretace toho, co se na stanici stalo. Čtenář má v hraní velkou volnost a může udělat i několik morálně pochybných rozhodnutí. Styl vyprávění mi seděl, úplně klidně lze knihu srovnávat s moderními sci-fi romány současnosti. S ohledem na některé drsnější scény bych ale gamebook nedoporučil něžným povahám a dětem.

Po dohrání si čtenář může zaškrtnout získané achievementy. Je jich celkem 12 a jejich sesbírání nějaký čas zabere, poslední jsem dosbíral u desáté hry.

Pravidla gamebooku jsou standardní, oproti jiným gamebookům je několik rozdílů, které jsem už ovšem zmínil. Příjemné je vytištění obrázků kostek přímo na stránkách knihy, proto nemusí čtenář používat fyzické kostky (které mi vždy záhadně zmizí ze stolu :-) 

Soubojový systém má jiná pravidla, než jsem zvyklý z jiných gamebooků, nicméně rychle jsem si je osvojil. Co mi však nesedělo, byly souboje samotné. Postava na začátku má tři lékárničky na oživování, ale nikdy jsem je nepoužil: buď byly souboje příliš lehké a životy jsem neztrácel, nebo naopak příliš těžké, takže jsem ani neměl šanci (typicky za Vazqueze). Nicméně Vazquez má pár možností, jak se soubojům vyhnout, takže celkově je gamebook spíše snadný; body uložení jsem pak nejčastěji používal pro zopakování dějové linky s jinými rozhodnutími.

Grafické provedení je povedené, jen jsem namlsaný z Oz, který byl v pevné vazbě, takže mi návrat k paperbacku úplně neseděl. Navíc krycí folie obálky se mi po čase začala lehce sloupávat a s vodou si taky úplně nerozumněla.

Co říci závěrem: pro mě gamebookový objev roku 2020, hraní mě hodně bavilo a těším se, až si jej znovu zahraju. Budu si muset ale chvilku počkat, abych do té doby alespoň částečně zapomněl, co všechno se mi po cestě přihodilo a mohl tak znovu prozkoumávat. 

Název: Verax
Autor: Jörg Benne
Překlad: Miroslav Krybus
Žánr: gamebook, scifi
Nakladatelství: Mytago
Formát: 110 x 160 mm
Vazba: brožovaná
Korektury: Lenka Krybusová
Redakce: Bára Vaňková
Počet stran: 600
Rok: 2020
Isbn: 978-80-87761-63-2

Ukázku z knihy najdete ZDE.