SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Článek od: Redakce - 24.09.2022

Srdcovka Hany Kociánové je Velká ryba, nejnormálnější ze starých dobrých burtonovek.

*

Chytit mě za srdce je poměrně jednoduché. Na chvilku. Ve správném rozpoložení mě totiž dojme každá tuctová romantická komedie. A potom celé to kinematografické veledílo rozcupuju, jak si zaslouží. Dojetí rychle přišlo a rychle odejde. Takže proč se mi při slově srdcovka vybavila Velká ryba? Odpověď jednoduchá: Tim Burton. A odpověď složitější?
Kombinuje spoustu věcí, které mě nenechávají chladnou. První a nejdůležitější je petropanovská touha křičet: Já věřím na víly! Uvěřit, že je na životě něco kouzelného. Potom tu máme pořádnou porci absurdity a nadsázky, metafor a podivných příběhových zkratek. A také tématiku smrti a umírání. Říct, že ta mě baví, je asi trochu zvláštní. Ale od té doby, co mě jako dítě vyděsila její existence, ji zpracovávám shora a zdola. A bavit mě to nepřestane do... eh, no asi do smrti?
Velká ryba je ale hlavně o vyprávění příběhů. Každý jsme si nějakou historku trochu přikrášlili. Možná jsme chtěli, aby byla zábavnější, abychom z ní vyzněli jako hrdinové nebo ji prostě zkreslil čas. Edovi Bloomovi se to ale utrhlo ze řetězu takovým způsobem, že naprosto ztratil důvěru svého syna. Willovi totiž přišly tátovy bláznivé historky o obrovi, čarodějnici, vlkodlakovi nebo zpívajících siamských dvojčatech cool coby malému klukovi. S časem ale zhořkly jako trapný a ohraný vtip. Potom do hry přišla rakovina a s ní touha na poslední chvíli všechno poslepovat. Pošramocený vztah otce a syna i celý životní příběh Edwarda Blooma seskládaný z divoce bláznivých povídaček.
Zní to jako klišé? No, ano. Jenže je to celé skvěle vypointované a krásně to drží pohromadě. A umírání tady není samoúčelný strašák nebo ždímačka na emoce. Každý příběh je potřeba vykládat na konci. Jen tak dokážete vyzdvihnout, co bylo důležité. Jenže co to bylo? Will si myslí, že pravda. Chce poznat svého tátu přes všechny ty obry a čarodějnice, kteří mu v tom brání. Jeho táta si myslí, že toho víc poví obři a čarodějnice. Jsem v týmu Edward, ale však on Will nakonec taky.
To není spoiler. Bez počáteční víry, že ono to nakonec dobře dopadne a pěkně do sebe zapadne, nemá smysl do téhle hry jít. Potom se ta sebenaplňující hypotéza potvrdí a navrch přijde pocit, že možná pro kouzla nemusíme padat do nory, procházet zdmi či skříněmi nebo se pro jistotu narodit v úplně jiném univerzu. Ono se stačí lépe dívat. Hezký pocit. A důležitý. Brání lidem změnit se ve vraždící monstra s břitvou. Ale to je zase jiný příběh.
Potřebujete další důvody, proč se na film podívat? Hraje v něm Ewan McGregor a bývá považovaný za “nejnormálnější ze starých dobrých burtonovek”. Takže pokud jsou na vás ďábelští holiči cpoucí své zákazníky do pirohů moc morbidní, je Velká ryba cesta, jak zjistit, co na tom Burtonovi lidi mají.

*

Hana Kociánová je děvče z Polabí. Ráda vzpomíná na staré dobré časy, kdy ještě do knih a filmů nerejpala a prostě si je užívala. A když zrovna drze nepomlouvá práci někoho jiného, sama píše. První povídka Králíček jí vyšla ve sborníku Duchové CONiáše 2021, druhá Vůně smrti vyjde zanedlouho v Monstrech CONiáše. Její povídky sbírají v soutěžích bronzové medaile (Rokle šeré smrti a Tovaryši kalamáře 2021). Letos má ještě pár želízek v ohni.

Komentáře

Tenhle film mám taky moc ráda. Čiší z něj laskavost - ta skrytá, neprvoplánová, ta, co si jí člověk musí napřed najít v sobě, aby ji pochopil i v příběhu - ostatně jako ze všech Burtonových filmů. Skoro všech - o šíleném holičovi bychom mohly asi krapet diskutovat, ale nakonec se vlastně /i když poněkud zvráceně) dá najít taky. Když se řejne dojemný film, který ukazuje velké a v životě důležité věci, ale nemluví o nich, napadne mě Velká ryba nebo Podivuhodný příběh Benjamina Buttona a nebo ještě Vzpomínky na Afriku. Při sledování všech třech mám takový ten hořkosladký pocit "vzadu v hlavě", a když na ty filmy koukám znovu, vždycky si to (zcela masochisticky) děsně užívám.

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář