RECENZE: John Gwynne, Stín bohů (Krvopřísežní 1)

Tohle je svět krve. Zubů, drápů a ostrého železa. Krátkých životů a bolestivé smrti. (str. 16)

Stín bohů je prvním dílem ságy Krvopřísežní z pera britského spisovatele Johna Gwynnea. Na svém kontě má již dvě úspěšné série, tetralogii The Faithfull and the Fallen, na kterou navázal trilogií Of Blood and Bone. U nás se však překladu dočkal až Stín bohů. A za sebe mohu říct, že vstup do světa inspirovaného severskou kulturou a plného mrtvých bohů, nemilosrdných válečníků, brutálních bitev a hektolitrů prolité krve je více než epický.

Orka
„Jsem krev. Jsem smrt. Jsem pomsta.“ (str. 196)

Kniha je rozdělena do tří vypravěčských linek, s kapitolami pojmenovanými podle ústředního hrdiny. Jedním z nich je Orka. Bývalá válečnice. Tvrdá a silná žena honící se za pomstou. A taky matka – smrtící kombinace.
Její cesta není jednoduchá. Je plná krve, neutuchající touhy po odplatě za vraždu blízkého člověka a únos jediného syna. Nečekejte žádnou princeznu či něžnou paninku, Orka má temnou minulost, o které se čtenář příliš nedozví, přesto tuší, že nebude zrovna růžová. Nebo naditá nevinností.

Varg
Jako bych žil nový život, jako bych se podruhé narodil. (str. 260)

Uprchlý otrok Varg Nerozum touží po jediném – po svobodě a po zjištění, kdo zavraždil jeho sestru. Osud mu však zamíchá karty a on se po jednom ze soubojů ocitá ve společnosti Krvopřísežných, nájezdných bojovníků, jimž válčení a temná tajemství nejsou cizí.
On se ale být bojovníkem teprve učí. A stále nevzdává snahu najít sestřiny vrahy. Dokáže však v sobě probudit dřímajícího vlka?

Elva
„Nevládneš mi. Nikdo mi nevládne, a ani vládnout nebude.“ (str. 238)

Elva Ohnivá pěst je dcerou jarla (vysoce postavený šlechtic), její budoucnost je naplánovaná. Ona však touží být sama sebou a svobodná, prahne po vlastní slávě, ne po tom se stát něčí manželkou. I proto po říši cestuje se skupinou vedenou obchodníkem s otroky a zažívá dobrodružství, kterých by se po boku šlechtice zcela jistě nedočkala…

„Krev bohů tak rychle vyhasla… Oni však žijí dál, coby šepot v žilách některých z vás.“ (str. 362)

Postavy jsou ve Stínu bohů uvěřitelné, snadno si je zamilujete (a pak nadáváte autorovi, když nechá zabít vašeho oblíbence), ač pro někdy podobné znění jejich jmen se možná sem tam ztratíte. Zamlouvalo se mi postupné poodhalování minulostí hlavních hrdinů, už jen ty náznaky, na něž tu a tam narazíte, vás ženou vpřed.

Hlavním dějištěm je Vigríd. Podle bezedné studnice vědění zvané Wikipedia je „Vígríðr nebo Óskópnir velké pole předpovězené, že bude hostit bitvu mezi silami bohů a silami Surtr jako součást událostí v Ragnaröku.“ Právě jím (citelná je i inspirace staroanglickým eposem Beowulf) se John Gwynne hojně inspiroval – obzvlášť co nadejde po něm, o novém světě, který se znovuzrodí po pádu bohů. 

Příběh plyne jako řeka před vodopádem – nejprve pomalu, klidně, pak nabírá na síle i rychlosti, dokud nedojde ke svému strhujícímu konci. Navzdory všem severským slovům – kterým by neuškodil slovníček na konci nebo vysvětlivky pod čarou, i když použití překladače též netrvá nijak závratně dlouho – se román četl nadmíru skvěle.

Gwynne je totiž výtečným vypravěčem. Vhodí vás do svého světa bez zbytečného vysvětlování, což pro znalce či milovníky skandinávské literatury znamená velkou výhodu, budou mu rozumět víc než čtenáři severem nepolíbení. To však neznamená, že si čtení neužijí. Stín bohů je skutečně dobrou fantastikou, které nechybí nic, co od tohoto žánru očekáváte: zajímavý svět, znamenitě napsané postavy, tajemní záporáci, odvážní válečníci, krvavé bitvy, hon za pomstou, draci, magie, mýty, intriky, zrada i láska… A nedočkavost při čekání na další díl, ač jste ten první teprve dočetli. Ne nadarmo se říká, že "ty nejlepší ságy jsou psané krví."

Stín bohů
John Gwynne
Překlad: Roman Tilcer
Série: Krvopřísežní, 1. díl
Vydavatelství: Host
Žánr: fantasy
Počet stran: 512
Doporučená cena: 549 Kč