NEDĚLNÍK: Jedna duha vládne všem aneb Pár slov o LGBT

Nápady se občas vyrojí jako blesk z čistého nebe. V případě dnešního nedělníku to platí dvojnásob. To víte, párkrát si zaplavete ve vodách internetu a při troše štěstí narazíte na hezkou blyštivou perlu. A že jsem, přátelé, narazil na opravdu pěkný kus! Byl tak nádherný, že jsem neváhal a vrhnul se do psaní. Uznávám, byl to občas záhul. Ostatně psát o tak aktuálním, pro někoho citlivém tématu, jakým je LGBT, totiž není vůbec lehká disciplína. Tak snad se nikoho nedotknu a citlivé sněhové vločky se neroztečou.   

K sepsání článku mě přivedly hned dvě okolnosti. Nejprve jsem narazil na zprávu ze světového dění. Ugandský prezident Yoweri Museveni letos v květnu podepsal kontroverzní zákon mířený proti LGBT komunitě. Za vyučování či podporu LGBT komunity si můžete vysloužit trest odnětí svobody, za homosexuální styk jdete po zbytek života za katr. Na jednu stranu nepřekvapivý krok. Co jiného totiž čekat od země, která dlouhodobě bojuje proti lidem s odlišným sexuálním zaměřením. Na druhou stranu jsem se nemohl zbavit jisté pachuti v ústech.  

A pak přišla novinka z českých luhů a hájů. Nakladatelství Golden Dog sdílelo na svém facebookovém profilu odkaz na článek o zajímavých knihách s LGBT tematikou. Jenže co by člověk nechtěl, rozjela se diskuze, kterou odstartovala jedna nespokojená slečna. Původní komentáře v diskuzi jsem bohužel nedohledal, protože je autorka pravděpodobně smazala. Budu tím pádem jenom volně parafrázovat její pohled na věc. Podle jejího názoru příspěvek na facebook Golden Dogu nepatřil, jelikož všechny potřebné informace si člověk může dohledat jinde. Navíc pokud je prý informací o LGBT příliš mnoho, může to vést až k vzájemné nenávisti. K diskuzi se detailně vyjadřovat nehodlám. Jenom dodám, že do debaty se zapojili různí autoři (jmenovitě např. Tereza “Temnářka” Matoušková nebo Honza Vojtíšek).

Nebudu lhát, o LGBT bych mohl psát hodiny a hodiny. Jde o velice široké téma, které se dá uchopit z mnoha různých perspektiv, a osobně si myslím, že se k němu dá říct opravdu hodně. Jenže tohle není sáhodlouhá analýza celé problematiky, nýbrž krátký nedělník, jehož prostor je dosti limitovaný. Článek proto bude především věnovaný literární tematice. Předem zdůrazňuji, že chci pouze prezentovat své názory, které vám ovšem nijak nevnucuji.  

Nyní přejdeme k hlavní, ryze subjektivní části. Osobně LGBT komunitu podporuji. Aby nedošlo k mýlce, nejsem aktivista, který by se účastnil pochodů typu Prague Pride. A už vůbec se nepovažuji za fanatika, který by LGBT musel každému cpát pod nos. Nicméně LGBT plně toleruji a dle mého názoru má právoplatné místo nejen ve světě literatury, ale také v kultuře obecně.

Ať už si to chceme přiznat, či nikoliv, LGBT se v literární historii objevovalo hodně často, ať už v mytologiích nebo v knihách. Pokud se chcete dozvědět více, vřele doporučuji například článek na britském Penguinu, v němž se můžete dočíst pěkné informace: https://www.penguin.co.uk/articles/2023/06/fiction-lgbtq-history-novels. Takže ano, LGBT není v literatuře nic nového, jen je více medializováno a otevřeněji se o něm mluví. Přesto se nabízí jednoduchá otázka – proč bychom LGBT měli cpát do literárního světa? Má to nějaký smysl? Podle mě má! Vysvětlím proč.

Svět se posunuje neustále kupředu. Země je čím dál tím komplikovanějším místem k životu a mnoho lidí, zejména teenageři, se stále hledají a nejsou si jistí nejen svou budoucí kariérou, ale také sami sebou. Strádají na místě, neví kudy kam, hledají své místo mezi lidmi. A mimo jiné přemýšlí nad svou vlastní sexualitou. Když proto narazí na knihy, ve kterých se mohou s hrdiny podobného smýšlení aspoň trochu ztotožnit, mohou dojít k nalezení vlastní identity. Zjistí, že nejsou jediný člověk na planetě, komu se líbí lidé stejného pohlaví a že jde o naprosto přirozenou věc. LGBT literatura si v žádném případě neklade za cíl podněcovat lidí k nenávisti a násilí, ba naopak usiluje o přesný opak. Snaží se LGBT komunitu prezentovat jako soukolí lidí, kteří jsou v jádru stejní jako ostatní. Prožívají obyčejný život, trápí se s každodenními problémy a jdou si za svými sny. Nejde o žádné podřadné bytosti, nýbrž o jedince, kteří také prožívají obyčejné emoce a chtějí být přijati ostatními. Jako příklad z literárního světa uvedu Irvingův Svět podle Garpa, který mě myšlenkově hodně posunul. Mnohovrstevnatý román, původně vydaný v 70. letech, se dotýkal mnoha ožehavých témat (feminismus, strach ze smrti, podstata individuality apod.). Jedna z dějových linek se mimo jiné věnovala Robertě Muldoonové, bývalému ragbyovému hráči, který se nechal přeoperovat na ženu. Na první pohled úsměvná postavička je v ději využita perfektně. Její charakter má zajímavý vývoj a působí věrohodně. Navíc vzájemné interakce mezi ní a Garpem mají hlavu a patu a působí přirozeně, což přidává na uvěřitelnosti některých situací.  

A co že jsem se to snažil říct? LGBT tematika – za předpokladu, že není násilně propašovaná do díla – může parádně fungovat. Důkazem budiž například grafický román Srdcerváči, jenž byl později zadaptován do veleúspěšného netflixovského seriálu, nebo kniha Já, Simon, která se dočkala pěkného filmového zpracování. Podobných příkladů bych mohl nadhodit opravdu hodně. Obdobně se mohu vyjádřit ke komiksům, kde platí stejné pravidlo. Rád bych zmínil například týmovka Young Avengers, v níž dvě ústřední postavy, mladý čaroděj Wiccan a mimozemský bojovník Hulkling, prožívají homosexuální vztah. Romantická linka, rozvíjená v průběhu několika let, nepůsobila vůbec násilně a do jednotlivých příběhů vnášela osobitou dynamiku. Stejným způsobem bych se mohl vyjádřit i k jiným postavám, ať už jde například o lesbickou batmanskou hrdinku Batwoman nebo o záporáčku Poison Ivy. Zkrátka a dobře, to, že nějaká postava spadá pod LGBT, nemusí automaticky znamenat, že bude špatně napsaná. Jak jsem ovšem nastínil výše, pokud jsou postavy odlišné sexuality jenom proto, aby se aspoň trošku odlišovaly od jiných hrdinů či záporáků, je něco špatně. Koukám na tebe, Icemane z X-Menů! 

Jaká je tedy pointa? LGBT má v literatuře místo a tvrdit, že do knižního rybníčku nepatří, mi přijde liché. V souvislosti s dnešním tématem se nabízí jednoduchá otázka - chceme jít kupředu, nebo se budeme zpátečnicky motat v kruhu? Já osobně spadám do první kategorie, ale pokud se mnou nesouhlasíte, máte na to plné právo. Vaše názory pište dolů do komentářů, rád si je pročtu.