SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Režisér a scénárista James Gunn, jehož filmy a seriály pro Marvel (Guardians of the Galaxy) a DC (The Suicide Squad a Peacemaker) se těší obrovské fanouškovské oblibě, se vloni stal kreativním ředitelem dohlížejícím na vývoj nových filmů u DC a nedávno představil své plány na restart filmového universa. Dokonce oznámil, že napíše a zrežíruje nový film se Supermanem. Zda se jedná o dobrý krok vpřed, ukáže až čas, pravda je ale taková, že restartů s Mužem z oceli (get it?) už proběhlo několik. Vraťme se časem zpět do roku 2006 a podívejme se na pokus číslo jedna: Superman se vrací.
Od posledního supermanovského filmu v roce 1987 uběhlo téměř dvacet let a filmový svět mezitím zažil komiksovou renesanci. Kina opanovaly snímky se Spider-Manem a X-meny a Batman začíná dokázal, že superhrdinské filmy nejsou jen přitroublou bžundou pro děti, a tak bylo rozhodnuto, že nastal čas, aby se vrátil i praotec všech.
Superman, v podání sympatického Brandona Routha, se vrací na Zemi poté, co strávil pět let ve vesmíru hledáním pozůstatků Kryptonu. Svět se mezitím posunul dál: Lois Lane vyhrála Pulitzerovu cenu za svůj článek o tom, proč nepotřebujeme Supermana, a narodil se jí syn, Lex Luthor se oženil se zámožnou, umírající důchodkyní, aby po její smrti zdědil její bohatství, a absolutně nikomu nepřišlo zvláštní, že se obrýlený nekňuba Clark Kent vrátil do práce po několikaleté dovolené hned druhý den po návratu Supermana z několikaleté dovolené.
Kolem a kolem hraje Superman převážně druhé housle, reaguje na dění kolem sebe a přitom usilovně hloubá. Přemýšlí, zda je Loisin syn jeho a zda je na světě opravdu potřeba. Lois se mezitím dostane na stopu Lexe Luthora, který na své zděděné jachtě plánuje svůj další dokonalý zločin: vytvořit pomocí kryptonských krystalů nový kontinent a prodávat jeho půdu. Plán tak skvělý, že ho napadl už téměř před třiceti lety v prvním Supermanovi. Muž z oceli nakonec (poměrně stěží) zachrání situaci, nechá se zmlátit a bodnout kryptonitem a pak vynese celý, kryptonitem prorostlý ostrov na oběžnou dráhu, aby vzápětí ztratil vědomí a zřítil se zpátky na Zemi.
Film, ačkoli na tu dobu vizuálně skvostný, má zásadní problém – je neskutečně nudný. Dvě a půl hodiny by se dalo zkrouhnout na polovinu a divák by nepřišel o nic důležitého. Oproti dalším supermaním filmům (a zejména Muži z oceli) je navíc strašně krotký. Až o mnoho let později jsem se dozvěděl, že Superman ve filmu ani jednou nikoho neudeří (!!!), což akorát umocňuje ony druhé housle. Chybí mu ráznost, iniciativa a pár zapamatování hodných scén (například absolutně špičkový zpomalený záběr rotačního kulometu následovaný kulkou do oka) to nezachrání. Druhá, hloubavá rovina by sama o sobě i fungovala, kdyby později nebyla zpracována mnohem lépe. Seriál Superman a Lois (2021) se brilantně věnuje Clarkově rodině a jeho snaze žít dvojí život. V porovnání s tím působí Superman se vrací velmi mělce a povrchně.
A v tom tkví jádro pudla. Superman se vrací je na svou dobu vcelku povedený (a v té době i nejdražší) film, který se pokusil naskočit na rozjetý vlak temnějších superhrdinských filmů, aby z něj pak byl rychle opět vyhozen budoucími snímky, jimž se to podařilo mnohem lépe. I takových filmů je ale zapotřebí, aby se budoucí tvůrci mohli zamyslet, co fungovalo a co ne, a poučit se z toho. V tomto ohledu by se dalo říct, že Superman se vrací je prototyp, který se sice nepovedl, ale jeho selhání přispělo k tvorbě nových, vylepšených verzí, a myslím, že i proto si zaslouží čestnou zmínku a místečko v růžku fandova srdce.