Modely pro sicifisty: X-Wing Bandai/Revell 1/72

Před cca třemi lety se v katalogu firmy Revell objevily SW modely v obvyklých modelářských měřítkách (1/72, 1/144 atd.) z forem japonského výrobce Bandai. Stavebnice ze Star Wars od Bandai jsem poprvé viděl na proslulé modelářské burze v pražském Radiopaláci ve druhé polovině osmdesátek a tehdy mě zaujaly kromě klasického měřítka spíš svou kvalitou a skutečností, že případné barvení nahrazovaly obtisky na celou plochu modelu. Filmovou předlohu tady znalo tou dobou jen minimum lidí a pojem „hvězdné války“ byl předmětem politické propagandy (a obecným názvem pro tehdy fiktivní americký program kosmického zbrojení). A patrně nikdo netušil, že tou dobou v SSSR dokončili první prototyp skutečné kosmické stíhačky a jen rozhodnutím politbyra nedošlo k jejím praktickým testům.

Po jistých peripetiích se mi před rokem u mého dodavatele podařilo objednat jeden kousek X-Wingu Bandai/Revell ve dvaasedmdesátině a skoro rok trvalo, než se tenhle drahý špás (ceny se u různých prodejců pohybují od cca 1000 do 1500 Kč za kus) podařilo sehnat. Původně to vypadalo, že jde o přebalovanou limitku, ale po dodání se ukázalo, že jde o originál výrobek Bandai, který Revell „přebalil“ tím, že na jeden bok původního balení nalepil firemní samolepku (!). Takže nejde o výlisky z pronajatých forem (případně nabouchané na objednávku a balené do jiných krabic), ale o japonské originály, včetně návodu v japonštině.
Když mi tedy stavebnice začátkem letošního jara slavně dorazila na pult, se zájmem jsme se vrhli oba (já i obchodník) na zjevně dost naplněnou škatuli. Copak tam za ty ukrutné peníze bude? Rozhodně žádné zklamání – krabice narvaná rámečky (každý druh ve vlastním pytlíku) s díly až na doraz, přehledný návod ve formě předlouhého leporela s perfektně rozkreslenými stavebními kroky a popisky v japonštině + nějaké to slovo anglicky, aršík klasických obtisků a ještě jednou totéž ve formě samolepek. Jeden z rámečků byl technologickým překvapením – vedle dílů ze základního plastu šedobílé barvy obsahoval i průhledné díly, díly z červeného plastu a díly poloprůhledné. Veškeré díly jsou vylisované čistě, beze stop po vyhlazovačích a bez otřepů. Již letmá prohlídka návodu ukázala, že lze postavit jak zaparkovaný stroj, tak jednoduché dioráma proslulé scény zásahu do větrací šachty první Hvězdy smrti. Detailnější průzkum před stavbou ukázal, že stavebnice je „klik-klak“ (šla by tedy stavět bez lepení) a že obsahuje pár dílů na jinou variantu stroje. Takže kdo chce, může model jen secvakat a oblepit samolepkami a mít za půl dne hotovo. Vznikne sice pohledný model, ale sterilně plastového vzhledu. Obtisky a samolepky se v zásadě liší jen technikou nanesení a kvalitou pokrytí plochy, po stránce obsahu se oba aršíky prakticky neliší. Pokud ale chceme získat stroj náležitě olezlého vzhledu, bude třeba notné porce modelářské práce s barvami, klasickými obtisky a obtiskovou chemií.

Stavbu obligátně zahájíme důkladným prostudováním návodu. Jednotlivé kroky jsou přehledně očíslovány, ale již méně přehledně rozmístěny v leporelu. V pásu na bílém podkladu máme stavbu hlavních podsestav, v černě podloženém pásu při horním okraji pak jednotlivé kroky kompletace hotových podsestav. Pokud se rozhodneme použít obtisky na různě zbarvené panely povrchu, bude dobré je nanášet na jednotlivé podsestavy už v průběhu jejich kompletace, protože třeba vnitřní plochy křídel budou po sestavení hodně špatně přístupné. Na použití obtisků v průběhu stavby je v návodu upozornění jen v případě obtisků na palubní desku a přístrojové panely v kabině, takže na to pozor! Řadu obtisků lze nahradit vhodným zbarvením příslušných partií v průběhu stavby. Osobně doporučuji díly předbarvit ještě před stavbou a pak řešit detaily v jejím průběhu. Vzhledem k počtu dílů také doporučuji v průběhu odškrtávat v návodu již použité díly – na křídlech se dublují jak číselně, tak kusově. Vstupy motorů jsou čtyřikrát, masky pod motory s jednotným označením C29 jsou také čtyři, ale v reálu jde o dva páry stranově otočených dílů.
Po přečtení návodu jsem nabarvil všechny díly kovovými odstíny Modelmaster – většinu dílů odstínem „nerez“ (posloužila by i klasická stříbrná), trysky pak kombinací „gunmetal“ zvenčí a „exhaust“ zevnitř, špice trupu „titan“. Interiér kabiny jsem realizoval kombinací gunmetalu a černé. Na hlavu droida a hydrauliku šel „chrom“, některé drobné detaily (vroubkované pásy na motorech, podobně) jsem použil „burnt metal“. Pozor! České Agamy v akrylátové řadě mají obdobné odstíny, ale pod jinými názvy – „žíhaná ocel“ je proti syntetice „burnt metal“ od Modelmasteru tmavší a narezlá, „burnt metalu“ od MM odpovídá spíš agamácká „barva hlavní“, MM „gunmetal“ nemá ekvivalent a odpovídá černěnému kovovému povrchu. Pokud nahradíme některé obtisky (jinak zbarvené panely povrchu) kovovým nátěrem různých odstínů, doporučuji si na barevném a obtiskovém schématu v návodu odškrtávat čísla použitých či barvou nahrazených obtisků. Po natření „kovy“ a jejich proschnutí naneseme v souladu s barevným schématem transparentní vrstvu špinavě bílého nátěru, který jsem osobně namíchal z akrylátové bílé a kapky „mořské šedé střední“, barvil jsem štětcem „po směru letu“. Výsledný efekt dává povrchu náležitou olezlost a v kombinaci s panely v barvě kovu pak působí i správně olétaným dojmem. Po předbarvení dílů použijeme na některé podsestavy (křídla s motory, přístrojové panely v kokpitu) vybrané obtisky – nanášení je nutné na dost mokrý povrch, aby bylo možno korigovat jejich polohu bez rizika potrhání. Obtisková chemie je sice žádoucí (v kokpitu nezbytná), ale pokud použijete Hypersol od Agamy, mohou některé „čárky“ na křídelních obtiscích povolit a nevratně odplout na štětec. Pruhy na motor a trup jdou až na konec a je třeba opatrnosti, aby po použití chemie nedošlo k jejich poškození. Po cca 12 hodinách (ideálně 24) už se uspokojivě vsáknou do rýh povrchu a obtáhnou různé krytky. Pokud není výsledek uspokojivý, tak pomůže ještě jedna dávka chemie.
Po dohotovení křídel a jejich sestavení s přepážkami následuje kompletace trupu, kde se na základní páteř nacvakávají jednotlivé díly kokpitu a potahu. Vzniklý polotovar se vloží do trupové vany (v tuto chvíli je ještě možné bezproblémově dobarvit detaily v kokpitu), za něj přijde sestava křídel s vymezovacími přepážkami a celé se to uzavře horní polovinou trupu. Následuje kompletace přídě, instalace droida a vsazení přístrojové sekce (opačně to nejde) a uzavření trupu zádí. Návod jako předchozí krok sice uvádí montáž laserů, ale ty mohou počkat do finále, aby nehrozilo jejich odlomení. Dva ze čtyř laserů mají spirálový vzorek – obtisky v tomto případě padnou dokonale i bez chemie. V této fázi máme základní drak stroje pohromadě a můžeme nanést obtisky na trup a nechat je uzrát. Nyní je třeba se rozhodnout, jestli stroj půjde na stojánek / do diorámy, nebo bude zaparkovaný na podvozku. Otvor pro stojánek je v břiše stroje a je k němu i krytka, pokud na stojánek nedojde. V mém případě šel stroj na podvozek. Nejprve jsem instaloval dvoudílný kryt kabiny (lze ho nechat otevřený), pak jsem instaloval přední podvozkovou nohu s kryty, obě zadní nohy (též s kryty) a nakonec přišly na řadu lasery. Stroj dostal decentní patinu a pro mě bylo hotovo.
V zásobě dílů je kromě kousku příkopu z hvězdy smrti (stojánek) a do šachty zaplouvajících protonových torpéd (ony poloprůhledné díly) k dispozici figurka pilota dvě volitelné hlavy droidů (ke každé jsou v aršíku dvě sady obtisků, na pilota je jich „něúrekom“) a několik volitelných dílů, umožňujících postavit jiný stroj z letky (jiná špice, jedna odlišná tryska a jiné „fleky“ na trup v obtiscích). Bohužel z návodu nevyplývá, čí by měl být ten druhý stroj, křídelní značení je ale možné jednoduše upravit. Stavebnici v základu zvládne prakticky každý, ale lze z ní bez problémů udělat i soutěžní speciál. Pro porovnání rozměrů přidám společný snímek s běžnými stroji a technikou v témže měřítku.

Střelec