RECENZE: Cécile Guillot, Lullaby

Spojené státy, dvacátá léta dvacátého století. Hazel ráda píše hrůzostrašné příběhy a sní o tom, že se stane spisovatelkou. Její srdce bije pro krásnou sousedku Blanche. Když se to však dozví její rodiče, vyvolá to u nich pobouření a nechají dceru zavřít do ústavu Montrose. Tam se Hazel seznámí s ráznou Jo a křehkou Lullou. Všechny tři se vydávají za tajemnou ukolébavkou, která je v noci vede do nitra opuštěné zahrady… a k noční můře, před níž možná neuniknou.

Kratičká novela o 132 stranách čtenáři nabídne opravdu silný příběh, který ho chytí a nepustí. Setkáváme se zde s jemnou a něžnou Hazel, mladou dívkou, která tajně vymýšlí a píše hrůzostrašné příběhy, v nichž se snoubí krása s děsem. Má však i jiné, mnohem nebezpečnější tajemství. Tichá, něžná a bezpodmínečná láska ji pojí se stejně starou sousedkou Blanche. Dívčiným citům však nebude dáno vyrůst či dokonce zakořenit. Budou vyrvány i s kořeny, vyklučeny až do základů a brutálně přeorány poté, co si Hazelina matka přečte tajný deník své dcery. Znepokojení rodiče povolají k poradě strýce, doktora psychiatrie. A ten rozhodne o Hazelině umístění v ústavu pro choromyslné.

Proč? Protože dívčino myšlení se vymyká konvencím, zakořeněným v rodině po generace. A city, nepatřičně klíčící v jejich dceři, nejsou žádoucí. V ústavu Montrose (všimli jste si té slovní hříčky?) si však umí s takovými dívkami poradit. Zdi léčebny jsou prosáklé osudy životem zkoušených žen a dívek, které se zde neléčí a stávají se spíše odkladištěm nepotřebných duší.

Na tomto místě se seznámí s ráznou feministkou Jo, kterou do ústavu nechal umístit její násilnický manžel. Obě jsou zcela jiné, i přesto k sobě nalézají cestu a velmi rychle se spřátelí. Hazel si postupně nachází cestu i ke krásné postižené Lulle. K ní, zdá se, postupně narůstají Hazeliny city a prorůstají přes zdánlivě nepropustnou skořápku znetvořené Lully.

Křehké spojenectví tří hlavních ženských hrdinek však příliš dlouho nevydrží. Naruší ho zvuky podivné ukolébavky a malý, tiše se chichotající přízrak, který dívky dovede do tajemné zahrady. Ta se objevuje a mizí přímo uprostřed budovy léčebny. Cosi v ní však číhá…

Panenka moje
nechce jít spát,
očička zavři,
sen si nech zdát.
Trápíš mě, trápíš,
chceš si jen hrát.
Noc se ti krátí,
přestaň se smát.

Je vábivá ukolébavka fantaskním výplodem choré mysli, nebo skutečně existuje? Má nějakou souvislost s Hazelinými deníky? Ukolébá dívky k mámivému spánku, či je vtáhne do oživlé noční můry?
Tajemná zahrada nerespektuje roční období, kvetou v ní zároveň i krásné a smrtelně jedovaté květy. A všude kolem víří můry.

Tahle kniha je jednoduše nádherná. Pod fantaskně působícím příběhem o tajemné zahradě se skrývá hluboké poselství o nezlomnosti ženského ducha, o nezhojitelných ranách a vypořádávání se sama se sebou. O lásce a něze, o hledání sebe sama, o smutku a kráse, o temných stínech, které musíme přijmout, abychom byli schopni růst dál.

Lullaby je plná symboliky, fantaskních motivů, slovních hříček, ale hlavně je to silný příběh, který ve mně bude rezonovat ještě zatraceně dlouho.

Zároveň smekám pomyslný klobouk před překladatelem Romanem Tilcerem, který Lullaby (opět ta slovní hříčka!) přeložil na sto procent. A děkuji mu i jako nakladateli, protože díky jeho nakladatelství Medusa můžou divní lidé, jako jsem já, číst divné knihy.
Tato kniha francouzské autorky Cécile Guillot je opravdu překrásná. Vždyť se podívejte na tu obálku… a tři krásné, blyštící se můry.

Za mě nejlepší kniha letošního roku!

Lullaby
Autorka: Cécile Guillot
Vydáno: 2025
Nakladatelství: Medusa
Originální název: Lullaby, 2021
Překlad: Roman Tilcer
Počet stran: 150
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Eva Paprstkářová
Autor obálky: Eva Paprstkářová
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-909363-4-8
Náklad: 800 ks