RECENZE: S plísní na rtech, Petr Boček

Hororový matador a jeden ze zakládajících členů smečky, vzniknuvší kolem nakladatelství Golden Dog je ostříleným autorem nepočítaného množství románů (Mízožravci, Hrobořadí, Hřbitov trpaslíků), které napsal jak samostatně, tak jako spoluautor s Jaroslavem Zubíkem či s ostravským hororistou Romanem Bílkem, s nímž napsal skvělé Temné stránky. Chrudimský rodák, bývalý učitel a současný archivář je velmi plodným nejen románovým autorem, ale taktéž je i zdatným povídkářem. Jeho kratší texty mu vyšly jednak porůznu čsopisecky, ale také v mnoha antologiích (V Královských zahradách, Sešívance, Smečka, Kronika smrti…)
A právě k povídkovému žánru se Boček vrací s titulem S plísní na rtech, v němž čtenáři nabízí 27 opravdu velmi různorodých povídek.

Už první Umrlčí lože je klasickou bočkovinou, kombinující v sobě autorovo mistrovství a znalost starší české literatury s typickým černočerným humorem. Povídka o jednom bohatém továrníkovi, zdrceném žalem nad skonem milované manželky. Jenže nic není takové, jako se to jeví na první pohled. Temná atmosféra, stupňující se napětí, překvapivá pointa, to jsou základní atributy, s nimiž Petr Boček pracuje nejen v úvodním textu své sbírky.

Následující Minulé životy jsou rozverně černohumornou groteskou o…minulých životech. Krátké, svižné, ponuré a vtipné.

Třetí povídka Na beton vypravuje o strastech nebohého stavitele, jemuž se nedaří zrestaurovat dům, do něhož vložil nemalé úsilí a prostředky. I přes neutuchající práci se mu dílo rozjíždí pod rukama a hlavou se rozlézá beznaděj. Vladimír je schopen pro zdárné dokončení svého snu uskutečnit cokoliv. V tomto delším textu autor ukazuje, že umí skvěle vyprofilovat lidské charaktery, ať už jde o hlavní, či vedlejší postavy. Vladimírova emoční hnutí se tak stávají pohnutím i pro čtenáře a ten je vtažen do příběhu, v němž o napínavé zvraty není nouze.

Na zcela odlišnou strunu pak hraje výborné Kvílení divoženek I., v němž autor pracuje s klasickými lidovými pověstmi o podhozencích. Hutný, svíravý strach, nádherně klasické zpracování.

Ironické odlehčení, co se tématu, ale i stylu týče, pak přináší Diktát čistoty, jež působí jako chtěná parodie na nemilé covidové časy. Boček je mistrem nadsázky a humoru tak kousavého, až zanechává stopy a svůj um zkombinovat horor s humorem ukazuje nejen v této povídce.

Zcela jiné je pak Dostaveníčko s Mrtvicí, připomínající klasický horor šlejharovského typu. Nechybí zde drobnokresba dobových charakterů a prostředí, okořeněná opět nezbytným ironickým pomrkáváním.

Extrémní soudržnost vyhodí čtenáře z komfortní zóny svou bizarností, vtipem a brutalitou. Kratičká, extrémní a velice chutná brutalitka, kterou z hlavy jen tak nevyženu.

Kvílení divoženek II. opět pracuje s motivy nadpřirozených slovanských bytostí, správně ponurou atmosférou a smutkem, prýštícím tu z každé strany. Něco zde však nesedí… a čtenář bude opět překvapen výbornou a zcela nečekanou pointou.

Následující kratší Pod hladinou je opět prostoupeno autorovou čiročirou ironií, tajemstvím, a navíc i krásnými, malebně působícími popisy.

Desátým textem je BT, zpracovávající šumavskou místní legendu o vojácích, hanobících tělesné pozůstatky v dávno zapomenuté kryptě. Příběh, zpracovaný již v Ignis fautuus, ve Vězněné, zde dostává zcela jiné, sarkastické obrysy a zároveň funguje jako výborně vymyšlená slovní hříčka. Skvělá práce.

Následující Karanténa čtenáře řádně přidusí a nepustí ho přes stísněnou covidovou izolaci. Výčitky, sny, halucinace, klaustrofobní pocit odříznutí a nemožnosti domoci se pomoci se tu snoubí v působivý celek, po němž bude čtenář rád, že se může volně nadechnout.

Doslova hororovou jednohubkou je známou pohádkou inspirovaná Karkulka, groteskní, řízná a výtečně vypointovaná. Mňam!

Po přečtení All inclusive čtenáře přejde chuť na to, přecpat si břich a ještě víc zaplavat si v nějaké pěkně odlehlé mořské zátoce. Protože v bezedných modrých hlubinách cosi číhá.

Na předcházející delší povídku pak navazuje kratičká Nemrtvá, se břitkou ironií, typickou pro rozsahově stručnější autorovy texty.

Dalším delším textem je osudový Lógr, příběh vyprávěný z pohledu několika postav, který mě uchvátil barvitými popisy přírody i psychickými hnutími hlavního hrdiny.

Typicky bočkovité jsou autorovy kratičké texty, úderné a úžasně vypointované, s humorem černým jako kouř z krematoria. Skvělá práce je prostě skvělá práce!

Mrazivou atmosféru nabídnou Schody, netypický příběh lásky, umně se proplétající s duchařskou historkou. Se strašidelnými domy mám svou zkušenost, ale odteď se budu bát snad i v paneláku.

Vetřelcův hrob je další precizně vycizelovanou a umně vysochanou miniaturou, nad níž mi koutky úst poskakovaly nahoru jako jo-jo.

Kamna mají oči pak vypráví příběh o psychicky i fyzicky týrané dívce, jež uteče svému narcistickému partnerovi. Budete jí fandit, ale nebyl by to Petr Boček, aby čtenáři nepřichystal několik vskutku dechberoucích zvratů.

Že se plánovaný rozchod s přítelkyní může opravdu nečekaně zvrtnout, vám vypoví kratičké Znovu se zamilovat.

Po přečtení povídky Klíšťata se budete neklidně ošívat a pro jistotu si přibalíte pořádnou zásobu repelentu i na milostné dostaveníčko. Skvělá atmosféra, výborně vygradované, krásně děsivé popisy. Z téhle povídky jsem si nejspíš odnesla další fóbii.

Podaří se pomocí jednoho podivného Rituálu zachránit krachující dlouholeté manželství? To už si musíte přečíst sami.

Doučování mi až nepříjemně připomnělo mou vlastní pedagogickou praxi, s níž má letité zkušenosti i sám autor a skvěle je v tomto textu zúročil. Nezbývá než dodat, že každý učitel má své meze, které není radno překročit. Myslete na to tedy, milí žáčci a studentíci.

Snídaně v trávě je klasický, široké veřejnosti známý obraz Claude Maneta a Petr Boček tímto dílem rámuje vlastní vypravování o skupince čtyř mladých lidí, spjatých s uměleckým prostředím. Nečekejte však idylické počtení, tady se na romantiku opravdu nehraje.

Rozsahově spořejší Hniloba je mixem bizarně pojatého humoru, hororu a erotiky, která mě neskutečně bavila.

Předposledním textem je vypravování o postarším padesátníkovi, jemuž se během jeho pravidelných nočních cest na toaletu dějí vpravdě podivné věci. Ať dělá, co dělá, Volání měchýře se nelze vyhnout. Po téhle povídce budou i mé každodenní noční cesty na onu místnost s klozetem ještě děsivější.

Závěrečné je Puff je opět kratičkým, svérázným textem o jedné podivné nemocnici. V této miniatuře se naplno projeví typický Bočkův řezavý a morbidní humor. Skvělé zakončení neméně skvělé sbírky!

Závěrem musím konstatovat, že ze všech těch sedmadvaceti textů jsem nenašla ani jeden slabší či jen průměrný, celá sbírka je výtečně poskládána tak, aby se neopakovala podobná témata, střídá delší texty s těmi kratšími.

Už dlouho jsem nečetla tak povedené povídky. U některých mě příjemně mrazilo, u spousty z nich jsem se ironicky pochechtávala, a hlavně se nechala překvapovat vybroušenými pointami. Tohle je první hororová povídková sbírka, u níž nemohu napsat, které texty se mi líbily nejvíc, protože jsem si prostě neskutečně užila každý z nich. Petr Boček je skutečným mistrem krvavého brku a já se neskutečně těším na to, až si budu moct přečíst další jeho povídkovou tvorbu.

S plísní na rtech mohu vřele doporučit naprosto všem milovníkům humoru černého jako turek v bruntálské nádražce, milovníkům bizarra a také všem čtenářům, holdujícím temné, odvrácené straně literatury.
Skvělá práce!

S plísní na rtech
Autor: Petr Boček
Vydáno: 2025
Nakladatelství: Golden Dog
Počet stran: 344
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Michal Březina
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-53027-21-2