RECENZE: Michaela Merglová, Příští zastávka

Michaela Merglová je ostřílená autorka fantastiky, která si zde našla své nezastupitelné písmo. Po své trilogii Píseň oceli, Píseň severu a Píseň války jsem se do jejího stylu psaní naprosto zamilovala. Autorka však nezůstává věrna jednomu žánru, ale zkouší stále nové formy a způsoby. O tom, že se jí zvolený postup více než daří, hovoří i nominace na Magnesii literu za netradiční román Prázdnota, kombinujícím sci-fi a fantasy.
A Příští zastávka, nejnovější autorčina kniha, slibovala opět zcela jiný příběh.

V podstatě se jedná o komorní vypravování o bláznivé a zvraty nabušené cestě dvou kamarádek do Města. Jenže tohle není obyčejná, byť o řadu vtipných gagů doplněná, road movie. Příští zastávka je komorní, ale překvapivě mnohovrstevnatý román, který se tváří jako oddechová jízda dvou kamarádek, ale pod povrchem skrývá melancholii, absurditu i existenciální úzkost. Potkáváme dvě nejlepší kamarádky, Markétu a Karolínu. Každá je jiná, jing a jang, protiklady, které se přitahují. Markéta je tichá a poddajná a po rozpadu nezdařeného vztahu se stáhla do soukromí malé vesnice, zatímco Karolína je jako vítr. Akční, neustále v pohybu. Nezastavitelná. I Karolínu však trápí osobní i rodinné problémy, před nimiž se snaží utéct svou dravou aktivitou. Obě dvě jsou navíc spisovatelky a příběh tak dává čtenáři nahlédnout pod pokličku literární branže a ukazuje svět kolem knih autenticky a bez pozlátka.

Už v okamžiku, kdy se obě kamarádky setkají ve vesnici s všeříkajícím názvem Konečná, je jasné, že je něco jinak. Že to drhne. Na obou stranách.

„Vidím, že to koště pořád stojí,“ řekla Karolína s náznakem rozladění a ukázala do rohu zahrady.
Rostl tam jediný strom, klenutá třešeň, do níž krátce poté, co se sem Markéta nastěhovala, udeřil blesk. Polovina zchřadla a suché větve trčely k nebi jako ohlodané pahýly. Druhá část rozštěpu se však nevzdala a vyrazily z ní zelené lístky s květy, které halily to vrásčité mrtvé torzo jako svatební závoj. Třešeň už neplodila, a když se Karolína kdysi ptala, proč tu strom nechávat, Markéta jen krčila rameny.
„Je moje,“ řekla jí na to tehdy. „A mně je jí líto.“ Stejnou větu zopakovala i teď.
„Mohla bys tu mít něco, co plodí,“ oponovala Karolína.
„Já vím,“ kývla Markéta skoro provinile, ale v její tváři šlo přečíst, že strom stejně nepokácí. Karolína upila čaj a znovu se rozhlédla po zahradě.
Něco je jinak. (citace str. 14 – 15)

V okamžicích, kdy by se však zdálo, že se děj až příliš ráchá ve smutku a melancholii, přináší do něj autorka komické a bizarní situace, které však nikdy nesklouzávají k samoúčelné grotesknosti. Na cestě do Města se stane spousta věcí. Setkání s králičím komunistou, s podivným kouzelníkem či stále se opakující imaginární bouračky, které obě hrdinky vystraší k smrti.

Příští zastávka je skvělá kniha. Střídá se v ní tolik emocí jako v životě samotném. Při čtení jsem měla chuť obejmout obě hlavní postavy, hluboce jsem s nimi soucítila a bylo mi smutno, abych se pak o pár stránek dál smála nahlas. Mix finského podivna, magického realismu a surreální bizarnosti se mi četl neuvěřitelně lehce, takže jsem knihu zhltla za dva dny.

Příští zastávka je román, který se nebojí být jiný. Je to kniha, která se tváří jako oddechová, ale podává čtenáři nečekaně hluboký pohled na přátelství, krizi identity a hledání vlastního já. Michaela Merglová dokazuje, že i v české literatuře může vzniknout fantastika, která je intimní, chytrá a přitom neuvěřitelně zábavná. Autorce se podařilo napsat neskutečně komplexní a čtivý román, v němž každá jednotlivá drobnost má své opodstatnění a tvoří tak celek, který je odrazem samotného života. Chvíli smutný, dojemný, groteskně absurdní a vtipný.

Pokud hledáte něco, co jste dosud nečetli, je Příští zastávka tím pravým příběhem pro vás. Za mě je to nejlepší kniha letošního roku.

Příští zastávka
Autor: Michaela Merglová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Počet stran: 231
ISBN: 978-80-275-2337-5