RECENZE: Arkadij a Boris Strugačtí, Les

Dříve bylo chození do lesa běžné, teď se sem dostanete pouze na propustku či jako dělník na veřejně prospěšně práce. Smutné, jak se časy změnily. Sám nevím, kdy došlo k tak razantní změně. Jeden den je vše jak má být, a ten druhý není kámen na kameni. Lidé přes noc náhle zmizí, občas z hlubin lesa přijdou mrtváci ukrást naše ženy a nakonec zemřete vyčerpáním v práci. Kdy už tohle utrpení skončí.

Bratři Strugačtí to ve své době neměli vůbec lehké. Psát sci-fi v Sovětském svazu bylo zhola nemožné. Ač měli dobré nápady, nikdy je nemohli plně rozvinout jako čistokrevné SF. Zbývala jediná možnost, a tou bylo nepatrné obalamutění režimu. Boris a Arkadij vlastně nepsali sci-fi, ale sociální romány, které se odehrávají v SF kulisách. V téměř každém jejich románě najdete náznak či dokonce celý děj vystavený na kritice režimu. Odvaha se jim nedá upřít. Pozoruhodné je, že román Les vyšel poprvé kompletně u nás a tehdejší redaktor musel požádat autory, aby kapitoly knihy seřadili. První část totiž vyšla v Sovětském svazu časopisecky a druhá v Německu.

Děj knihy není nijak zvlášť košatý ani dechberoucí. Ocitáte se ve světě, který je rozdělen na dvě části. Les a svět lidí. Příroda si žije svým životem. Ze země vyrůstá nábytek, oblečení, na cokoliv si vzpomenete. Hlína chutná jako sýr a všemocná houba postupně pohlcuje všechny vesnice ve svém okolí. Je to nepochopený prostor hodný lidské zvědavosti. Oproti tomu se lidský svět skládá z nesmyslných protiřečících si zákázů a příkazů. Uprostřed toho všeho se nachází dvě dějové linie, které se přes svou ucelenost nikdy nestřetnou. Na první startovní trati stojí zachmuřený Perec, který se chce dostat do lesa. Opustit lidi a zapomenout na nesmyslné příkazy, které slýchá ze všech stran. Kdesi hluboko v mysli touží svrhnout Správu lesa a nastolit jednoznačné zákony. Na startovní trati číslo dvě stojí pozoruhodný muž jménem Candide, jenž obelstil vlastní smrt a stal se polovičním mrtvákem a poločlověkem. Jeho snem je žít v klidu a harmonii, kdesi v hlubinách Lesa v bájném Městě. Bez jakéhokoliv zásahu shůry. Ve chvíli, kdy se vydá na cestu, opustí vše co tolik nenáviděl a zažije dobrodružnou cestu plnou nebezpečí.

Po prvotním zaleknutí jsem přistoupil na pravidla bratrů Strugackých a tuto jízdu si neskutečně užil. Hlavní a největší nevýhodou je počáteční zmatenost. Postavy se chovají v rozporu s čirou logikou a některé dialogy nedávají vůbec žádný smysl. Pokud zatnete zuby a vytrváte, zjistíte, že jste se dostali do světa podobného našemu Kocourkovu. Autoři ostře kritizují tehdejší režim a šijí do něj ze všech stran. Vrcholem jejich kritiky je detailní popisování funkce Správy lesa, jež svými odporujícími si příkazy a zákazy devastuje zemi. Sociální rovinu střídá rovina čistě sci-fi, kdy se jeden z hrdinů vydá do lesa a setkává se s různými formami života tamější flóry a fauny.

Strugačtí vás možná zpočátku vyděsí, ale následnou palbou fantaskních výjevů a ostré kritiky vaši pozornost upoutají. Sympatické stěžejní postavy Perec a Candide vás provedou fantastickým světem plným rozmanitých tvorů a jako třešničku na dortu přidají sociální problémy. Zkuste odolat.