RECENZE: Ann Leckieová, Ve službách spravedlnosti

„Spravedlnost, slušnost a přínos“, základní dogma rozporuplné rádčské civilizace. V této silně náboženské společnosti jednoho totalitního vládce má i vesmír podobu božstev. Rádčské vesmírné lodě (Meče, Milosti a největší Spravedlnosti) nejsou jen obyčejné vojenské transportéry, jsou to bytosti složené z tisíce vzájemně propojených periferních segmentů, které ovládá jeden lodní mozek. Těmto periferům bez vlastní identity, se mezi lidmi říká mrtvoláci. Obličej mívají dokonale netečný, z jejich pohledu mrazí. Další tisíce těl čekají v lodních kryoboxech na oživení. Jsou to příslušníci podrobených národů, kterých má Rádč, díky expanzivní politice, více než dostatek. Jedním ze segmentů je i Devatenáctá Esk Jedna Spravedlnosti Toren, nyní Breq z Gerentatu. Své periferní implantáty skrývá, takže je pro ostatní rébusem a považují ji za člověka, na kterém jim však něco nesedí.

Ve službách spravedlnosti má dvě linie, obě vyprávěné v ich formě samotnou Breq. V současné se pokouší dostat k jedné věci, klíčové k dokončení mise. Anotace je zavádějící, Breq není ve vyhnanství, ale na své soukromé vendetě, kterou si sama zvolila. V lidském těle není za trest, byla to náhoda (i když v Rádči náhody neexistují, vše je boží vůle), že to takto dopadlo. I když chápu, že pro UI to může být krutá forma trestu. V druhé retrospektivní linii jsme svědky událostí, které výpravě za pomstou předcházely. Sledujeme poklidné dění z pohledu umělé inteligence, která má pochopitelně trochu jiný náhled na běžné lidské záležitosti. Ovšem i její vnímání se díky prožitému mění, přibližuje se, byť velice zvolna – je na světě dva tisíce let a leccos jako rozprostřená mysl prožila – člověku. Breq emoce prožívá intenzivně a sama si s nimi nedokáže poradit, neumí je vysvětlit. Někdy bývá silně rozrušená a dělá jí problémy ony pocity skrýt, což je u UI zvláštní, i když ne nepochopitelné. Už jako loď si vytvářela vazby a měla své oblíbence. Rádčské lodě jsou oddané své posádce, zvlášť mají specifický vztah s kapitánkou, nebývá ojedinělé, že se při její ztrátě loď zblázní žalem.

Ve službách spravedlnosti je první díl vesmírné trilogie, plný estrogenu a není to jen autorkou a ženským rodem všech postav. Rádčská kultura pohlaví nerozlišuje, jejich jazyk nezná rod (stejně jako ve Válečnících Jagy Rydzewské). První dojem je ten, že všichni obyvatelé, ať už občané nebo neobčané, jsou ženy. Postupně zjistíme, že některé ženy jsou muži, ale nepoznáme které. Ani podle jednání, ani podle jmen, ta jsou univerzální, posuďte sami: Skaját, Awn, Ikkt, Džen, Strigan, Seiverden. Všichni víme, jakou moc má slovo. Pořád čteme poručice, vojačky a můžeme podvědomí neustále opakovat, že to jsou jistě i poručíci a vojáci, neuvěří nám a stále vnímá jen femininum. I Breq není schopna pohlaví rozlišit, stěžuje si, jak to má poznat, když lidem nevidí pod šaty. Retro materiály, ze kterých jsou oděvy vyšší vrstvy, jako brokát, samet, satén, ozdoby ze zlata, stříbra, či safírů a diamantů, by také ukazovaly na dámskou módu, ale jsou evidentně nošeny oběma pohlavími. 

Ve službách spravedlnosti se nedočkáme žádných technických podrobností fungování této jistě vyspělé civilizace, jak býváme zvyklí z žánru. Věřím, že někteří čtenáři a hlavně čtenářky to uvítají. Vesmírem se cestuje pomocí bran, vytvořených před tisícovkami let, ale loď si může vytvořit vlastní. Konec vysvětlení, tečka. V knize na dychtivé čtenáře nečeká ani žádná vesmírná bitva, jak by se dalo dle vyobrazení a slibu na obálce – omračující space opera – předpokládat. Ona vlastně skoro žádná akce se nekoná. Další výrazný ženský prvek je ono všudypřítomné pití čaje. Někdy jsem měla pocit, že nejsem v hlubokém vesmíru budoucnosti, ale na viktoriánském dámském čajovém dýchánku, kde probíhají dlouhé debaty, opatrně se našlapuje na tenkém ledě nebezpečné totalitní politiky a řeší se osobní spletitá síť klientských vztahů a kontaktů. Přestože se Ann Leckieová snaží o hluboký vhled do myšlení hlavní hrdinky (nebo hrdiny?), stále zůstává Breq bezpohlavní nelidskou bytostí, což podporuje i její patologická záliba ve zpěvu. Představte si obrovskou vesmírnou loď, jíž z každého póru zní hudba, pro posádku cizí a leckoho dohánějící k šílenství. Zvláštní. Problém není ani tak v tom, že mysl je umělá, s UI se setkáváme i v jiných románech, ale je těžké vytvořit si k Breq nějaký vztah, stejně jako k ostatním nevýrazným postavám.

Ve službách spravedlnosti nikoho nenechá chladným – jedni knihu zatracují a mají problém dílo vůbec dočíst a to navzdory množstvím získaných literárních ocenění, jiní ji milují. Určitě má v sobě nějaké zvláštní kouzlo, které mně ale zůstalo skryto. Vysvětlení vidím už v anotaci, kde je zmíněný žánrový přesah a tím oslovení širšího spektra čtenářstva. Že by rozmělnění formy, častá to nemoc světových bestsellerů? Český skalní fanoušek současné space opery může být zklamán, žádné velké epické dobrodružství se nekoná. Knihu doporučuji primárně těm, kteří rádi pijí čaj (milovníky kávy a akce odkážu na sérii Expanze), neomráčí je rozvláčnost a pomalé tempo a ochotně si vychutnají poetiku příběhu komorního charakteru.

Ann Leckieová, Ve službách spravedlnosti
Nakladatel: Plus
Překlad: Petr Kotrle
Obálka: John Harris
Redakce: Martina Mašínová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 360
Rozměr: 130 x 210 mm
Provedení: pevná vazba
Cena: 369 Kč