RECENZE: Opičí král – Wu Čcheng-en a Jan Jiráň

Pokud neznáte Opičího krále, musíte být poměrně mladí. Možná jste se narodili až pár let po revoluci, a tak vás minul kultovní seriál i nová těsně porevoluční vydání knih. Každopádně nyní máte možnost a skoro povinnost to napravit. Na pultech je totiž nejen skvělá audiokniha, ale rovněž i nová velkoformátová kniha, kterou sázelo studio Najbrt. (To je to designové studio, které má "na svědomí" třeba nové logo České televize či ČD Cargo.)

Příběh Opičího krále, Sun Wu-Kchunga je prověřený generacemi čtenářů a posluchačů jako málokterý jiný. Vždyť první fragmenty tohoto vyprávění se objevily někdy kolem roku 1000 a jeho finální podoba byla napsána mezi roky 1500 a 1580. A i po tak dlouhé době dokáže být aktuální, vtipný, poučný i napínavý. Takový Pán prstenů východní mystiky. Opičí král je o putování, nástrahách, ale i proměně sobeckého a škodolibého Suna ve skutečnou osobnost hodnou označení “král”, o nápravě, tak jak ji známe i z našich českých pohádek a pověstí. Ovšem k tomu, k čemu nám stačí nekolikastránková vyprávěnka, potřebují na východ od nás epický příběh rozpínající se přes několik říší lidí, bohů a démonů. Nejsou to zkrátka žádní troškaři.

Vydání, jež se objevilo poprvé ve stánku Albatrosu na Světě knihy, je nově textově upravené Janem Jiráněm, který ale díky bohu vychází z předchozího perfektního překladu paní Zdenky Heřmanové-Novotné z šedesátých let. Díky tomu je text pořád čtivý pro dnešní čtenáře, ale zároveň se drží reálií pro ty, již už se s opičákem Sunem setkali.

Na druhou stranu – pokud jste viděli to staré vydání z roku 1961, určitě se při prolistování této verze podivíte. Nové je totiž kratší, a to o hodně. Chybí v něm oproti tomu nejstaršímu vydání kolem desítky kapitol, a i když předpokládám, že byla probírka udělána citlivě a jednotlivé kapitoly na sebe navazují velmi volně, tahle změna mě zaskočila. Text samotných kapitol je pak také hodně krácen – asi v rámci přibližování mladším čtenářům. Díky krácení textu je ale hodně místa na skvělé ilustrace Zdeňka Sklenáře, které provázejí českého Opičího krále od prvního překladu a udělaly si jméno i v samotné Číně. Byly například prezetovány na EXPO v Šanghaji ve velmi pěkné samostatné designové brožuře, ve které byl král převyprávěn ještě více zkrácený, ale zato v česko-čínské verzi.

Proč to zmiňuji: nové vydání mi tu brožuru trochu připomíná. A říkám si, že je škoda, že ne více. Je to totiž taky hlavně designovka a už méně dětská kniha. Prostor totiž určitě byl, ale Najbrt se vypravil svou cestou a nabízí nám ještě trochu jiný designový pohled. To hlavní je, že je kniha vysázena pouze ve čtyřech barvách, ty se na stránkách nějakým způsobem kombinují. Bohužel jsem ani po zevrubném studiu nenašel systém, jak a proč. To by mi nevadilo – ani to, že text je pokaždé jinak barevný, jas a sytost  je +- totožná. Bohužel, stejně jako je to s barvami, je to i s velikostí textu. Fonty jsou totiž na každé straně jinak velké a to u knihy, kterou někdo bude chtít číst, prostě nemohu považovat za dobrý nápad. Další věcí, která mi na novém vydání vadí, je, že snad poprvé někdo vzal krásně barevné Sklenářovy ilustrace a v rámci nějaké své pseudoumělecké myšlenky jim prostě sebral barvy, což spoustu z nich totálně zabíjí. (Mimochodem, dal jsem si tu práci a rozeslal dotazy jak do studia Najbrt, tak do Galerie Zdeňka Sklenáře; odpovědi či vysvětlení jsem se nedočkal, ač by asi nejen mě velmi zajímala.) 

Přes to všechno výše zmíněné si ale dovolím udělat salto mortale a knihu doporučit. Protože příběh, ač krácený, stojí za to a ilustrace, ač mnohdy smolně přetištěné, jsou stále nádherné. I ten formát velikosti LP desky má něco do sebe. Pro čtenáře, kteří se se Sunem setkají poprvé, to bude určitě příjemné setkání. Určitá pachuť zůstává jen z obojakosti zvoleného řešení. Podle formátu a řešení grafického studia Najbrt se zdá, jako by nové vydání mělo být sbírkovou záležitostí pro pamětníky nebo pro milovníky designu, ale krácení textů zase nasvědčuje tomu, že by dílo mělo být určeno dětem...

... líbí se mi moc, ale když to vezmu kolem a kolem, tak nevím, zda být jako velký Sunův fanoušek sám za sebe nadšený, nebo zklamaný.