Editorial vánoční

Ještě pár dní a budeme mít za sebou ten nejpodivnější rok, jaký kdy drtivá většina z nás zažila. Nebojte se nic, nehodlám zrovna teď a tady spílat Covidům a vládám, přece si nebudeme kazit sváteční náladu.

Nechci ani sardensky bilancovat, schovám si to do prvního editorialu s jedničkou na konci letopočtu. Snad jen poznámku na okraj, že se nám letos povedlo rozjet pár rubrik a projektů, za které se nemusíme stydět, a doufám, že s nimi budeme v příštím roce pokračovat.
Dnes bych chtěla prostě a jednoduše poděkovat za vaši přízeň, za to, že nás čtete, ať už pravidelně nebo občas, i za vaše komenty, kterými dáváte najevo, že vás zajímá, co tady píšeme.
Nechci se tu moc rozněžňovat, ale redaktorská parta, která momentálně pomáhá Sarden tvořit, se snaží seč může, někteří pořád, někteří občas, zkrátka každý podle svých možností. Takže i jim patří velký dík za to, že se mnou pádlují a manévrují sardenskou kocábkou v rozbouřených vodách čím dál rozlehlejšího virtuálu.

Dnes večer o páté se, jako již tradičně, můžete těšit na vánoční povídku a užít si trochu svátečního čtení. Stojí za to, takže ji určitě nenechte bez povšimnutí! Necháme vám na to celé svátky, protože i my si dáme na pár dní redakční odpočinek a klid klávesnic.

Naordinujme si všichni pohodu s rodinou, přáteli, nebo klidně úplně sami, jak je komu libo, se sklenkou dobrého moku, talířem chutné krmě, skvělou knihou, filmem či procházkou a nenechme si ten vzácný čas nikým a ničím zkazit.

Ať jste v příštím roce stále negativní.

Vaše Slíva

A snad ještě…

Přejeme vám kupu knih
a žádný klíh,
co by vám slepil stránky.
Ať vanou vám jen dobré vánky.
Nechť provází vás skvělé čtení,
co činí jenom potěšení.
Neb pěkná kniha, to je dar
a bez něj by byl kol jen zmar.