Batman vs Batman: Úsvit Batmanovosti

Batman – fenomén, který je s námi už desítky let a fanoušci ho stále milují. Díky technologickému pokroku se brzy rozšířil z komiksových sešitů na filmová plátna, a tak se nejeden režisér pokusil stvořit vlastního Batmana. To zapříčinilo, že na internetu existuje nespočet žebříčků a srovnávacích článků, které si berou všechny možné adaptace tohoto netopýřího bojovníka se zločinem na paškál. U nás na Sardenu však nic takového dosud nevyšlo, a tak vám přináším svůj žebříček celovečerních filmů s Batmanem seřazených od nejhoršího po nejlepší. Spolu s tím je mi potěšením připomenout skutečnost, která rezonuje snad ve všech fanoušcích komiksových filmů. Situace se má takto: Na obzoru se rýsuje nový Batman, kterého si zahraje Robert Pattinson – je to ten pravý? Tahle otázka se stala hlavním tématem komiksových nadšenců. Před trailerem jsem si říkal: „Nevím, nevím.“ Po traileru říkám: „Bože, ano!“ Jsem toho názoru, že od Twillight ságy uplynula už dlouhá doba a Pattinson už dávno není tím ulízaným hezounem, který nemá co jiného nabídnout. Své herecké kvality ukázal už několikrát, ať namátkou v poměrně nedávném historickém filmu Král, nebo třeba v jeho posledním filmu Tenet, ale široká veřejnost to, zdá se, stále nevidí. Věřím však, že film The Batman, jehož premiéra je oznámena na březen 2022, napraví divákům pokřivený pohled na tohoto herce. Teď už ale dost o budoucnosti a pojďme se zase jednou utápět v minulosti, tentokrát v minulosti superhrdiny, jehož jméno je Batman.

11. Batman navždy (1995)
Nejšvihlejší Batman… v tomto případě bohužel bráno negativně. Temný a gotický Gotham z roku 1992 vystřídalo až futuristicky podivné město plné punkových barev a šáhlých záporáků. Two Face nebyl ani zajímavý, ale ani vyloženě k smíchu, takže ho jednoduše přeskočím a radši zkritizuji Riddlera, který mě kupodivu tak polovinu filmu bavil, a šílenosti Jima Carreyho podobné těm z jeho nejikoničtějších rolí (jako je například ta ve filmu Maska) mi dokázaly vykouzlit úsměv na tváři. Pak jsem si ale uvědomil, že se vlastně dívám na Batmana a přeafektovaný Carrey mi začal celkem vadit. Kdyby se film držel na šílené vlně celou dobu, šlo by nad ním uvažovat jako nad parodií, stejnou, jakou je bezpochyby Batman z roku 1966, o kterém budu psát níže, ale problémem je, že tam pan režisér Schumacher cpe i nějaké Waynovy psychické problémy, které působí, jako by byly vycucané z prstu. Ty se pak mimochodem vyřeší stejně rychle, jako se vyhrnou na povrch – lusknutím prstu (zase ten prst!). Tuto vážnější stránku filmu pak podpoří mladý akrobat Dick Grayson, nám všem lépe známý pod přezdívkou Robin. Jeho honba za pomstou a „vztah“ s Brucem jsou další prvky filmu, které jsou podávány nezajímavě a příjemně asi jako pěst na oko. Val Kilmer jako Batman je takový nemastný, neslaný, a kromě těch pár pěkně vypadajících rvaček na něm sotva najdu něco k vyzdvižení. Jeho románek s Nicole Kidman poutal do doby, než jsem od ní dokázal odtrhnout oči a, jako častokrát během filmu, zamyslel se, jaké zvrhlé a slizké dialogy mezi sebou mají. Velký přešlap… vlastně největší.

10. Batman a Robin (1997)
Režisér Joel Schumacher si drží podobný standard jako u předchozího Batmana… Akorát je Batman lepší… a Robin je stále stejně otravný… a zjevně platí, že čím víc superhrdinů, tím víc… superhrdinů! Protože Batgirl je tu jenom proto, aby se feministicky vypořádala s Poison Ivy, neboť ta si podá jakéhokoliv muže pouhým dechem. Naši superhrdinové však přesto odmítají nosit ochranné roušky nebo respirátory, protože se to těm chlípníkům beztak líbí! Tak… úchylnou linku si můžeme stejně jako u předchozího filmu odškrtnout a teď přichází ta akční část, kde Carreyho šílenost vystřídaly Schwarzeneggerovy bicepsy a tricepsy a kvadricepsy a… však to znáte. A já byl spokojený a Mr. Freeze jsem si užíval. Akorát z toho jeho ledového humoru mi už po nějaké době běhal mráz po zádech. Paradoxně mě tedy padoušský ansámbl zaujal více než Bat-rodinka, a to i přes to, že ta se rozrostla o milou Alfredovu neteř, která si libuje v sebevražedných závodech na motorkách. Použití Alfreda a jeho věku pro snad jedinou osobní a emoční linku beru jako velmi lacinou, ale vesměs účinnou strategii. Celé je to ale jinak hodně hloupoučké a jednoduché, nefunguje v podstatě žádné napětí, ale není to tak přehnaně barevné a „moderní“ jak předchozí Schumacherův přešlap a na nic velkého si to ani nehraje. Ve filmu je pár vtipných štěků, kterým jsem se i zasmál a hokejová bitka na začátku mi přišla i celkem nápaditá. Bohužel jsem tento film i tak nucen poslat k ledu… zase ten Arnold, ach jo.

9. Batman (1966)
Vše záleží na tom, jak k filmu přistoupíte – pokud to budete brát vážně, jde o totální odpad se špatnými kostýmy, parodujícími neherci, nelogickými faily a super retro hudbou. Zachováte-li však zdravý rozum a budete na film pohlížet stejně jako jeho tvůrci – s humorem, film si užijete. Jde o parodii každým coulem, kde se luštění banálních hádanek předhání s absurdními scénáristickými postupy a do toho k tomu hraje svěží hudba, která celému snímku dodává příjemné tempo a rytmus. Mohlo by to být o něco kratší, ale na druhou stranu bych bat-věci a holy-hlášky mohl poslouchat klidně celý den. Zůstaňme ale nohama na zemi a připusťme si, že v mnoha případech je to až moc hloupé, a neodpustil bych si, kdybych dovolil takové parodii dostat se v žebříčku temných Batman filmů na nějakou slušnější příčku. Ale pokud máte v plánu nějakou (v dnešních dobách zřejmě nelegální) akci s alkoholickými nápoji, tak se určitě nebojte vyzkoušet tuto bizarní Fantastickou čtyřku záporáků. Ta se toho totiž nebojí a v žádném případě se nespokojí pouze s nadvládou nad Gothamem, ale rozhodne se vypořádat hned s celým světem, k čemuž jim dopomůže ten nejgeniálnější plán všech plánů. Bude ale fungovat, dokud je Dynamické duo naživu? Bude na nejchytřejšího, nejsilnější, nejvynalézavějšího a nejbatovějšího Batmana a jeho Robina stačit návnada v podobě vychytralé Catwoman, hádanka na vlákání do pasti od Riddlera, Jokerův důvtip a Penguinovy vybuchující ryby? Přesvědčte se sami!

8. Liga spravedlnosti (2017)
Velký crossover superhrdinů DC, doslova Avengers studia Warner Bros. a jeho DCEU, sjednocení Ligy spravedlnosti za účelem heroické záchrany světa je… zklamání. Opravdu nechápu tu taktiku. Proč, když už se Warneři očividně pokoušeli o stejný propojený filmový vesmír jako rivalský Marvel, na to šli tak rychle a dostali jsme týmovku, aniž bychom nejdřív dostali alespoň jednu sólovku pro každého superhrdinu, abychom měli šanci je nějak poznat a vytvořit si k nim pouto. Ano, možná by to zachránila nějaká tří- a vícehodinová stopáž (která naopak uškodila BvS), ale bohužel došlo ke střídání režisérů a s tím souvisejícím škrtům ve scénáři a k přetáčkám, takže nám z toho nakonec vznikl osekaný maglajz dvou tvůrců s odlišnými vizemi, a pak se v tom vyznejte. Ale už k samotnému filmu: Ten je tak jednoduchý, obyčejný a přímočarý, že by tenhle popis klidně stačil. Chvíli se to tváří temně a vážně a najednou se to nepřirozeně přetaví ve srandičku, při které o nic nejde. Superhrdiny (kromě Batmana a Wonder Woman, které už  známe z dřívějška) poznáme tak nějak pofidérně napůl, ale není čas ztrácet čas a musí se honem do akce, protože se po Zemi prochází odporný digitální panák jménem Steppenwolf. Ten se ale umí pořádně ohánět, a tak musí být oživen Superman… aby zbytek týmu naprosto přestal být potřebný. Ale když odhlédneme od mnoha problémů, co film má, je nutno říct, že právě díky té jednoduchosti a přímočarosti jde o slušnou zábavu, při níž vůbec nevadí, že třeba na chvíli usnete nebo si odejdete udělat kafe, protože o nic moc nepřijdete a absolutně nehrozí, že byste se v tom dějově nějak ztratili. I tempo je příjemně svižné, a ač jsou postavy celkem ploché, většina z nich je v pohodě snesitelná. Tento článek je ale hlavně o Batmanovi, a on je tou poslední postavou, které bych chtěl něco vyčítat. V roli takového Strýčka Sama a mentora je více než uspokojivý, a ač je při velkém finále celkem k ničemu, během zbytku filmu je „hlavní atrakcí“.

7. LEGO Batman film (2017)
Je to Batman? Je. Je to celovečerní film? Je. A když už tu máme bizarního Batmana z roku 1966, byla by škoda nezmínit i tento počin. Po úspěchu LEGO příběhu jsme tak dostali další LEGO film, který určitě stojí za zhlédnutí, protože určitě všichni rádi odpočíváme a smějeme se u oddychových filmů. Máme tu sice příběh, který se snaží otírat o nějaká vážnější a emociálnější témata, ale to, na čem film stojí, je rozhodně humor a nálož referencí, které nám servíruje. Důležité ale je, že si to svůj „žánr“ uvědomuje a nijak se tím netají, naopak film střílí hlášky na každou prkotinu a odlehčuje, kde to jen jde. Především díky vizuálu by se na to dalo pohlížet jako na film pro děti, ale i dospělejší publikum si zde jistě přijde na své a pochopí o pár gagů víc než mladší diváci. Film taktéž odmění několika momenty i nadšence, kteří si dali tu práci a viděli všechny celovečerní Batmany, díky čemuž jim neunikla ani jedna reference! Co se týče herců/dabérů, tak bych vyzdvihl snad jen Willa Arnetta, který si hlas Batmana dává s přehledem a je slast to poslouchat – tím pádem si náš animovaný host mezi jinak hranými celovečerními Batmany zaslouží nálepku „doporučení“.

6. Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
A tady nám začíná to (ne)slavně proslulé, fanoušky neoficiálně nazývané, DCEU… Očekávání byla veliká, vždyť se stačí podívat na ten název… dva bezpochyby nejikoničtější a nejslavnější superhrdinové v jedné řežbě, a ještě k tomu proti sobě. Zack Snyder neměl lehký úkol, ale bohužel se mu to rozpadá pod rukama. Ani se mi pořádně nedaří něčeho chytit… hudba je oproti Nolanově trilogii taková nevýrazná, nemastná, neslaná… a dost monotónní, zkrátka z toho necítím tu gradaci, když je potřeba, vyjma finále. Vizuál je ve zkratce obraz přehozený temným závěsem, a to i ve scénách, kde se prostě nehodí a po nějakém čase to začne i trochu otravovat. Film má i další problém, a to je stopáž, která je vzhledem k obsahu filmu přehnaná a za mě by se určitě dalo ještě někde stříhat a zkracovat. K předlouhému pocitu ze sledování přispívá i akce, které tu moc není… alespoň příjemné na pohled je tu poskrovnu. Možná proto, že první polovina, možná až ¾ filmu, je taková nestabilní, akční i emociální finále na mě velmi fungovalo a je jedním z důvodů, proč si nemyslím, že je ten film až tak špatný. Ač  to z mého psaní úplně nevyplývá, vidím pod tím tmavým závěsem i světlé momenty a určitě to nepovažuji za odpad. Jistě, je tu několik WTF momentů a Martha tomu celému nasazuje korunu, ale zrovna tahle hláška je mezi diváky/fanoušky natolik omílaná, až je mi líto jí dávat nějakou váhu při mém hodnocení. Tedy kromě závěru drží nad vodou film ještě několik věcí… postavy. Vedle chladného Bena Afflecka, který sice nedosáhl kvalit Christiana Balea, ale jeho výkon ani neurazil, stojí protivný Clark Kent, jehož novinářská práce nudila tak moc, až jsem měl chuť jeho skon na konci filmu uspíšit… i když už všichni víme, co se s ním dělo dál. Za hlavního tahouna tak považuji Lexe Luthora, který je správně švihlý a znovu o krok napřed před oběma superhrdiny. Jeho promyšlený plán je další věcí, která hází záchranný kruh jinak poměrně topícímu se filmu. Asi nemá cenu úplně říkat, zda si to zaslouží nebo nezaslouží doporučení, protože je to stejně pro fanoušky komiksovek must-see záležitost. Nicméně bych to i přes to bez výčitek doporučil.

5. Batman (1989)
Retro, jak se patří! Fakt mě u takových filmů mrzí, že jsem je nezažil v době, kdy šlo bezesporu o slušnou ukázku nejnovějších efektů a o akční biják roku. Od šílenosti z roku 1966 jsme se konečně rozhoupali do vážnějších vod, a je to dobře. Ty dvě hodinky rychlým tempem odsýpají a akcí se tu nešetří… a ač jde o poněkud „staromódní“ film, dokázal mě i překvapit – na začátku jsem fakt myslel, že zase uvidím tu ikonickou scénu, kterou jsme všichni viděli už několikrát, a už mě moc nebaví (To, že to tam dali o hodinu a půl později, je věc druhá.). Chemie mezi Michaelem Keatonem a Jackem Nicholsonem byla našlapaná a celé mi to trochu kazila Kim Basinger… kdyby to byla lovestory jen těchto dvou chlapáků, určitě by to bylo lepší! Nicméně Wayne jako šarmantní vtipálek, Batman jako hrůzostrašná noční můra pro zločince a šíleně vysmátý Joker splývají v příjemný trojúhelník, na němž stojí celý film. Jasně, některé scény vypadají dneska divně, někdy je to klišé, ale zastávám názor, že bychom tu „dobu filmu“ měli vždycky brát v potaz, a touto myšlenkou bych chtěl na všechny potenciální diváky apelovat - bez režiséra Burtona by totiž filmový Batman nebyl tam, kde je teď.

4. Batman se vrací (1992)
Temnější, přes zub času přístupnější, ale i komiksově naivnější a poněkud přehnaně zvířecí pokračování Batmana od Tima Burtona. Nový záporák Penguin tady tahá narozdíl od Jokera za delší konec a Batmana, nebál bych se říct, lehce zastiňuje. Kromě toho, že z něj jde i dneska strach a celá ta maska nevypadá nijak zastarale, je Oswald zároveň tragickou postavou, která se svým konáním snaží spíše pomstít za křivdu, než pouze páchat „zlosynství“. Pak tu máme psychicky labilní Catwoman, která v tom latexovém kostýmku vypadá trochu… jak to říct… divně, ale určitě bych věřil tomu, že z ní před těmi skoro 30 lety byli někteří hoši paf. Paradoxně se mi z této ústřední trojice jeví jako nejslabší článek právě Batman, který už prostě není tak cool jak v minulém filmu. No uznejte sami, vždyť většinu problémů vyřešil nějakými ajťáckými triky ze svého pokojíčku v jeskyni. Jinak kromě těch pár scének, kdy nakopal zadek pár cirkusákům, byl zajímavý akorát během interakce s Catwoman. Nutno dodat, že nakonec tvořili celkem roztomilé duo. Ve výsledku jsem si to užil dost podobně jako jedničku, a tak bez váhání označuji Batman se vrací za úspěšný sequel!

3. Temný rytíř povstal (2012)
Epos zakončující život Bruce Wayna, jak jej dnes známe. Oproti předchozím filmům v trilogii (hlavně jedničce) se zezačátku nikam nespěchá, Nolan postrkuje děj pomalým tempem a s budováním zápletky a atmosféry pracuje v rukavičkách. Nikdy to ale během těch skoro tří hodin nespadne do nudné kaše. Právě naopak… ne každému stejně dlouhému vyprávění se podaří udržet tak napjatou a poměrně proměnnou atmosféru – především zprostředkovanou Brucem, který prožívá věci přirovnatelné k horské dráze. Střídá se v něm lhostejnost, naděje, strach a i zánik. Začátek děje však spíše přisvědčuje k názvu filmu – Batman musí povstat, protože dokonce ani jeho předchozí oběť nedokázala Gotham navždy osvobodit od organizovaného zločinu. Jeho comeback však vůbec neprobíhá hladce, a jestli byl tenkrát Joker vždy o krok napřed, tak nový záporák Bane je napřed alespoň o tři skoky. Nezná strach, nezná slitování a nebojí se rozdávat smrtící rány… pomocí drtivé fyzické síly… a to já rád. A ten jeho hlas je tak nepříjemný a ošklivý na poslech, až jsem se do něj nakonec zamiloval. Z těch několika střetnutí musím vyzdvihnout jejich jedinečný souboj tělo na tělo, jehož poetika byla natřískaná emocemi, bolestí a strachem. Bohužel to od Banea schytal i chudák Gordon, kterého nám odstavil hned ze startu, takže za sebe většinu filmu do pole posílá schopného detektiva Blakea, který tu kope za „nezkaženou“ mladou krev. A pak je tu ještě ta nepěkná věc, tedy že ve všech Nolanových Batmanech hraje poměrně důležitou roli nějaká žena… žena nějakým způsobem blízká k Bruceovi, a ani nyní jsem tak úplně neměl pocit, že bych si její přítomnost na plátně vyloženě užíval nebo si ji oblíbil... Tudíž ani Serena Kyle jakožto Catwoman ve mně bohužel nevyvolala moc emocí. Co mě však emocionálně odrovnalo, byl celý závěr a skon Temného rytíře. Sice ty zvraty na konci mi nepřišly nějak extra zásadní nebo zajímavé, ale naštěstí mě to ani tak nedokázalo vytrhnout z toho osudového finále. Konečně jsem si u Batmana pobrečel… a zas v tom měl prsty ten zpropadený Michael Caine! Já ho žeru!

2. Batman začíná (2005)
Máme tu první část Nolanovy trojdílné skládačky. Jediná scéna zde nepůsobí navíc, střih přeskočí všechno „nedůležité“ a pokaždé ihned vhodí diváka do děje. Díky tomu má film rychlé tempo a ty dvě hodinky a něco utečou jako voda. Hudební doprovod je zapamatovatelný a velkolepý… spolu s dalšími aspekty tak dokazuje, že už nejde o pouhou komiksovou, barvičkovou a šílenou podívanou. Tohle je pořádný blockbuster, který vůbec není jen pro izolovanou skupinu lidí (v tomhle případě fanoušky komiksů), ale užije si ho kdejaký milovník klasických akčňáků a, především v první hodině filmu, dobrodružných výprav kamsi daleko do Asie. Celý úvod a výcvik je jednou z nejlepších „tréninkových montáží“, jakou jsem kdy viděl. Trénink tělo na tělo je tu harmonicky propleten s hlubokými myšlenkami zprostředkovanými úžasným Liamem Neesonem, který jakožto Bruceův mentor funguje na jedničku. Právě díky němu je Batman po dlouhé době tou nejzajímavější postavou v Batman filmu, protože jsou nám poutavou formou ukázány jeho trable a to, že se musí nejdřív postavit vlastním démonům, než bude schopen začít s nápravou Gothamu. Rozpor mezi mentorem a žákem pak zapříčiní potřebný vývoj Bruceova charakteru a nesledujeme tak celou dobu toho „stejného člověka“, což ještě víc prohloubí náš vztah k němu. Kromě tohoto perfektního dua tu máme ještě komisaře Gordona (vlastně teprve seržanta, i když… ve výsledku spíš už poručíka), Bruceovu dětskou lásku a bojovnici za spravedlnost Rachel, a nakonec strašidelného Scarecrowa. Ti nemají ve filmu zas tolik prostoru, ale i přes to má každý svůj charakter, a tak není problém se s nimi během sledování „sžít“ a tím pádem si i užívat jejich přítomnost na plátně. Čestnou zmínku si ještě zaslouží Michael Caine jakožto Alfred, který je brilantní a každá jeho věta je jeden čistý průstřel za druhým. Děj samotný je ve filmu krásně vysvětlen, takže se v něm jen těžko ztratíte. Je ale pravda, že občas je něco vysvětleno opravdu až „pro debily“, kdy lidé doslova říkají „popis pracovního postupu“ záporákova plánu, ale nijak zvlášť mě to nerušilo. A takový je počátek jedné z nejlepších filmových trilogií všech dob.

1. Temný rytíř (2008)
Temnější, smutnější a osudovější než předchozí Nolanův snímek. Batman, potažmo Bruce Wayne tentokrát nebojuje proti své minulosti, ale pořádně s ním cloumá myšlenka budoucnosti… tedy že nemůže být Batmanem věčně. Musí najít někoho, kdo zajistí řád a spravedlnost v Gothamu místo něj, někoho, kdo pro hrdinství nebude potřebovat masku. Tímto člověkem má být Harvey Dent, který je zpočátku opravdu „bičem zločinu“. Na scénu pak ale přichází Joker, který má pro Gotham jinou budoucnost – chaos. Nelze jej uplatit nebo zastrašit, nelze s ním vyjednávat. A díky tomu všemu je Joker celou dobu, skoro až do závěrečných titulků, o krok napřed jak před Batmanem, tak před komisařem Gordonem, a celý film je tak natřískaný nejistou a napínavou atmosférou. Ani akce vůbec není pozadu… máme tu líbivější souboje Batmana proti více nepřátelům, kde díky práci s kamerou vidíme přece jen o trochu více než v prvním díle. Pak tu máme krásně vypointované scény podtrhující to, že nemůžete věřit nikomu. A v neposlední řadě taky jednu silniční honičku, která je naprosto dechberoucí a nezačne nudit ani na chvilinku, byť trvá tak dlouho. Velkým obratem oproti prvnímu Batmanovi od Nolana je i vyprávění příběhu. V Batman začíná se často vysvětlovalo pomocí slov víc, než by bylo nezbytně nutné… naopak zde se nám toho Nolan snaží verbálně odkrýt co nejmíň, což je jistě rozumný krok, protože to krásně nahrává záporákově nátuře. Heatha Ledgera jakožto Jokera vlastně vidíme tak často, až se divím, že spadá do kategorie vedlejší herec, za kterou, mimochodem, dostal Oscara… a naprosto zaslouženě! Opravdu tu přehrává všechny… i Christiana Balea jakožto Batmana. Vlastně i co se týče široké veřejnosti, si myslím, že když se řekne Temný rytíř, všichni si jako první představí Jokera. Nutí mě to k zamyšlení, jestli je to dobře nebo špatně, nebo úplně jedno. Nenechám ale všechnu slávu Jokerovi, a ještě zmíním i komisaře Gordona, který si od minule výrazně polepšil a je zde skvělou postavou zastupující „obyčejné lidi“, a taky Harveyho Denta, jehož charakterový vývoj je nadmíru uvěřitelný. Zároveň si znovu nemohu odpustit, abych krátce nezmínil i Alfreda, který Bruce postrkuje vždy tím správným směrem a je to prostě frajer. Temný rytíř je poctou pro současný filmový průmysl a své postavení mezi nejlepšími filmy všech dob (alespoň na ČSFD) má naprosto oprávněně. A vzhledem k tomu všemu nemohu jinak, než jej umístit na první příčku.

Těm z vás, kterým se podařilo prokousat se tímto textem, ze srdce blahopřeji, a ještě jednou připomínám, že snímek The Batman s Robertem Pattinsonem v hlavním roli a s Mattem Reevesem v režisérském křesle dorazí už v březnu v roce 2022, tak snad už bude tou dobou celosvětová situace lepší… buďme pozitivní!