RECENZE: Jan Hlávka a Jana Vybíralová, Chlad Chiméry

Článek od: Petr Simcik - 21.07.2021

Série Algor nabrala pořádný spád už v předchozím dílu, Pomnících zimy, který by se dal shrnout do věty - Avrian Dann nasral špatného císaře. Tím bylo načrtnuto mnohé a člověk, který má načteno a nakoukáno, by mohl hereticky tvrdit, že už tak nějak ví, co bude v Chladu Chiméry následovat. Jenže to by ji nesměli napsat Jan Hlávka a Jana Vybíralová. Prakticky všechno totiž bude jinak. Jestli lépe, nebo ne, to už je složitější otázka.

Chlad Chiméry překvapil hlavně tím, že je všechno jen ne předvídatelný. Kroky všech zúčastněných byly v Pomnících zimy totiž poměrně jasné, a čtenář by něco čekal. Jenže stejně jako ve fantasy konkurenci Algoru, tedy ve Hře o trůny (Písni ohně a ledu), se stane něco úplně jiného, co čtenáře naštve, rozesmutní, vyděsí, prostě nenechá chladnými. Vlastně ani nemůžu zevrubně popsat děj, protože se toho stane tolik neočekávaného, že bych těm, kteří knihu ještě nečetli, tak či onak ten zážitek kazil. Je trochu škoda, že spousta linek Chladu Chiméry je naprosto nových. Přezbrojení Viridianu membaranskými zbraněmi, invaze na Newell, historie rodiny Michaila Petrova, události v Mrtvé díře, nemoc Andreje Korvaniana... všechno to jsou věci, o kterých jsme neměli v předchozích dílech ponětí a které přinesly nové zajímavé zvraty, doplnily už tak pestrou mozaiku Algoru, ale vlastně to není to, co jsem jako čtenář chtěl. Ano, užil jsem si to a celou knihu jsem četl se zatajeným dechem, protože pokud jsme si mysleli, že konec předchozí knihy zadělává na průser na všech frontách, tak na konci Chladu Chiméry... No a ke všemu, kde je sakra ta slibovaná Chiméra?! Chlad Chiméry je - doufám - přípravou na velké finále. Ledasco tomu nasvědčuje. Na jedné straně sledujeme premiéra kousek od šílenství a jeho vražedkyni, která se už dávno utrhla ze řetězu, na druhé Algor a Viridian, o kterých vlastně ani nevíme jak si stojí samy o sobě a vůči sobě navzájem. Všechny tři planety jsou doslova trhány vlastními chybami a tajnými akcemi všech proti všem a do toho tu máme mraky proměnných v množství výzbroje a ochotě zničit sám sebe na všech stranách.

Pokud jste sérii Algor ještě nenačali, určitě to napravte, protože celé ty čtyři tlusté knihy dupou autoři na plyn a prakticky nepoleví. Postavy umírají jak na běžícím pásu, ale není to samoúčelné a ten vesmír dává smysl a je postavený pro čtenáře ochotného přemýšlet a dát prostor fantasii. Postavy samé jsou do potřebné míry plastické a mají svoje motivace a pozadí. To se daří kupodivu i v situaci, kdy se během každé knihy několik nových objeví a několik jiných umře. Hlávka a Vybíralová pracují chytře s archetypy, takže ty postavy občas znáte lépe, než byste za daných skutečností a s poskytnutými informacemi měli.

Onu otázku jestli je vše lepší či horší, přehlednější či zamotanější, zajímavější či unavenější, si bude muset zodpovědět po přečtení každý sám. Já jsem se po přečtení Chladu Chiméry cítil asi jako po Rudé svatbě nebo smrti Neda Starka v Písni ohně a ledu, když už to nějak musím vyjádřit. Cítil jsem se naštvaně, protože autor hodně tlačil na pilu a šel proti proudu, ale na druhou stranu naprosto nedočkavě, jak to bude s Algorem dál a jak ty nově načaté děje nakonec dopadnou, jak se před námi rozvine celý plastický obraz exodu ze Země a kdo z přeživších bude na konci stát na té hromadě mrtvol. A to je vlastně hlavní síla téhle série. Doufejme jen, že autoři udrží tempo těch dvou tří let (nebo méně) a nestane se jim to, co konkurenci - tedy že čekáme na poslední knihu série tak dlouho, že už se papír prvního dílu pomalu drolí věkem. Už takhle si musím před každým novým dílem dát opakování celé série kvůli té kupě postav...