RECENZE: Lucy Taylor, Vztek a další příběhy

Varování! Lucy Taylor nešetří vulgarismy a explicitním vyobrazováním násilí a sexu. Něco málo prosáklo i do této recenze.

„Jaký zvuk vydává smrt, když není nic, co by umíralo?“
Lucy Taylor, Extrémofilové, překl.: Martin Štefko

Když se mi do rukou dostala první česky vydaná sbírka povídek americké autorky Lucy Taylor, Vztek a další příběhy, neměl jsem veliká očekávání. Kniha nás prý přesvědčí, že autorka patří mezi nejlepší hororové spisovatele současnosti. Přesto jsem ji otvíral s předsudkem, s jakým se stavím k většině hororů, které se na nás poslední dobou valí ze všech stran (a projekčních pláten) po tunách: Nejspíš tam bude něco nechutného, sem tam nějaká groteskní zvrácenost, nějaký ten „nečekaný zvrat“, ale po přečtení knihu zase odložím a do týdne zapomenu, o čem že ty povídky vůbec byly.

No… šeredně jsem se spletl. „Vztek“ mnou bude cloumat ještě hodně dlouho.

Vztek a další příběhy je soubor osmi hororových povídek oceňované, ale u nás nepříliš známé autorky, z nichž hned dvě byly nominovány na cenu Brama Stokera (Věci, o kterých se nemluví, Zlatíčka). „Královna erotického hororu“ nás provádí nejen temnými zákoutími lidské mysli, ale také drsnými místy naší planety a děsivou vizí nepříliš vzdálené budoucnosti.

Přestože autorka umně pracuje i s nadpřirozenem, sbírce v první řadě dominují psychologické thrillery o extrémních a dysfunkčních vztazích. Klasické „revenge story“ na zhýralých obrátkách (Vztek), příběhy o frustraci, sexuálním násilí a dětských traumatech (Stvoření ženy, Věci, o kterých se nemluví) či vyprávění o temných stránkách sexuální turistiky (Jak umírají praví muži).

Zkrátka ale nepřijdou ani fanoušci hororu fantastického. V povídce Zlatíčka představuje Lucy Taylor znepokojivou vizi Země zmítané stoupající oceány, z nichž vystupují prastaří tvorové. Lovecraftovský nádech čpí i z povídek V jeskyni delikátních pěvců a Extrémofilové, ztělesnění klaustrofobie a deathmetalová variace na Lovecraftovy Hory šílenství. La Señora Blanca naopak vypráví o hrůze ze smrti a života poeticky, s příměsí charakterového a absurdního černého humoru, a její závěr dokazuje, že i horor může být něžný a láskyplný.

Tím vším se prolíná vztek. Vztek jako hnací motor děje. Vztek, který cloumá světem i postavami, motivuje je, vede je na scestí, a bezbrannému čtenáři nezbývá než doufat, že dokáží vnitřní démony porazit a nepodlehnout frustraci a šílenství.

„Krása je začátek hrůzy.“
Lucy Taylor, V jeskyni delikátních pěvců, překl.: Martin Štefko

Když kniha nadchne, nedostatky se hledají těžko. Vztek a další příběhy nejsou výjimkou.

Povídky přetékají napětím a nečekanými zvraty, které vás hned od začátku dostanou a nepustí. Děj odsýpá a nutí nás otáček stránky, i když už máme dost. Jednotlivé příběhy jsou poměrně krátké (krom úvodního Vzteku), ale Lucy Taylor dokazuje, že zkušená autorka k vybudování hutné atmosféry a propracovaných postav nepotřebuje desítky normostran.

A atmosférou její světy jen sálají. Tíseň a strach se sápe ze všech koutů, ať už se ocitáme ve špinavém Coloradu plném pochybných barů, přívěsových sídlišť a zamrzlých jezer, sexem a neony prosyceném Thajsku, na upoceném deathmetalovém koncertě, suchých pláních mrazivé Antarktidy, v klaustrofobních jeskyních, či v postapokalyptickém světě požíraném stoupajícími oceány. I na malém prostoru svět vždy působí barvitě, hmatatelně a uvěřitelně. Autorka přitom nespoléhá na hutné popisné pasáže, ale naopak na stručnost a údernost prostoupenou celým jejím literárním stylem.

Lucy Taylor slovy neplýtvá, zato nešetří na trefných a originálních přirovnáních, které dokáží pobavit i dojmout („Jako příliš krásná ženská, kterou se bojíš ošukat. Jako západ slunce, nádhernej tak, že se na něj nepodíváš.“ Či mé oblíbené: „[…] zima jak v čarodějnický kundě.“) a pestrým jazykem, který se nezdráhá vulgarismů, hrubostí ani nechutností.

Styl osloví fanoušky Chucka Palahniuka (Klub rváčů) či takového Bukowského. Hrubost, ostrost a bezostyšnost. Autorka píše jasně a srozumitelně, nenadužívá uvozovacích vět a kdo mluví, poznáte už ze stylu promluvy, což je vždy známkou kvalitního psaní.

Příběhy o šílenství, zhýralosti, frustraci, dětských traumatech, drogách, alkoholu a odvrácené straně lidské sexuality mívají tendence sklouzávat k plochosti. Zobrazovat „násilí pro násilí“, „hnus pro hnus“ a „sex pro sex“ bez hlubšího propojení se čtenářem. Lucy Taylor nám je však servíruje osobitě. Intimně. Nejsou jen zvrácené, ale především emočně silné. Tomu pomáhají až děsivě uvěřitelné postavy, za jejichž hrůznými činy stojí myšlenky a pocity blízké každému „příčetnému“ člověku. Jde o vnitřní démony, které v sobě dusíme. Kteří se občas dostanou i na povrch.

Jak jsem řekl, když kniha nadchne, nedostatky se hledají těžko. Musel bych se snažit rýpat do detailů. A kdybych to udělal, musel bych i tak v první řadě poukázat na zdařilý a výstižný překlad Martina Štefka, který se s všemi těmi sprosťárnami a zhýralostmi popasoval skvěle. Klopýtnutí přichází jen v jedné povídce, kde kvůli shodě podmětu s přísudkem lehce rozviklává pointu. Tomu se však v češtině lze jen těžko vyhnout. Na škodu je taky pár chybějících čárek či neuzavřených uvozovek, ve čtení to však zásadně neruší.

Jak říkám, rýpání do detailů.

„Jedinej způsob, jak si udržet ženskou, je strach, Lonny. Musí se pořád bát.“
Lucy Taylor, Vztek, překl.: Martin Štefko

Kniha nás prý přesvědčí, že autorka patří mezi nejlepší hororové spisovatele současnosti.

Mě tedy přesvědčila.

Lucy Taylor nás vtáhne do světa zvráceností, šílenství a násilí. Do světa přetékajícího vztekem, frustrací a prohnilostí. Do světa, který místy nepříjemně připomíná ten náš.

A to je asi ten nejsilnější prvek, který autorce vysloužil „hororovou korunu“. Díky realističnosti (i fantastických povídek) se budeme skutečně bát. Ne bubáků, kteří se v noci schovávají pod postelí, ale strašidel procházejících se na denním světle, skrytých pod tenkým závojem společenské přetvářky. Budeme se bát lidí kolem sebe a toho, co se jim asi honí v hlavách; o čem fantazírují, když se nikdo nedívá.

Vztek a další příběhy ve mně zanechal hlubokou stopu. Zabrušuje do intimních témat, kterým se spousta spisovatelů vyhýbá, a vůbec posouvá hranice toho, co se autor může odvážit napsat. Proto bych knihu nedoporučil nikomu, kdo si prošel sexuálním traumatem, zneužíváním, znásilněním, kdo trpí klaustrofobií, paranoiou či se bojí lidí obecně. Rozhodně nejde o odpočinkové čtivo.

Ale vy, kdo chcete nahlédnou na odvrácenou stranu lidské mysli, směle do toho!

Musíte být ale sami trochu šílení.

Autorka: Lucy Taylor
Název: Vztek a další příběhy
Nakladatelství: Golden Dog
Povídky: Vztek, Stvoření ženy, Věci, o kterých se nemluví, Zlatíčka, V jeskyni delikátních pěvců, La Señora Blanca, Extrémofilové, Jak umírají praví muži
Rok vydání: 2021
Vazba: brožovaná
Počet stran: 268
Cena: 249 Kč