ČTEME SI: Co si čtu v USA

Teď si budu trochu protiřečit, ale první věcí, kterou bych rád doporučil, je Džunži Itó. Momentálně od něj čtu sbírku Fragments of Horror, která je jako vždycky napěchována tím největším bizárem, jenž v komiksové hororové branži můžete najít. Oživlé domy, podivné nemoci, nechutné zločiny, chodící umrlci, Džunži se v těchhle věcech vyžívá a opravdu to není pro slabé povahy. Všechno umocňuje i jeho znepokojivá kresba. Pokud jste milovníci přemýšlivějších hororů, stavějících na prostředí, strachu z neznáma, nepřemožitelnosti osudu a děsivé velikosti kosmu, je Džunži Itó pro vás, i když přímo neholdujete komiksu. Dal by se trochu nazvat japonským Lovecraftem na steroidech. Důkazem budiž i to, že vyjma komiksů, které se zabývají přímo Lovecraftem, byla Džunžiho díla a sošky jeho monster vystavená hned vedle mistrových děl a sošek Cthulhu v jediném obchůdku zaměřeném přímo na Lovecrafta uprostřed Providence. V našich končinách, pokud hledáte pouze česky vydané kusy, má Ita na starosti nakladatelství Crew. A můžu jen doporučit všechny věci, které od něj prozatím vyšly. Přes povídkové Balonky Oběšenců až po Ryby či Spirálu, v níž je mikrosvět jeho příběhu drcen nezvratným osudem.

Dalším a asi nejzajímavějším čtenářským dobrodružstvím, které mi zdejší pobyt dopřál, jsou dime stories, tedy desetníkové (dříve i pěticentové a následně čtvrťákové a půldolarové) romány či povídkové sešity, případně taky pulps, neboli pulpové magazíny. Dime stories, či později pulps, v USA byly mnohonásobně rozšířenějším fenoménem, než tomu bylo u nás (pokud se u nás dá o něčem takovém vůbec mluvit). Existovaly desítky titulů a vycházely měsíčně, někdy dokonce týdně. Celý ten kolotoč začaly tituly jako Argosy, Weird Tales, Dime detective,  Railway stories, Jungle stories, Adventure, Top-Notch magazine, Blue book, Sky Aces, případně puply zaměřené na různé hrdiny jako Phantom Detective, The green Lama, Captain Zero, Black Bat detective, Captain Satan, Black hood, Secret service operator no. 5, popřípadě můj nejoblíbenější The Shadow – který existuje mimochodem i jako výborný film, tedy alespoň pokud holdujete žánru, nic pro mainstream. Minimálně Weird Tales by mohly být našim čtenářům známé, protože ty byly periodikem, na němž přežíval právě H.P.Lovecraft či postavil začátek kariéry Robert E. Howard. Spousta z těchto povídkových či románových magazínů, které vznikly na přelomu minulého století, postupně přešla během druhé světové války na nová témata či zanikly, Weird Tales ale vychází od roku 1923 dodnes. Letos, jak se hezky počítá, tak slaví své první století! Pokud by vás zajímaly přímo anglické originály, je to docela drahá zábava. Čím déle do historie, tím samozřejmě dražší. Čísla kolem roku 1950 se pohybují v horším stavu kolem 400 korun, což na něco, co stálo deseťák – tedy zhruba 3 koruny – je docela hodně. Čísla z třicátých let se ale dokáží vyšplhat i na vyšší stovky dolarů.

Ve chvíli, kdy kolem padesátých let začnou umírat všechna ta westernová a železniční dobrodružství, se začne objevovat žánr nám milý – tedy sci-fi a fantasy. U fantastičtějších příběhů je to Fantastic adventures, Famous fantastic mysteries, Spicy Fantasy, Fantastic novels, Fantastic story a mnohé další. Nehledejte zde ale žádnou fantasy tolkienovského typu. Tahle část spektra obsahovala hlavně šílené vědce, výlety do vesmíru okořeněné magií, podmořské hlubiny, vesmírné lodě versus vesmírní krocani, odvrácenou stranu měsíce s nacisty či příběhy se Satanem. Typickým představitelem je například Edgar Rice Burroughs. Pro tu více sci-fi část čtenářstva pak byly Amazing stories, Starling stories, Super Science stories, Thrilling Wonder stories, Planest stories, Astounding Science fiction, Dynamic Science fiction, Future Science fiction či CAPTAIN FUTURE Man of Tomorrow, a to opět kloužu po povrchu. V těchto periodikách ale působily i těžké váhy sci-fi jako Poul Anderson, Henry Kuttner, Arthur C. Clarke, Ray Bradbury, Philip K. Dick či Robert A. Heinlein. Ceny těchto publikací se opět od vydání utrhly ze řetězu, takže rozdrbané a rozpadlé magazíny najdete opět od 400 Kč výš, a jakmile je magazín z padesátek úplně v pořádku a má na obalu známé jméno, cena může být astronomická. Může za to i fakt, že papír, na kterém jsou tyhle magazíny tištěné, byl koncipován na cca dvě přečtení. Jedná se o ten nejhorší, nejméně kvalitní nejkřehčí papír, jenž navíc ani nebyl řádně ořízlý, takže každý list je trochu jiný, otřepený a o nějaké vazbě se taky nedá moc mluvit... No prostě kvalita odpovídá těm třem korunám pořizovací ceny a vražedné týdenní periodicitě. Přesto jde o svého druhu rarity a každá obálka je malým uměleckým dílem, takže jsem chtě nechtě musel nějaké ty pulpy pořídit. Opět, stejně jako s těmi starými železničními, i s těmi sci-fi zacvičil čas, a tak si během sedmdesátek a osmdesátek prošly proměnou, zmenšením formátu a následnou většinovou smrtí.

U nás byste nalezli tento druh literatury v devadesátých letech (pokud nepočítám první republiku) a na začátku milenia pod názvem The Magazine of Fantasy & Science Fiction – Czech edition, což byl, tuším, čvrtletník a kolega Martin už ho tu jednou doporučoval. A samozřejmě by se dala počítat Ikarie, případně pro ty později narozené XB-1. A samořejmě nesmím zapomenout Rodokaps, kde se také občas objevilo něco jiného než western, i když zřídka, a různé sešity, jako byly Stopy hrůzy či John Sinclair. Pokud tedy chcete něco podobného, shánějte jeden z těchto artiklů. Zvlášť The Magazine of Fantasy & Science Fiction – Czech edition a XB-1 jsou sázkou na jistotu a takový John Sinclair mi přinesl taky spoustu zábavy, i když už trochu jednodušší.