SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Jan Procházka je zahradník po padesátce a příležitostný žánrový recenzent a Kristýna Sněgoňová je populární autorka fantastické literatury. Ale v srdci mají stejnou filmovou sérii - Indiana Jonese.

Možná si říkáte, co můžou mít za společnou filmovou srdcovku dva tak odlišní lidé. On je zahradník po padesátce a příležitostný žánrový recenzent. Ona – populární autorka fantastické literatury. Tak my vám trošku napovíme. On má od nepaměti jako vyzvánění v mobilu skladbu Johna Williamse – The Raiders March a ona si z letošního Comic Con Prague přivezla hrníček s Harrisonem Fordem v rozdrbané košili a s fedorou na hlavě. Je to tak, naše společná láska je Indiana Jones a o něm a jeho filmech je dnešní Sobotní filmová srdcovka. Proto jsme si spolu sedli do Nepálského baru The Raven, který patří jisté Marion Ravenwoodové, a poklábosili o nejslavnějším filmovém archeologovi všech dob.

Indiana Jones and the Raiders of the Lost Ark

Psal se rok 1985 a mně bylo necelých patnáct, když se do kin v tehdejší Československé Socialistické Republice vřítil film Stevena Spielberga Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy. Že nepůjde o tu loď plnou zvířat, které se vysmíval náš fyzikář, jsem tehdy netušil, ale že to bude pecka, mi bylo jasné hned po prvních záběrech. Vlastně to byl pro mě druhý velký Americký film hned po Krotitelích duchů (ale ti na rozdíl od Indyho zestárli tak, že se na ně dnes nedá koukat, ani se zavřenýma očima.)  Oba tyhle iniciační filmy jsem viděl v kině Ládví v Praze Ďáblicích. A jaké bylo tvoje první setkání s Dobyvateli, Kristýno?

První Indiana Jones je o pět let starší než já sama, ale sakra, každý z nás by chtěl stárnout tak jako kvalitní víno a on. Protože na původní trilogii není nic, z čeho bychom dneska byli na rozpacích, herci, triky, vtipy, všechno je dokonalé. Tehdy byla 90. léta, mohlo mi být možná deset, a Indy prchající před valící se koulí na obrazovce televize byl jako vlna. Strhla mě a nepustila dodnes.

Každý fanoušek Indyho má v každém z jeho filmů pár oblíbených scén. Mě tehdy a vlastně i teď taky děsně bavil úvodní Indyho útěk před kamennou koulí. Ten se ostatně stal natolik kultovní záležitostí, že posloužil na Nově jako reklama na televizní uvedení Dobyvatelů na téhle stanici. Dneska na jeho prvním dobrodružství oceňuju, že na rozdíl od jiných filmů z té doby nezestárly triky, které v něm použili, a taky nadsázku a humor. Co ty? Jaká je tvoje oblíbená scéna? A co bys o prvním Jonesově dobrodružství řekla?

Jednoznačně závěr! Byly mi čtyři, když mě jednou hlídali tehdy patnáctiletí sousedi a pustili si k tomu Vetřelce. A přísahám, že mě žádná scéna v něm nevyděsila tak jako závěr Dobyvatelů. Pamatuješ? Když otevřou Archu a z ní vyletí duchové. Všechny krom Indyho a Marion, kteří zavřou oči, postupně zabijí – a smrt ústředního záporného tria, Tohtovo a Dietrichovo roztavení, to je něco, co mě děsí i dneska. Rok 1981 a nádherná práce!

Rozhodně to byla jedna z nejděsivějších filmových smrtí, které se mohlo nějakému záporákovi dostat. Pro mě to taky byla jedna z prvních ukázek velkého trikového umění hollywoodských filmařů. Ostatně Steve Gawley, který na tricích Dobyvatelů pracoval, má na svém kontě filmy, jako jsou Návrat do budoucnosti, Star Wars, Muži v černém nebo Star Trek: Khanův hněv. A mimochodem Steven Spielberg se do archy úmluvy nikdy nepodíval. Možná kdyby to byl býval udělal, nenatočil by o tři roky později Chrám zkázy, který je mnohými považován za nejslabší díl původní trilogie.

Indiana Jones and the Temple of Doom

Indiana Jones and the Temple of Doom byl ale do našich kin uveden až v létě roku 1989. Já jsem na něm byl se svojí první přítelkyní, bylo mi osmnáct a za pár dní jsem na sebe měl navléct vojenskou uniformu. Zpětně si uvědomuju, že to bylo moje první filmové setkání s  Indií, protože právě v samém srdci této tajemnými kulty přetékající země Jones a jeho přátelé skončí. Film, jemuž byl vyčítán dětský hrdina, který je Indyho, společníkem byl podnětem pro zavedení ratingu PG-13. Není ani moc divu, vzhledem k tomu, že se vše točí kolem kultu bohyně smrti Kálí. Jenže já si myslím, že Chrám zkázy je zatraceně nedoceněný film. Nejen proto, že je celá jeho druhá polovina vrcholnou ukázkou našlapaného dobrodružného roller-coasteru. Spilberg se tady dotýká i natolik citlivých témat, jako je násilí na dětech nebo britský kolonialismus. Přitom se nesnaží vychovávat či mravokárně kynout prstem. Naopak Temple of Doom je pro mě od začátku do konce zábavnou a místy až hororovou jízdou.

To jsi shrnul skvěle. I pro mě je Chrám zkázy nedoceněným dílem. Po Dobyvatelích si možná diváci zvykli na to, že zlo v nacistické uniformě představuje velmi funkční protiváhu Indiany Jonese – a proto se k němu Spielberg vrátil ve fenomenální Křížové výpravě – a bez jeho přítomnosti se jim zdál Chrám až moc „jiný“. Je to de facto komorní dobrodružství, krom úvodní šanghajské legrace žádné velké cestování světem, spíš mysteriózní záhada s hororovým nádechem než akční hledání pokladu s nepřáteli v patách, ačkoliv i tady jde o poklad, nejenom o záchranu unesených dětí, ale i nalezení posvátných kamenů. V Chrámu je několik ultimátních scén, ať už je to legendární palácová večeře (chlazené opičí mozečky! – mimo jiné i kvůli nim se film nesměl v Indii, která Spielbergovo vyobrazení země považovala za urážlivé, natáčet a původně ani promítat), nebo honička v důlních vozících. Mám dokonce knihu, jop, našla jsem ji ve dvanácti v antikvariátu, ostatní díly jsem nikdy nesehnala, i když jsem právě dostala chuť zapátrat na internetu. Mimochodem, koho nedojalo, když se na letošních Oskarech na jednom pódiu znovu potkali Indiana Jones a Kulatý Kraťas aka Harrison Ford a po právu oceněný Ke Huy Quan, ten nemá srdce! A kdyby bylo té romantiky málo, až příště uvidíte Spielbergovu manželku a bude se vám zdát povědomá, vězte, že je to právě Willie „mohla jsem být tvoje největší dobrodružství“ Scottová.

Tak nakopávat zadky Náckům nejde věčně a byl to příjemný úkrok stranou. Ostatně k tomu divácky vděčnému nakopávání se Spielberg vrátil v roce 1989 ve filmu Poslední křížová výprava.

Indiana Jones and the Last Crusade

Přiznávám to strašně nerad, ale Křížová výprava je jediný film s Indianou Jonesem, který jsem neviděl v kině. Příběh o hledání Svatého grálu je vrcholem původní trilogie a myslím, že v jeho scénáři Jeffery Boam zúročil vše, co z Indyho  udělalo miláčka publika. Skvělé honičky, drsňák, který se nebere až tak moc vážně (nestydí se uklouznout na slupce od banánu a následně dostat do držky), ale také jistý přesah. Všimla sis, že se celou trilogií táhne náboženská linka? Archa úmluvy, kterou nesl Izraelský národ do zaslíbené země, posvátné hinduistické kameny a teď kalich z kterého pil Kristus při Poslední večeři. Přitom jde stále především o spektakulární a chytrou dobrodružnou jízdu (a nakopávání zadku náckům). Navíc tady se sešel Harisson Ford a Sean Connery a chemie mezi nimi funguje naprosto skvěle. Těch ikonických scén je pro mě v tomhle dílu spousta, ale jako skaut oceňuji celou úvodní část s mladým Indiana Jonesem v podání Rivera Phoenixe. Nejde jen o to, že skvěle vysvětluje Indyho averzi k hadům a jeho ambivalentní vztah s otcem, ale je to prostě perfektní akční jízda.

Přesně, otvírák, který nám umožní nahlédnout do Indyho dospívání a zjistit, co ho zformovalo v dobrodruha par excellence, je úžasný nápad a River Phoenix je ve své roli přesný. Právě ta Jonesova lidskost, omyly, všechny rány, které schytal, i humor, na který nezapomněl ani v těch nejhorších situacích, je to, co z něj dělá kámoše na celý divácký život. V Křížové výpravě to Indy rozjel ve velkém stylu a namíchal přesně ten dobrodružný koktejl, který člověk od závěru trilogie chtěl. Vrátili se nacisti (scéna, kdy se Hitler podepisuje Indymu do „památníčku“, je nezapomenutelná a asi moje nejoblíbenější napříč všemi díly) i cestování světem a nově jsme dostali hrad s tajným průchodem, sadu úkolů v nitru skalního města Petra, o jehož návštěvě od prvního zhlédnutí sním, i morální dilema při závěrečném lovu kalichu. Chemie mezi otcem a synem je tu neskutečná, co taky čekat jiného od dvou (tak sexy) hereckých legend, a většinou nezamýšlené vtipy staršího Jonese boží (pamatuješ leteckou honičku po útěku ze vzducholodě? „Jedenáct hodin, tati, jedenáct hodin!“ „Co bude v jedenáct hodin?“). Křížová výprava pro mě vždycky bude film, který může skoro ve všech ohledech těm ostatním ukazovat, jak se to dělá. Cože je dobře, protože filmem, který jsme si vyčekali, bylo, bohužel, Království křišťálové lebky.

Třikrát, ne stokrát, tisíckrát ANO!!! Scéna s ptáky a stíhačkou je geniální, stejně jako Berlín. Ale máš pravdu, musíme se posunout dál a připomenout si zatím poslední přírůstek do téhle filmové rodiny.

Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull

Trvalo to dlouhých devatenáct let, a my fanoušci jsme ani nedoufali, že se Indiana Jones na plátna kin vrátí. Roku 2008 se ovšem stal zázrak a Lucas se Spielbergem konečně odsouhlasili scénář, který byl podle nich tím, co by splnilo to, co fanoušci od filmu se slavným archeologem očekávají. Dnes už oba pánové vědí, že se scénář Davida Koeppa s očekáváními fanoušků trošku minul. Ostatně i ty říkáš „bohužel“. Já bych ale Království křišťálové lebky tak černě neviděl a nejsem sám. Bavili jsme se tuhle s Tomášem Němcem a shodli jsme se, že šarády kolem Rosswelského incidentu z roku 1947 se k Indymu a pulpu vůbec docela hodí. Takže bylo zcela přirozené, že se stali jeho soupeři Rusové a charismatická Cate Blanchettová je skvělá, byť ne tak moc děsivá jako záporáci z původní trilogie. Navíc se vrátila Karen Allenová aka Marion a na rozdíl od Harrisona Forda skoro nezestárla. Tím rozhodně nechci říct, že Indy skončil na kolečkovém křesle, byť při skvělé jízdě univerzitním kampusem je na motorce pouze za pasažéra a místy dost frackovitý Shia LaBeouf mu toho „staříka“ dává dost sežrat. Já mám ten film i přes jeho slabý závěr stejně rád a scéna s ledničkou je pro mě ikonická. Ostatně ty jako fanynka Falloutu by sis mohla vzpomenout, v kterém díle téhle skvělé počítačové hry ledničku s bičem a kloboukem uvnitř najdeš.

Ve skvělém New Vegas, a díky za připomenutí! Já mám s (zatím) posledním dílem Indiany Jonese podobný problém jako s novými Star Wars a Fantastickými zvířaty – moře moc jsem chtěla, aby to zafungovalo, a ono to… nezafungovalo. Roli v tom určitě hraje nostalgie a očekávání vyhnaná na maximum, ale i touha nechat se okouzlit tak jako poprvé. Mimozemské téma mi nevadilo, naopak, jak sám říkáš, pátrání po Lebkách bylo indianojonesovské, jak jen jsem si mohla přát, ale tam, kde o téměř dvacet let dřív působila chemie mezi tátou a odloučeným synem skvěle, zůstala jen podivná pachuť z toho, že nový Jones jr. je spíš nevychovaný spratek než budoucí nástupce slavného otce (a přiznejme si, Muttova nejvíc cool scéna byla děsivá CGI honička na liánách). Každopádně začátek filmu mě tehdy v kině úplně pohltil, byla to krása!

Já bych tohle naše povídání uzavřel slovy jiného mého oblíbeného filmového hrdiny. „Ne, vůbec nezestárla, naopak. Je v nejlepších letech.“ Jack Aubrey tu sice mluví o lodi, ale já si myslím, že se tahle věta dá vztáhnout i na sérii o Indianu Jonesovi.

A já bych ještě dodala, že se stejně nemůžu dočkat, i kdyby bylo deset špatných dílů, na jedenáctý půjdu nadšeně a na premiéru.