NEDĚLNÍK: Retro hry a filmy zkreslují pohled na minulost

Onehdá jsme vedl se synem diskusi na téma osmdesátky. Bylo to při společném hraní Crew Motorfest a trochu mě vyděsilo, že vzhledem k jeho okruhu vstupů - což je Youtube, hry a nové filmy má vlastně strašně zkreslenou představu jak to tenkrát vizuálně vypadalo. Vzpomínky na minulost, zejména na dekády jako osmdesátky, jsou dnes formovány především vizuálními a popkulturními interpretacemi. Zvlášť u dětí nebo mladších puberťáků, jak jsem se mohl na vlastní kůži už párkrát přesvědčit. Retro hry, filmy a seriály vytvořily idealizovaný obraz této éry, který je pro mnoho mladších generací jediným zdrojem informací o tom, jak tehdy svět vypadal. Výsledek je často bizarně zkreslený pohled na minulost, kde si lidé představují osmdesátky jako dobu plnou neonů, futuristických aut a nekonečných dobrodružství. Hry jako Cyberpunk 2077, Vice City, Far Cry: Blood Dragon, retro přídavky do her - například závodní retro event třeba ve Forza Horizon či Crew Motorfest zobrazují osmdesátkový svět plný růžových, tyrkysových a zelených neonů. Delorean se pro tohle období stalo určujícím ikonickým autem, které měl každý. Skutečná estetika té doby byla mnohem střídmější. Šedivá města, těžkopádná technologie a móda, která byla spíš zvláštní než elegantní, tvořily každodenní realitu, a ne každý pokoj byl vybavený futuristickými světelnými efekty. (Vlastně jsem spíš měl napsat - žádný pokoj :D)  Walkman z osmdesátek sice přehrával tu nejlepší popovou hudbu jaká kdy vznikla, ale jinak byl k uzoufání nudný a rozhodně ne sci-fi, ani neměl fialové podsvícení :D Koneckonců ty tužkovky byly rády, že utáhnou tu kazetu.

Dalším populárním fenoménem jsou stylizované obrázky osmdesátkových pokojíčků, které vídáme na počítačových wallpaperech nebo ve hrách. Typické retro pokoje z popkultury jsou plné CRT monitorů, kazetových přehrávačů, starých herních konzolí a různobarevných světelných řetězů či opět fialové aury odrážející se od pestrobarevných stěn. Ve skutečnosti však většina dětských pokojů vypadala mnohem obyčejněji – standardizovaný nábytek, opakující se vzory tapet a minimální množství elektroniky byly normou. Hry a filmy často přehánějí tento obraz, aby vytvořily nostalgii nebo futuristickou estetiku, která s realitou osmdesátých let neměla mnoho společného. Když je k těmto stylizovaným vizuálům často připojena skutečná dobová hudba, působí celá iluze ještě přesvědčivěji. Hudba, která odpovídá dané době, vytváří autentický pocit, a pro malého diváka nebo hráče je pak snazší přijmout zkreslený obraz jako reálný.

Nové filmy a populární hry, které čerpají inspiraci z této dekády, výrazně přispěly k vytvoření zkresleného obrazu. Seriály jako Stranger Things či třeba poslední Thorové, Strážci Galaxie (vím, tam jsou to hudebně spíš sedmdesátky) a další projekty kombinují nostalgii s fikcí a vytvářejí iluzi, že osmdesátky byly plné mystiky, neonových světel a futuristických technologií. Podobně zmíněné závodní hry přidávají do retro režimů extrémní barevnost a přehnaný vizuální styl, aby přilákaly hráče a podpořily specifickou atmosféru. Jako jo, na mě tyhle osmdesátky fungují, protože jsou vlastně naše představy, jak to bude vypadat v budoucnosti, zárodkem Cyberpunku ale pro ty, kdo tuto dobu nezažili a už je jim vzdálena několik desetiletí, je pak obtížné rozlišit mezi realitou a stylizovaným světem, který vznikl na obrazovkách.

Mladší generace, která stále méně sleduje klasickou televizi nebo autentické dobové filmy, často zůstává u této idealizované verze minulosti. Pro některé může být překvapující, že osmdesátky nebyly tak zářivé a futuristické, jak si představovali. Nejhorší je, že i když se synem člověk zajde třeba do muzea aut v Německu, či jsme byli muzeích v USA, ten zkreslený obraz zůstane podpořený realitou, protože ona muzea ten obraz přebírají a v čele sbírky aut stojí růžově ozářený Delorean :D a v sekci osmdesátek jsou ty nejbarevněší věci, co byly tenkrát k dostání. A ano i já jsem vinen, retrogaming který jsem dětem představil, a to že si pouštím playlist Vice City v autě taky definitivně nese své ovoce. Realita byla mnohem všednější a často i poněkud nudná. Přesto retro estetika přitahuje obrovské množství lidí, protože vyvolává pocit nostalgie a touhu po barevnějších časech. Pro ty, kteří osmdesátky zažili, jde o idealizovanou vzpomínku a nebo představu jak to vypadalo na západě, protože v našem případě byly osmdesátky gramodesky z maďarska, černobílá televize a hnědé obývákové stěny plné nevkusného užitkového skla (které se ale nesmělo použít :D). Pro mladší generace je to lákavá iluze světa, který vypadá jinak než současnost – barevněji, energičtěji a optimističtěji. Retro hry a filmy jsou především zábavou a stylizací, která si bere inspiraci z minulosti, ale současně vytváří svůj vlastní svět a možná právě v tomto rozkročení mezi realitou a fikcí tkví jejich nekonečné kouzlo.