Fallout: Hra na hrdiny - pravidla, encyklopedie a možná začátek dalšího koníčku

Když vezmete do ruky základní pravidla Fallout: Hry na hrdiny, první dojem může být trochu děsivý. Je to pořádný špalek o více než čtyřech stovkách stran a člověk snadno získá pocit, že než vůbec vyrazí do pustiny, čeká ho několik večerů studia. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Překvapivě velkou část knihy totiž netvoří samotná pravidla, ale lore a popis světa Falloutu.

A právě to považuji za jednu z největších předností celé knihy. Základní kniha je zároveň poměrně obsáhlým průvodcem světem. Dočtete se o předválečné Americe, jednotlivých korporacích a jejich historii, velký prostor samozřejmě dostává Vault-Tec, vaulty a jejich fungování a kniha vás následně zavede i do Commonwealthu – tedy Bostonu a jeho okolí známého především z Falloutu 4. Díky tomu je podle mě zajímavá i pro člověka, který ji možná nikdy aktivně nepoužije k hraní. Pokud jste fanouškem Falloutu a chcete mít velkou část informací o jeho světě pěkně pohromadě, funguje základní kniha skoro jako falloutí encyklopedie. Navíc je plná ilustrací, předmětů, zbraní, postav a grafiky ve stylu her, takže je zábavné ji prostě otevřít a číst.

Je ovšem dobré vědět, že hlavním dějištěm základních pravidel je Commonwealth a Fallout 4. Nejde tedy o kompletní encyklopedii všeho, co se kdy odehrálo od Kalifornie přes Mojave až po Apalačii. Pokud ale máte rádi právě Fallout 4, dostanete opravdu solidního průvodce jeho světem.

Pravidla vypadají složitější, než ve skutečnosti jsou. Samotná hra stojí na systému 2d20 od Modiphiusu a pokud už některou hru na tomto systému znáte, budete velmi rychle doma. Základní princip je jednoduchý – postava má klasické falloutí vlastnosti S.P.E.C.I.A.L. a jednotlivé dovednosti. Když chcete provést něco, u čeho není výsledek jistý, spojí se příslušná vlastnost s dovedností a vznikne cílové číslo. Následně zpravidla hodíte dvěma dvacetistěnnými kostkami a snažíte se toto číslo podhodit. Game Master podle náročnosti situace určí, kolik úspěchů potřebujete.
Pokud jich získáte víc, než bylo nutné, přicházejí ke slovu Action Points (AP). Ty může družina využívat k získávání dalších výhod a dodatečných kostek. Dobře provedená akce jednoho hráče tak může vytvořit prostředky, které později pomohou někomu úplně jinému. Na opačné straně jsou komplikace, díky kterým problematický hod nemusí znamenat pouze nudné „nepovedlo se“. Situace se místo toho může nějakým způsobem zhoršit nebo zkomplikovat. Celé jádro hry se přitom dá pochopit opravdu rychle.

V souboji se pravidla trochu rozšíří, ale ani tady nejde o nic dramatického. Po úspěšném útoku přicházejí ke slovu speciální šestistěnné bojové kostky, kterými se určuje způsobené zranění. Nejde přitom o klasické d6 s výsledky jedna až šest. Kostky určují množství zranění a mohou zároveň aktivovat speciální efekty zbraní.
Právě tady začíná být užitečné mít po ruce přehled efektů. Jednotlivé zbraně mají různé vlastnosti, do toho vstupují modifikace, zbroje, různé typy poškození a další drobnosti. Fallout zároveň přenáší ke stolu řadu věcí známých z počítačových her. Můžete zasahovat jednotlivé části těla, využívat V.A.T.S., modifikovat zbraně a zbroje a samozřejmě nechybějí ani perky. Pohyb a vzdálenosti přitom hra neřeší přesným měřením každého centimetru. Bojiště pracuje se zónami, což celý systém příjemně zjednodušuje. Díky tomu můžete používat mapu a figurky, ale vůbec nemusíte.

Papírová kniha dává překvapivě velký smysl. Jako Game Master jsem s pravidly neměl větší problém. Přes svou velikost totiž základní kniha není čtyřsetstránkovou zdí mechanik, kterou byste se museli před první hrou naučit zpaměti. Velkou část tvoří lore, popisy světa, vybavení, nepřátelé a tabulky, ke kterým se můžete vracet až ve chvíli, kdy je skutečně potřebujete. Právě proto podle mě dává smysl mít pravidla i fyzicky na papíře. Stačí několik obyčejných záložek. Jedna u souboje, druhá u bojových kostek a jejich efektů, další u zbraní a vybavení a případně několik dalších na místech, která používáte nejčastěji.

Především během prvních her, kdy ještě nemáte jednotlivé efekty a méně používaná pravidla v paměti, jste pak během několika sekund u správné tabulky. Game Master toho samozřejmě musí znát podstatně víc než hráči. Základní principy ale přejdou po několika hrách rychle do krve.

A právě to pro mě bylo asi největší překvapení. Fallout po běžném hráči vlastně skoro žádnou detailní znalost pravidel nechce. Vyzkoušel jsem si to s několika úplnými začátečníky, kteří o systému před první hrou nevěděli prakticky vůbec nic. A fungovalo to. Během zhruba první půlhodiny hraní se chytili a dál už nebylo potřeba hru každou chvíli zastavovat kvůli vysvětlování pravidel.

Samozřejmě musíte vědět, co umí vaše postava. Je potřeba pochopit úplný základ hodu, mít před sebou svůj character sheet a vědět, co můžete dělat v souboji. Ale to je vlastně skoro všechno, co hráč k prvnímu dobrodružství potřebuje. Ve většině situací jednoduše řeknete, co chcete udělat. Chci přeskočit zábradlí. Chci prohledat místnost. Chci přesvědčit obchodníka. Chci doběhnout k raiderovi a praštit ho pažbou.
Game Master vám řekne, jakou kombinaci vlastnosti a dovednosti použijete a jak je akce obtížná. Vy hodíte kostkami a pokračujete. Nemusíte přemýšlet, na které stránce je příslušná tabulka. Můžete se věnovat tomu nejdůležitějšímu – hraní své postavy a roleplayingu.

Právě proto podle mě Fallout výborně funguje pro one-shoty, tedy jednorázová dobrodružství. U nich se často setkáte s lidmi, kteří si chtějí stolní RPG prostě vyzkoušet. Rozhodně kvůli jednomu večeru nechtějí studovat stovky stran pravidel a vlastně ani nevědí, jestli je podobný typ hry bude bavit. Tady není problém posadit je rovnou ke stolu. A pokud podobné hry pořádáte častěji, stačí hráčům připravit něco, co dobře známe z deskovek – kraťounký tahák třeba na jednu A6. Na něm může být shrnutý základ hodu, průběh tahu v souboji a především přehled toho, co všechno může postava během svého tahu dělat kromě obligátního „vystřelím“ nebo „praštím ho“. Zbytek už může řešit Game Master. A právě tady podle mě Fallout ukazuje jednu ze svých největších předností: pravidla jsou dostatečně rozsáhlá pro Game Mastera, ale nemusejí stát mezi hráčem a jeho postavou.

Pokud navíc znáte počítačové Fallouty, můžete si s tvorbou postavy docela pěkně vyhrát. Nemusíte skončit u dalšího obyvatele Vaultu s pistolí v ruce. Pravidla umožňují hrát například za ghúla, supermutanta nebo robota Mister Handy. A právě nelidské postavy dokážou dobrodružství posunout někam úplně jinam. Nejde totiž jen o jiný obrázek na listu postavy. Jednotlivé typy postav mají vlastní specifika, výhody a omezení a spousta z nich se velmi pěkně přenáší do samotného roleplayingu.

Supermutant bude pravděpodobně řešit některé problémy trochu jinak než uhlazený obyvatel Vaultu. Ghúl má úplně jiný vztah k radiaci a může si pamatovat svět před válkou. A správně zahraný Mister Handy může být naprosto fantastický. Tedy alespoň pro jednorázové dobrodružství. Delší kampaň s opravdu důsledně zahraným Mister Handym bych totiž asi nepřežil. Ten robot byl prostě na pěst. Což je ale svým způsobem asi nejlepší důkaz, že roleplaying fungoval.

Jednou z věcí, které se podle mě povedly nejlépe, je vůbec převod mechanik známých z videoher. Nejde jen o S.P.E.C.I.A.L., V.A.T.S. a perky. Hra řeší lootování, munici, drogy, jídlo, léčení, radiaci, zbraně a jejich modifikace, crafting a další prvky, které k Falloutu patří. Díky tomu nemáte pocit, že někdo vzal univerzální RPG systém a pouze na něj nalepil logo Falloutu. Zvlášť pokud znáte videohry, budete neustále narážet na věci, u kterých přesně víte, co znamenají. A to je pro atmosféru hry důležitější, než se může zdát.

Nakonec bych měl ještě jedno varování, které v pravidlech nenajdete. Fallout RPG nevyžaduje herní mapu ani figurky. Díky systému zón můžete vzdálenosti a pohyb řešit poměrně abstraktně a celé dobrodružství klidně odehrát jen s papíry postav, kostkami a trochou představivosti. Pokud se ale rozhodnete figurky a terén používat, může vás tahle hra velmi nenápadně posunout směrem k lehké obsesi výrobou vlastních falloutích terénů a malováním figurek. Takže na to pozor. Já jsem si chtěl Fallout RPG původně jen občas rekreačně zahrát. Momentálně mi na stole leží herní deska se stanicí Red Rocket, radioaktivními močály, zříceným městem a nevybuchlou atomovou bombou, plná radioaktivních potkanů a přeživších. Někde mezi „mohli bychom si někdy zahrát Fallout“ a „téhle louži ještě chybí radioaktivní zelená“ se to patrně trochu vymklo kontrole.

Na druhou stranu právě tady Fallout funguje fantasticky. Jeho svět je pro výrobu vlastních bojišť skoro ideální. Rozpadlé silnice, vraky aut, rezavé plechové boudy, barely, trosky předválečných budov, improvizované osady, radioaktivní jezírka a všudypřítomné harampádí znamenají, že prakticky cokoli trochu křivého, rezavého nebo nepovedeného můžete prohlásit za záměr.

Pokud tedy už doma máte karton, lepidlo a barvy, mějte se na pozoru. Pravidla 2d20 mohou být nakonec tou nejlevnější částí celého koníčku. Zvlášť pokud objevíte, že pro souboje ve Fallout RPG se hodí vlastně úplně skvěle postavy a sety Fallout Wasteland Warfare, tedy Falloutí válečné stolní hry.

Fallout: Hra na hrdiny na mě zatím působí jako velmi povedený převod počítačového Falloutu ke stolu. Má dost mechanik na to, aby zůstal zachovaný pocit Falloutu – od S.P.E.C.I.A.L. a perků přes V.A.T.S. až po zbraně, radiaci, lootování a výrobu ale základní kostra pravidel je přitom dost jednoduchá na to, aby se jí hráči nemuseli neustále zabývat. Game Master má samozřejmě práce podstatně víc a občas bude listovat pravidly nebo hledat správný efekt v tabulce. Právě jemu bych proto doporučil fyzickou knihu a několik dobře umístěných záložek. Běžný hráč ale může přijít prakticky bez znalosti systému, během půlhodiny pochopit základ a zbytek večera se věnovat své postavě. A samotná kniha má ještě jednu nečekanou výhodu: je radost ji prostě číst. Díky velkému množství informací o světě, předválečných korporacích, Vault-Tecu a Commonwealthu může dávat smysl dokonce i fanouškovi Falloutu, který stolní RPG vůbec hrát nechce.

Pokud hrát chcete, nemusíte se těch více než čtyř set stran bát. Většinu té zdi musí zdolat hlavně Game Master. Hráči se zatím mohou skoro bez přípravy vydat do pustiny. Nakonec, co by se jim tam tak asi mohlo stát, že?