ROZHOVOR: Roman Tilcer

Milovníci hororov a weird fantasy veľmi dobre poznajú tituly ako Tráva, Lullaby, Rezavé panny, Vrby, Ta, co jde první, Mathilda a ďalšie. Sú to tituly z vydavateľstva Medusa. Toto vydavateľstvo sa špecializuje na knižné tituly spracúvajúce témy, prekračujúce hranice toho, čo väčšina považuje za normálne, slušné či tabu. Preto sú tieto romány, žiaľ, odsúdené nájsť si fanúšikov iba v úzkom okruhu čitateľov. Medusa na jeseň oslávi už piate výročie vzniku. Za vydavateľstvom stojí známy prekladateľ Roman Tilcer. Rozhodla som sa využiť túto príležitosť a položiť mu pár otázok.

-Prečo si si založil vlastné vydavateľstvo?
Roky jsem se živil jako literární překladatel, dělal jsem pro jiné nakladatele, občas jsem psal posudky na knihy, sem tam jsem se k vydání snažil něco doporučit sám. Získal jsem pocit, že nakladatelé jsou až příliš opatrní, pokud jde o ochotu vydávat zvláštní až divné knihy vymykající se škatulkám a překračující nejrůznější hranice. Rozhodl jsem se, že tahle literární dobrodružství zkusím domácímu čtenářstvu přinést na vlastní pěst.

-Inšpiroval ťa niekto alebo niečo k tomuto kroku?
Představu vlastního nakladatelství jsem nosil v hlavě už dlouho, ale upřímně řečeno jsem se nakonec rozhoupal díky pandemii. Když se kvůli lockdownům zavřela knihkupectví, literárním světem přestaly proudit peníze a nikdo nevěděl, jestli bude práce. Pro mě to bylo znamení, že je nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy, abych si v případě potřeby dokázal nějakou tu knihu dohodit sám. Přispělo taky, že si nějakou dobu přede mnou založili vlastní nakladatelství i další překladatelé jako Milan Žáček (Carcosa) nebo Jakub Němeček (Gnóm!). To byl pro mě důkaz, že to jde zvládnout.

-S akými predstavami a plánmi si vstupoval do vydavateľských vôd?
Cílem bylo (a stále je) vydávat zajímavé, osobité tituly, které by u jiných nakladatelů neměly šanci, přestože jsou to opravdové poklady. Uvědomoval jsem si, že takové knihy nebudou pro každého. Pamatuju si, jak mi jeden kolega říkal, že budu rád, když se mi to vůbec zaplatí – a měl pravdu, protože na začátku mi šlo jednoduše o to, abych to dokázal dát celé dohromady, přivedl na svět krásnou knihu, která mi připadá důležitá, a neprodělal při tom kalhoty. Výš jsem v tu chvíli nemířil, jelikož jsem byl z překládání pro jiné už docela unavený a chtěl jsem, aby pro mě Medusa byla oázou klidu, kde se milovanému překladatelskému řemeslu budu moct věnovat bez neustálého tlaku.

-Naplnili sa aspoň čiastočne?
Ano, rozhodně! Povedlo se mi k vydání dojednat neuvěřitelně dobré příběhy, byla radost na nich pracovat a je naplňující zprostředkovávat je dalším čtenářům a čtenářkám. Ověřil jsem si, že to funguje, a mohl se osmělit a začít spolupracovat s dalšími překladateli a překladatelkami, abychom těch zajímavých titulů mohli přinášet víc.

-Prečo Medusa? Máš rád grécku mytológiu?
Hledal jsem název, který by dobře zapadl v našem rybníčku a současně fungoval i ve světě. Medusu jsem potom vybral i jako symbol. Jak jsem už zmínil, nakladatelství vzniklo za covidu. Myslel jsem tehdy na nešťastné lidi, kteří třeba byli kvůli lockdownům uvěznění v jedné domácnosti s násilnickým partnerem a podobně. V naději, že je nějak podpořím, jsem si vytyčil, že budu vydávat příběhy obětí, těch, co prožili něco strašného a teď o tom podávají svědectví. Bájnou Medusu jsem zvolil proto, že je takovou archetypální obětí, stiženou nespravedlivým trestem.

-Vydávaš fantastiku. Prečo práve tento žáner?
Na fantastice jsem vyrostl a hrozně moc mi dala. Pořád mě baví a chci její kouzlo předávat dál – aby i další zažívali ten pocit údivu a setkávali se s novými pohledy na svět.

-Vydávaš len limitovaný počet noviel či krátkych románov. Bol to tiež zámer a oplatí sa to?
Běžně děláme 800 výtisků, to vážně není moc, ale jsem si vědom toho, že to děláme pro menšinové publikum – i když ambice zasáhnout zvídavé čtenáře za jeho obvyklými hranicemi mě neopouští. Chtěl bych, aby si Medusa uchovala schopnost překvapit výběrem každého dalšího titulu. A jestli se to vyplatí? Všechny knihy si na sebe zatím vydělaly a snad jsem férově odměnil všechny, kdo se na nich podíleli. Trvalo nicméně tři roky, než jsem našel odvahu platit i sám sobě za překlad. Vloni a předloni jsem dva tituly vydal ve velmi omezeném nákladu (150 a 200 výtisků). Byl to takový pokus, jestli půjde úspěšně publikovat i ty nejpodivnější texty, které mě něčím oslovily – a ukázalo se, že čtenářstvo tu pro ně je, přestože takto malý náklad se nutně pojí s vyšší cenou. Pokud jde o rozsah, mojí oblíbené weird fiction se myslím nejvíc daří právě v novelách. Chci se ale věnovat i větším knihám – románům a sbírkám.

-Vedel si hneď na začiatku, ktorá kniha bude tou prvou vydanou? Podľa čoho si vyberal tento svoj vydavateľský debut, mal si nejaké kritériá?
Tráva Anyi Martin mě vyloženě nadchla, tématem i stylem, bylo to přesně to, co jsem chtěl vydávat. V tom jsem měl jasno. Podobně jsem to cítil i u Livie Llewellyn. Nabízelo se, abych nakladatelství rozjel s její novelou Ta, co jde první, ale bál jsem se, že ta by byla pro domácí čtenářstvo možná až příliš divná (a vyšla tak jako druhá). Chtěl jsem začít titulem, který by jasně ilustroval směr nakladatelství a zřetelně vycházel z tradice weird fiction, ale zároveň to nebyl žádný pastiš, nýbrž svébytné, původní dílo.

-Určite by sa našlo viacero kníh, ktoré by tvoje požiadavky splnilo. Čím ťa očarila novela Tráva, ktorú napísala Anya Martin?
Mluvil jsem o domácím násilí za pandemie. Vydat Trávu mi připadalo důležité, protože v ní Anya Martin vypráví o důsledcích vztahu s násilníkem a snaze se s nimi vyrovnat. Je to vlastně příběh přeživší – autorka naneštěstí měla s tématem osobní zkušenost. Vlastní bolest potom dokázala obdivuhodně přetvořit v nádherné umělecké dílo. Kromě toho mi Tráva učarovala i jazykem. Není nijak zvlášť složitý, ale má svůj zvláštní hudební rytmus.

-Tráva je príbeh zradenej a opustenej ženy, ktorá nájde novú lásku v podobe, v akej by ju nečakala. Myslíš, že tento príbeh oslovuje aj mužov alebo si mieril priamo na čitateľky?
Chtěl bych věřit, že vydávám knihy pro všechny. Sám jsem muž a vím o řadě dalších, kterým se Tráva líbila. Pravdou nicméně zůstává, že většinou čtenářů jsou dnes vlastně čtenářky. A rozhodnutí zaměřit se na příběhy obětí a přeživších udělalo z Medusy nesporně feministické nakladatelství.

-Sheilin manžel sa s milenkou, kvôli ktorej ju opustil, zabil pri páde lietadla. Bolo to akési zadosťučinenie, akoby mu život vrátil všetko zlo, ktoré Sheile spôsobil. Vraví sa, že karma je zdarma. A čo ty, veríš na karmu?
Na karmu asi vyloženě nevěřím, ale myslím, že platí „s čím kdo zachází, tím také schází“. Špatné věci člověku do života přitahují další špatnost – a naopak, ty pozitivní ho zase naplňují dobrými pocity a zážitky.

-Poznáš sa s Anyou Martin aj osobne?
Osobně jsme se ještě nesetkali, ale trochu jsme si psali a před vydáním Trávy došlo i na videohovor. Je to neskutečně milá osoba, ale taky pečlivá a profesionální spisovatelka.

-S textami Anyi Martin sa môžeme stretnúť aj na webovej stránke Medusy. Priblížiš nám, čo to je za text?
Chtěl jsem před vydáním Trávy autorku nejprve nějak představit, protože jí česky dosud nic nevyšlo, a tak jsme se dohodli, že přeložím jednu povídku z její skvělé debutové sbírky Sleeping with the Monster. „Sedmilhář“ původně vyšel časopisecky a dnes je zdarma ke čtení na webu nakladatelství. Kromě toho nabízíme i audiozpracování – čte ho Marie-Luisa Purkrábková. Povídku jsem vybíral tak, aby byla s Trávou něčím spřízněná. Protagonistkou je tak opět žena ve vztahu s násilnickým alkoholikem a opět dojde na originální monstra – věrnost kořenům weird fiction ovšem nezapřou. V zahraničí tento příběh poprvé vyšel v antologii Rosse E. Lockharta Cthulhu Fhtagn!

-Kto z autorov a autoriek, ktorých práce si vydal alebo sa vydať chystáš, je takým tvojím miláčikom, favoritom, obľúbencom?
To nejde říct, mám je rád všechny, jinak bych je nevydával. Ale abych nepromarnil příležitost upozornit na autora, který je tu zatím v podstatě neznámý, zmíním aspoň Brendana Connella. Tohle jméno si zapamatujte! Jakmile na to budu mít kapacitu, chtěl bych přeložit některou z jeho odvázaných neodekadentních knih. Než se k tomu prokoušu, můžete si na webu Medusy zdarma přečíst nebo poslechnout povídku „ Na tisíci vlnách pod hvězdami spíme“ v překladu Ľudovíta Platy (audioverzi čte Justin Svoboda). A pro nové, osmé číslo fanzinu Honzy Vojtíška Mort jsem přeložil povídku „Jednorožec“.

-Vráťme sa k Meduse. Koľko ľudí pre teba pracuje?
Začínal jsem sám. Po čase se ke mně přidala Háta Kreisinger Komňacká. Já komunikuju s autory a autorkami, překládám, starám se o e-shop a newsletter. Háta rediguje, dělá korektury, připravuje grafiku, obálky… Potom ještě volně spolupracujeme s dalšími profíky, kteří se věnují sazbě, ilustracím nebo tisku.

-Ako si ich hľadal?
Na začátku mi redakci dělala Jana Nečasová – tu jsem oslovil proto, že byla nejsvědomitější redaktorkou, s jakou jsem se kdy setkal. Háta Kreisinger Komňacká za mnou potom přišla sama – líbilo se jí, co Medusa dělá, a protože věděla, kolik je s knihami práce (je totiž zaměstnaná u Vydavatelství Univerzity Palackého), nabídla mi pomoc, aby cesta dalších smysluplných titulů k domácímu čtenářstvu byla o něco snazší. Pokud jde o výtvarnou stránku, rád svoje oblíbené umělce a umělkyně průběžně sleduju, a když získám pocit, že by se jejich práce hodila ke knize, na kterou právě pomýšlím, jednoduše jim napíšu.

-Čo ty a propagácia? Často je takou achylovkou vydavateľskej činnosti.
Máš asi pravdu, že je co zlepšovat. Tak nějak spoléhám na to, že si o Meduse čtenáři a čtenářky mezi sebou řeknou sami. Největší službu nám prokazují Facebook a Instagram, zároveň se ale dost vyhýbám tomu platit si u nich reklamu, protože Meta je podle mě zavrženíhodná organizace a k tomu, abych se cítil špatně, úplně stačí, že její sítě vůbec využívám. Nějakou dobu se už snažím přesouvat důraz na e-mailing. Jestli chcete pro Medusu i pro sebe něco udělat, přihlaste se k odběru našeho newsletteru. 

-Stíhaš ešte prekladať aj pre iné vydavateľstvá alebo ťa plne vyťažujú publikácie Medusy?
Mám pocit, že nestíhám ani překlady pro jiné nakladatele, ani pro Medusu. Dočista jsem se vyčerpal a snažím se teď najít si nějakou práci, která by mi zajistila důstojnější obživu. Medusu ale nechci pověsit na hřebík – naopak. Literární překlad je hodnocený tak špatně, že to člověka nutí dělat hodně, ale ve výsledku stejně nemá peníze a nezbývá mu čas na nic jiného. Od kariérní změny si slibuju, že se Meduse budu moct věnovat víc než doteď. Držte palce, ať to vyjde!

-Môžeš nám prezradiť, akú knihu vydáš ako ďalšiu v poradí?
K vydání teď připravujeme první sbírku povídek Livie Llewellyn Motory touhy: O lásce a jiných hrůzách. Kdo Medusu sleduje delší dobu, určitě ví, že tuhle knihu jsme ohlásili už před pár lety. Dostal jsem se s překladem zhruba do třetiny a tam jsem uvázl, hlavně proto, že mě plně vytížila práce pro jiná nakladatelství. Letos jsem si řekl, že nemá cenu čekat, až se to se mnou zlepší, a radši zkusím najít někoho, kdo by mi s Motory touhy pomohl. A dopadlo to skvěle! Další třetinu příběhů do češtiny výborně převedla Daniela Orlando a zbytek dodělá Háta Kreisinger Komňacká. (Pokud si chcete ověřit, že tyhle dámy umí, můžete si na webu Medusy přečíst jejich překlady povídek Joe Pulvera či Lairda Barrona.)

-Aké sú tvoje plány a plány Medusy do budúcnosti?
Kromě sbírky Livie Llewellyn připravujeme i další novelu Algernona Blackwooda. Můžu už asi prozradit, že půjde o legendární Wendigo a na překladu pracuje Petra Johana Poncarová, která do češtiny převedla Blackwoodovy Vrby. Chtěl bych se vrátit i k dalším autorům a autorkám, které jsme už představili, a přijít taky s nějakými novými, ale detaily bych si nechal na později. A připravujeme taky elektronické vydání Temného tance báječné Tanith Lee. Obecně řečeno se snažím zvýšit tempo vydávání. Prvních pár let jsme dělali jednu knihu ročně, vloni to byly dvě, letos bych rád zvládl ještě víc. Chtěl bych se propracovat až ke čtyřem. Uvidíme, jak se nám bude dařit.

Romanovi Tilcerovi ďakujem za rozhovor a vydavateľstvu Medusa želám za celú redakciu Sardenu, aby nám prinieslo ešte veľa skvelých kníh. No a týmto špecifickým knihám zase prajem, aby si našli cestu k čo najväčšiemu počtu čitateľov.
Ena