RECENZE: Ondřej Neff, Hvězda mého života

Článek od: Lament - 03.06.2010

„To je jeden asi ze sta problémů s robotama a kyborgama. Nikdy nevíte, jestli jednají z vlastní vůle, nebo z vůle někoho jiného.
S lidmi je to jednodušší, co se odhadu týče.
Ti vždycky jednají z vůle někoho jiného.“

str. 168

Na novou knihu od Neffa čekám vždycky velice netrpělivě. Není pro mě jen studenou a vzdálenou „hvězdou české sci-fi“, kdepak. Je to autor, který stál u počátků mé posedlosti žánrem. Jako jeden z prvních mi ukázal to vzrušení a údiv nad cizími světy, a tak mi pomohl pociťovat totéž i nad vlastním životem. Je to snad známka stárnutí nebo přílišné čtenářské zkušenosti, když se přistihnu, jak doufám, že se s další novou knihou vrátím k té závrati, kterou jsem kdysi prožívala nad neffovkami z 80. let? Myslím, že v tomhle nejsem sama.

Ten pocit se už asi vrátit nedá, ale můžu dostat příležitost setkat se znovu s oblíbenými postavami. V tomto případě se jedná o pokračování cyklu z Arkádie, takže se čtenář může těšit na Kubu Nedomého, Dědka Čucháka a graciézní Su. Skoro bych řekla, že to stačí, ne?

Ale to bych asi byla popotahována v kuloárech, za takovou „recenzi“. Někteří z vás budou chtít vědět víc. Dobrá tedy.

Hvězda mého života se vrací prostřednictvím Kubova vyprávění do doby, kdy mu vypršel havířský kontrakt u Českopolské těžební a on z vlastní hlouposti a mladické nerozvážnosti zkejsl na Měsíci. A nebyl to poslední problém, do kterého se mu podařilo zaplést z výše zmíněných důvodů. Ale nebýt toho, kdo ví, jestli by měl to potěšení spolupracovat s kyborgem Dědkem Čuchákem a jestli by vůbec poznal největší lásku svého života, Su. Celý příběh je o tom, jak se to všechno seběhlo a jak se tyhle neortodoxní formy života setkaly.

Nebude patrně překvapením, že ani v Hvězdě se cyklus neodchyluje od svého čistě dobrodružně-akčního půdorysu. Koupíte si Neffa, dostanete Neffa. S jeho lehkým až nedbalým žurnalistickým stylem, ironií, sarkasmem, zručným minimalistickým karikováním a vtipnou psychologickou zkratkou. Dílčí epizody knihy pěkně odsýpají, a tentokrát nedojde na postupně se vkrádající lehkou rozvláčnost, kterou jsme mohli pozorovat u předchozího Ro(c)ku mého života.

Celkový vzhled knihy je velice příjemný. V poslední době si nás nakladatelství pěkně hýčkají vytříbeným designem, porevoluční experimentování (leckdy velmi odpudivé) je dávno pryč. I Hvězda mého života má díky nakladatelství Plus vkusnou a žánru odpovídající úpravu. Dokonce mé oko ani nezaškobrtlo o překlep, což naopak v poslední době zvykem nebývá.

A takto se příběh o mládí Kuby Nedomého stává něčím víc, než jen příjemně nostalgickým doplněním našich ranějších čtenářských zážitků a ladným kouskem, který si můžeme vystavit v knihovně. Není to žádný artefakt z Měsíce na doplnění sbírky a lapač prachu, ale živá, dýchající kniha, prostřednictvím které mohou s arkadským cyklem začít i naprostí nováčci. Ačkoliv… možná je lepší vychutnat si celý tento příběh chronologicky tak, jak ho Ondřej Neff napsal.

Hvězda mého života
Neff, Ondřej

Nakladatel: Albatros Media - Plus
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Marie Semíková, Alexandra Horová, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2010
Počet stran: 368
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Cena: 329 Kč

Komentáře

Mam to s Neffem podobne, zacinal jsem hluboko v 80s s Jadrem pudla, je to muj milovany autor a beru ho prakticky bez vyjimky. Hvezdu jsem zhltnul a i kdyz se mi nelibila tolik jako Tuseni podrazu, je to bezesporu fajn, akcni, vtipne... Nicmene jednu vytku bych si dovolil: zkuste si nekdy po docteni Neffa odvypravet ten pribeh vlastnimi slovy. Zjistite, ze to casto vubec neni pribeh s vyklenutym dramatickym obloukem ale spise sled epizod, pospojovanych tak, ze kazda dalsi zacina driv nez skonci ta predchozi, dalsi vec ktere si okamzite vsimnete je, ze velice casto taha kraliky z klobouku (nebo deusy na masinu) - v okamziku kdy se hrdina ocitne v bezvychodne situaci bychom uz meli mit v ruce vsechny indicie jak se z toho dostane, Harry si taky v takove situaci nesmi pomoci dosud neznamym kouzlem... Neff klidne vytahne z kloubouku "reverzni pusobeni" nebo neco takoveho... Vsechno je to nastesti napsane tak strasne dobre, ze vam to pri cteni vubec nevadi a musim priznat, ze muj milovany Orson Scott Card to dela taky, ale to na veci nic nemeni

Přidat komentář