SLOUPEK: Kde jsem to jen skončil? (Prázdninové čtení # 2)

Článek od: Petr Simcik - 26.07.2010

I tento nadpis lze vykládat několika způsoby. Například je to podvědomá otázka řidiče, který jede pět kilometrů po lesní silnici a nemůže se otočit, přičemž už ani neví, jak vypadá informační cedule, a pomalu se stmívá. V našem případě ovšem zůstaneme opět u knihy. Konkrétně u způsobu jak, třeba i po několika dnech, zjistit: Kterouže stránku jsem to naposledy četl?

Nějvětší frajeři nad tímto tématem ohrnou nos. No jak? Pamatuju si stránku, to je přeci jasný! Jenže, ne všichni můžou být největší frajeři, neb mají paměť děravou jako řešeto. Pro takové je nejlepším řešením si knihu zakládat a právě záložky budou to, o co poběží.

Není to zas tak jednoduché, jak to vypadá. Čím zakládat? je skoro stejně palčivá otázka jako Nerudovo: Kam s ním?
Naštěstí, v tomto případě se na rozdíl od pověstného slamníku fantasii meze nekladou. Položil jsem si otázku: Čím si vlastně knihy zakládám? Čímkoli, co je po ruce.

V začátcích mé čtenářské vášně to byly záložky - pomineme-li všité provázky, tak takové, co lze pořídit v knihkupectví, s kočkou, se psem, s Pražským hradem, s knihami. Jenže ty se opotřebovávají a za chvilku je z nich něco dost nevábného. Komu by se chtělo si potom chodit kupovat stále nové a nové? To už radši zakládat penězi.

V mém případě padesátkami, samozřejmě papírovými.

Má to několik výhod:

  • Taková záložka je skoro vždy po ruce (50, 100, 200 ...)
  • Pokud ji zapomenete ve vlastní knížce, po roce překvapí a vy máte určitou sumu k dobru :)

Ale i nevýhody:

  • Pokud ji zapomenete v cizí knížce, uděláte radost někomu jinému.

Zakládání penězi tedy dost leze do peněz, zvlášť když chodíte často do knihovny.

Zůstaňme ale ještě u peněženky. Co dalšího v ní najdeme? Účtenky - účtenky jsou jednak dokonalé pro zaznamenávání nápadů poručíka Colomba, ale hlavně, ideální jednorázové záložky. Od účtenek je to pak jen krůček k “jakémukoli papíru” při čtení na sociálním zařízení.

Jsou i lidé, kteří chtějí záložkou navíc něco sdělit a s obyčejným papírem se nespokojí. K založení používají vložení papírku podobného exlibris - s vlastním motivem, který pak zanechají v knize pro příští čtenáře. Je to mnohem šetrnější, ale i užitečnější než tištěné či lepené exlibris v původním významu - tedy určení vlastníka knihy.

Nic pro jemné povahy

O hodně větší barbaři si poradí, i pokud výčet uvedený výše není k dispozici. Zakládají přebalem knihy. To lze ale... pak to podle toho vypadá. Na druhou stranu je to lepší než téměř knihomučící nástroj: ohýbání stránek. Někdo ohýbá růžky, někdo stránky dokonce přehýbá napůl. Jak jsem psal, barbarské.

Následující řádky by určitě neměl číst žádný bibliofil.

Najdou se totiž i lidé, kteří pokládají otevřenou knížku hřbetem vzhůru, někdy ji i přitlačí a hřbet zlomí. Na zapamatování, kde jste skončili, to jistě jde použít, ale v pekle vás za to opraží na toust. Tedy doufám.

A nakonec: Čím zakládáte knížky vy?

Předchozí Prázdninové čtení.

Komentáře

Lze použít - toaletní papír (nepoužitý) , zapalovač, mobil.. Anebo se pokouším zafixovat si číslo stránku na které jsem skončil "metodou zapamatování čísel podle datumů z občanské války " (James Thurber) x)

Na dobré záložce se nesmí šetřit, proto zásadně používám ty záložky, co stojí alespoň tři kila a nabízí je náš největší výrobce záložek -  ČD (čekat dlouho) :-).

Přidat komentář