RECENZE: Margaret Weis & Don Perrin, Drakoniánská čest (Kangův regiment 2)

Knihy ze světa Dragonlance z pera Margaret Weiss a Tracy Hickman jsou po těch letech, co u nás vycházejí, prakticky synonymem klasické fantasy. Udatní hrdinové, podlí nepřátelé, mocní mágové, impozantní armády, lítí draci, to vše je denním chlebem čtenářů Dragonlance. Ovšem každé pravidlo má svou výjimku a tak trochu bílou vránou mezi ostatními dílky z Dragonlance je dvoudílná série Kangův regiment, napsaná již zmiňovanou Margaret Weis a Donem Perrinem. První díl Brigáda zatracených byl svižnou, dobrodružnou, a především humornou fantasy z pohledu té druhé strany, v tomto případě ženijního pluku drakoniánů pod velením plukovníka Kanga. Jak si vede druhý díl?

Kangovi drakoniáni žijí desítky let od porážky Královny Temnot ve Válce kopí v přesvědčení, že jsou posledními žijícími zástupci svého druhu. Definitivně na věky věků, protože temní mágové, ve snaze mít své pejsky pěkně pod kontrolou, stvořili pouze samce. Osud (za výrazné pomoci trpasličího zlodějíčka Selquista) však Kanga ke konci Brigády zatracených zavede k pohádkovému pokladu, jehož nejcennějším kouskem není žádný kus zlata, ale dvacítka jediných drakoniánských vajec na světě, v nichž na vylíhnutí čekají plazí holčičky, které se nakonec vyklubou přímo před Kangovýma očima.

Začátek Drakoniánské cti zastihuje naše hrdiny o rok později při cestě na sever. Jediným cílem Kanga a jeho pluku je usadit se na místě, kde by je neotravovali žádní zatracení rytíři a kde by se mohli spokojeně množit. Jedna věc však jejich sen značně komplikuje – nový nepřítel. Přesněji řečeno goblini, v jejichž mozečcích, zřejmě za přispění někoho hodně mocného, koluje jen jedna myšlenka – „Ještěrák! Zabít!“ Když už to vypadá, že jsou Kang a ostatní odsouzeni k záhubě, přijde pomoc vpravdě nečekaná. Drakoniáni, kterým se stejně jako Kangově regimentu podařilo přežít konec války a nyní žijí v pevnosti v horách, vedení generálem Marantou, ztělesněnou legendou, jediným zástupcem této rasy, který byl kdy povýšen na tak vysokou pozici.

V pevnosti nyní probíhají horečné přípravy na velkou bitvu, přitom další nepřítel se, jak to tak vypadá, skrývá uvnitř…

Zdá se vám příběh trochu jednoduchý? Možná, jenže nuda nemá šanci, protože na Drakoniánské cti je především vidět, že si Margaret Weis královsky užívá možnost napsat pro jednou něco krapet jiného než tuctovou klasickou fantasy o putování neohrožených herojů, plnou hrdinského patosu. Děj sice skutečně nepatří mezi nejsložitější, prakticky celý pojednává o přípravách na finální bitvu, Weis a Perrin ho však opatřili takřka detektivní (byť primitivní) zápletkou. Po dočtení mám navíc pocit, že autorské duo by dokázalo čtivě zpracovat i telefonní seznam. Žádné slovo není jen tak do větru, žádná otravná vata a omáčka, popisy nejrůznějších zbytečností jsou smrštěné na minimum. Výsledkem je sice román nevelkého rozsahu (220 stran), ale o to zábavnější a dynamičtější.

Věrní čtenáři Dragonlance by možná mohli mít problém s veskrze lidským pojetím drakoniánů, jež pravděpodobně znají z předchozích knih jako obdobu skřetů – kruté a nelítostné. V tomto ohledu si autoři dali na postavách opravdu záležet, čtenář nemá problém ještěráky přijmout jako kladné hrdiny, jak nám je autoři předkládají, navíc mají do jednoho i vcelku propracované charaktery. Především pak mladé drakoniánky, ať už jde o inteligentní Tesik, vůdčí Fonrar nebo pubertální dvojčata Hanru a Šanru. Každopádně nevyvíjejí se ani tak samotní hrdinové, spíše vztahy mezi nimi. Slečny pomalu dospívají a z ustrašených holčiček se stávají nadšené bojovnice, což si pánská část publika, zejména potom Kang, neuvědomuje, takže mezi hlavními protagonisty začínají vznikat nevyhnutelné rozpory a problémy.

Ale dost už psychologie, málokdo asi od knihy čeká komplikované drama nebo sondu do duše drakoniánovy. Čtenáři prvního dílu si brousí zuby především na humor a autoři je nezklamou. Rošťák Selquist se svými kumpány sice chybí, jejich místo však se ctí zaujímají právě drakoniánské slečny. Zejména pak již zmiňovaná dvojčata se svojí dětskou naivitou a nezvedeností pořádně „zpestřují“ život jak Kangovi a ostatním, tak čtenářům, u těch prvních v záporném slova smyslu, u druhých pak v kladném. Nejrůznější humorné situace jistě potěší srdce nejednoho vtipomila.

V jedné věci se Drakoniánská čest dost liší od prvního dílu – narazíme na mnohem méně dobrodružství a rychlé akce v temných chodbičkách, naopak se dočkáme mnohem více velkých bitev (na začátku a na konci) a intrik (těch však opravdu jen špetka). Není to zápor, jen změna. Co už ale za zápor opravdu považovat můžeme, je postava generála Maranty. Čert vem předvídatelnost jeho vývoje, asi málokdo čeká, že se z něj stane nějaký svatý spasitel, problém představuje jeho naprostá nevyzpytatelnost v chování. Občas prostě udělá něco, co naprosto nečekáte. Někteří čtenáři to tak můžou mít rádi, ale já jsem přeci jenom radši, když vím, na čem jsem.

Až na tuhle chybičku velikosti špendlíkové hlavičky je však Drakoniánská čest dílko nadmíru povedené, které stoprocentně nesmí chybět v knihovničce nejen každého fanouška klasické či humorné fantasy. Pokud snad hledáte oddech od new weirdu nebo náročných děl klasiků sci-fi, Kangův regiment je pro vás jako stvořený.

Hodnocení: 75 %.

Drakoniánská čest (Kangův regiment 2) - Ukázka z knihy
Margaret Weis, Don Perrin
Nakladatelství: Fantom Print
Překlad: Zuzana Hanešková
Odpovědný redaktor: Libor Marchlík
Jazykový redaktor: Jiří Popiolek
Obálka: Keith Parkinson
Odborná spolupráce: Dalibor „Dalcor“ Zeman
Počet stran: 224
Vazba: Paperback
Rozměry: 14,5 x 20,5 cm
Cena: 219 Kč
Datum vydání: 11. 11. 2010