RECENZE: Arkadij a Boris Strugačtí, Stalker

Článek od: Jan Žlebek - 23.03.2011

Lidi potom říkali, že když přišli Hosté, zahřmělo tak strašlivě, až oslepli. Hodně místních zařvalo ještě předtím, než OSN nechala uzavřít okolí Harmondu. Tohle mi nemuseli vykládat, viděl jsem Pásmo na vlastní oči. A mluvil jsem s těmi, kteří o něm vědí nejvíc. Samozřejmě nemyslím vědce nebo jiné knihomoly. Jde mi o stalkery. Ne, netvrďte mi, že je neznáte - já nejsem policejní provokatér! Co třeba takový Roderick Shoehardt? Že s tím seknul? Nesmysl! Rod je jeden z posledních starých stalkerů, takoví jako on nevěší živnost na hřebík. Ba ne, nikdo z nich se nedokáže vzdát svých nočních výprav na zapovězené území. Posedlost Pásmem vyléčí leda smrt, a dokud si pro Roda zubatá nepřijde, nikdy tam nepřestane brousit a hledat věci, které nám zbyly po Hostech. Co? Že tentokrát nejde o peníze? Zlatá koule? Ale vždyť to je přece jenom stalkerská legenda!

Novela Stalker, původním názvem Piknik u cesty, je bezpochyby nejslavnějším dílem autorského tandemu bratří Strugackých. Za její filmovou adaptací stojí jiný sovětský klasik Andrej Tarkovskij (Solaris), na divadelní prkna ji uvedlo finské divadlo Circus Maximus a nedávno se příběh dočkal remediace i v podobě akční počítačové hry ukrajinské provenience. Čím si tato útlá knížečka vysloužila tolik pozornosti?

Strugačtí uchopili klasické téma setkání s mimozemskou civilizací velmi nápaditě a zrale. Lidstvo prožilo tolikrát vyfabulovaný první kontakt a musí čelit kruté pravdě: těm bytostem jsme nestáli za řeč. Jediné, co po nich zbylo, je smrtící Pásmo plné nevysvětlitelných fyzikálních jevů a artefaktů ignorujících přírodní zákony. A právě prostředí střežené zóny, do níž s nasazením života pronikají dobrodružní stalkeři, tvoří páteř knihy. Nervy drásající atmosféra Pásma, kde krok vedle může znamenat konec, zmrzačení nebo také vůbec nic, je pro čtenáře stejně atraktivní jako pro stalkery. A Strugačtí ve svém spisovatelském umu nekončí u poutavých kulis a netradičně uchopené zápletky.

Piknik u cesty Strugačtí Strugackij Arkadij BorisKvalitní sci-fi nestárne, zůstává aktuální a její hlas z minulosti vyprávějící o budoucnosti neztrácí na síle. A to se o Stalkerovi dá bez nadsázky prohlásit. Na solidní kostře vystavělo autorské duo filosofickou nadstavbu, jež oslovuje další a další generace. Osud Rodericka Shoehardta, pro nějž se Pásmo stává závislostí i poslední nadějí v jednom, dokáže rozeznít strunu uvnitř lidské duše, neboť Rod má v sobě cosi, co si nese každý z nás. Stalker obsahuje dost zajímavých nápadů na poctivý román barokních rozměrů, přesto mu stručnost a sevřenost novely neškodí. Na mnoha místech vzniká jakési "kouzlo nevyřčeného" - autoři čas od času se sebejistě vědoucím úsměvem nadhodí nějaký postřeh či střípek informací o Pásmu a zbytek už nechávají na publiku. Jen se trapte, bádejte a namáhejte se, šlo jim při psaní hlavou. A čtenáři na tuhle hru přistupují s požitkem již téměř čtyřicet let.

Nedá mi to, abych nesrovnal knihu s filmem Stalker, jehož scénář vzešel taktéž z pera bratrů Strugackých. Filmová adaptace zachycuje jen část děje novely, podle legend z natáčení proto, že první polovina nabraného materiálu byla zničena nehodou při zpracování. Všechny motivy jsou proto v Tarkovského verzi katalyzované. Oč méně postavy o Pásmu mluví, o to více a hlouběji se do něj noří. Vizuálně atraktivní záběry z hlídaného území, doplněné přesvědčivým portrétem hlavního hrdiny, dávají filmu naléhavost a možná až mystickou sílu. Na druhou stranu je filmový Stalker divácky náročnější a místy stravitelný až na druhý pokus. Nicméně vřele doporučit mohu oboje, nakonec se to dá stihnout i za jeden večer.

Andrej Tarkovskij StalkerPodtrženo a sečteno, novela Stalker bez zaváhání snese srovnání s nejlepší klasikou amerického golden age. Nadčasový příběh s hlubším podtextem je napsán poutavým stylem a přístupným jazykem, což čtenáři umožňuje vychutnat si jej ve všech rovinách. Strugackým se v komorním prostoru podařilo ukázat fascinující Pásmo, jež ve stalkerech probouzí zničující závislost a výměnou jim nabízí jen prchavou naději na vykoupení. Kniha Stalker je platónskou ideální formou všech vyprávění o hledání záhadných artefaktů v oblastech smrtících pro člověka. A zároveň představuje neutuchající zdroj inspirace pro další generace spisovatelů.

Stalker (Piknik na obočině)
Strugackij, Arkadij - Strugackij, Boris

Nakladatel: Triton
Překladatel: Marie Uhlířová
Obálka: Martin Zhouf
Redakce: Marie Semíková
Rok vydání: 2010
Počet stran: 192
Rozměr: 130 x 205
Provedení: hardback
Cena: 238 Kč

Komentáře

Jestli mě pamět neklame, dávali kdysi Stalkera ve dvou dílech v nějakém dětském pořadu (Magion?), tenkrát nás to ale jako kluky fakt nebavilo - žádné střílení, žádná akce. Před pár lety jsem si ale film vychutnal, snová atmosféra kdy jedou do zóny na drezíně při "hudbě pražců" nebo když odpočívají na břehu potoka plného chaluh a odpadků je dokonalá... A kniha je samozřejmě taky výborná, koupil jsem i starší vydání ve kterém jsou krásné ilustrace (Kapka?). Jenom nevím proč mám ústav u Zóny pořád spojený s blízkým výzkumákem v Řeži :D

Přidat komentář