RECENZE: Andrzej Sapkowski, Zmije

Na počátku stála rudoarmějská legenda, příběh, který za války v Afghánistánu jako machorková cigareta koloval mezi sovětskými pěšáky. Vyprávění o vojákovi, jehož při průzkumu terénu uštkla zmije, takže se nestihl včas vrátit na základnu. A díky tomu jako jediný z posádky přežil zničující úder komanda mudžáhedínů. Možná je to městský mýtus, možná polopravda, avšak kdo ví, co je vlastně v zemi pod strmými svahy Hindukúše možné, a co ne.

Po tříleté odmlce od uzavření husitské trilogie přichází Andrzej Sapkowski konečně s dalším románem. Dvousetstránková knížečka zavádí čtenáře pod pražící slunce horského Afghánistánu, do prachu a špíny na stanovištích sovětského kontingentu, jenž měl ze země, kde zítra znamenalo včera, přivézt na kapotách obrněných vozidel socialismus. Páteří knihy ovšem není popis střetnutí, kterému se přezdívá „sovětský Vietnam“, ale komornější příběh praporčíka Pavla Levarta. Muže, jenž pohlédl do očí zmije barvy zlata a spatřil minulost země, kde nedozrálé makovice rostou na polích po staletí zúrodňovaných krví cizích válečníků.

Mistr Sapkowski ve Zmiji sáhl po námětu, který se na hony liší od obvyklých motivů fantasy situované do naší současnosti či nepříliš vzdálené minulosti. Špetka mystična a přesně odměřená dávka tajemství, obestírající titulní zmiji, dodávají jinak mainstreamovému příběhu o vojenském utrpení správný šmrnc. Ano, čtete dobře, Zmije je spíše kniha s prvky fantastična, než čistokrevná fantastika. Avšak vadit vám to rozhodně nemusí.

Sapkowski i na stránkách svého nejnovějšího díla ukazuje, že patří mezi polskou spisovatelskou šlechtu. Svižně psaný příběh utíká rychleji než útočící mudžáhid, a to i přesto, že samotného žáru bitev a svištění kulek najdeme spíš poskrovnu. Atmosféru knížky v dialozích zahušťuje vojenská hantýrka, jež ovšem může být zpočátku na překážku. Rychlou první pomoc v předních liniích nabídne slovníček armádního žargonu v závěru Zmije. Využitím vojácké mluvy připomíná kniha autorovu povídku BATTLE DUST z antologie Polská ruleta, jenže celkové vyznění je jiné. Po hřbetě Zmije se jako klikatá čára vinou příběhy pěšáků, kteří odešli do cizí země, aby tam pod nebeskými štíty majestátního Hindukúše žrali prach a spolu s civilisty zabíjeli i kousek sebe. Autorovi se daří líčit válečné hrůzy i morální rozklad sovětské armády věrně a střízlivě, nesnaží se čtenáře lacině dojmout fotogenickým utrpením, které by se skvěle vyjímalo ve finále soutěže World Press Photo, ani oblbnout nějakým patetickým papundeklovým hrdinstvím. A přitom o drsné scény a chlapskou odvahu není v knize nouze. Jen je Sapkowski dokáže podat bez bulvarizující teatrálnosti hollywoodského blockbusteru.

Andrzej Sapkowski patří k prověřeným spisovatelským esům, jeho povídky i romány slaví úspěchy na všech frontách a cenami by si doma mohl vytapetovat. Což s sebou krom množství kladů nese i jeden zápor: čtenář automaticky očekává excelentní výkon. A Zmije je bohužel „jen“ velmi dobrá, nikoliv perfektní. Na údernou a vypointovanou povídku ve stylu Trošku se obětovat nebo Zrno pravdy jí pěkných pár stránek přebývá, na mnohovrstevný román s řadou propletených dějových linií, jako je Věž vlaštovky, jí pro změnu pěkných pár stánek chybí. Sapkowski tentokrát nevyčaruje žádný charakteristicky brilantní dialog plný nezapomenutelných a jako afghánský šamšir břitkých hlášek. Chybí i pestrobarevné panoptikum živoucích postav, na rovinu přiznávám, že jednotliví Levartovi druhové ve zbrani mi splývali v jedno vícehlavé stádo ve flakvestách. Na malém rozsahu polský literát holt nemá prostor k rozmachu, a Zmije tak i přes výborný námět představuje jen odlesk jeho dřívější slávy.

I když je to odlesk jasnější než makové políčko rozkvetlé napalmovými květy.

I když je to odlesk jasný jako svítání nad věčným Hindukúšem.

Andrzej Sapkowski: Zmije
Nakladatel: Leonardo
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Jana Komárková
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224
Rozměr: 105 x 175
Provedení: paperback
Cena: 220 Kč