RECENZE: Aargh! 10

S výkřikem „Aargh!“ se v knihkupectvích objevilo další číslo stejnojmenného komiksového sborníku. Sborníku, který si zasluhuje pozornost všech čtenářů, kteří od obrázků s bublinami očekávají něco víc než Myšpulína s Fifinkou. Desáté číslo se opět vyvedlo a každý si v něm najde to svoje. A pozor, prodává se ve dvou verzích, které se liší pouze obálkou. To aby měl čtenář při nákupu nějaké to dilema, víme?

Když před deseti lety dva ctihodní pánové Tomáš a Tomáš (Prokůpek a Kučerovský) připravovali k vydání první číslo Aarghu!, raději ani neumístili na obálku pořadové číslo jedna. Navzdory všem pochybnostem si každý sešitek našel svého kupce (nebo obráceně?) a najednou tu byl nový sborník, tentokrát s velkou tlustou dvojkou. Od té doby si komiksový tlusto-časopis, s kadencí jeden díl ročně, vesele vychází. Plus nějaký ten speciál nebo katalog, jako třeba sborník o místních komiksových tvůrcích Generace nula.

Z „desítky“ na mě hned na začátku vyskočil devítistránkový vyčerpávající text o historii německého komiksu, doplněný pidi-ukázkami občas na hranici čitelnosti. Takové množství informací jsem málem neskousnul. Rozumějte, článek se snaží  postihnout tu německou komiksovou historii úplně celou, od „pravěku“ v devatenáctém století až po žhavou současnost. Vážně už jsem se těšil na ty vlídné barevné ukázky současné tvorby, ze které znám leda tak Mawila, Flixe a Moki. Když jsem vítězoslavně otočil poslední list zmíněného historického eposu, z dalších stránek na mě vyskočili Mawil, Flix a Moki. Sláva!

S těmi současníky se to má asi následovně. Hodně se zabývají epizodami ze všedního života, ve kterých pak hraje hlavní roli osobité pojetí a stylizace. Mawil je mimo jiné autorem postavičky nezdolného zajíčka Supa Hasiho, jehož dramatické zážitky se slečnami v jednodílných plavkách znají i naši čtenáři díky sborníčku Safari pláž z nakladatelství Sýpka. Tentokrát bez zajíčka v přiložené epizodce Moje první auto opět ukázal, jak se z obyčejné příhody o tyrkysové škodovce dá udělat zábavný komiks. Ukázka od Flixe je taky super. Dokázal v ní skvěle a humorně pojmout příběh o trochu bláznivém důchodci, který ve svých představách dobývá v pirátském kostýmu srdce své sousedky. Další ukázka je od Ulli Lust, která vlastně jenom bez výraznější stylizace kreslí kolemjdoucí a bubliny vyplňuje útržky jejich dialogů. Což už samo o sobě moc zajímavé není.

Občas ale tamní komiksáři úplně ujedou a stvoří něco ze světa zcela fantazijního. Třeba Moki, která zde  má pár svých typických celostránkových kresbiček plných plyšovoučkých zvířátek, která poskakují plyšovoučkou krajinkou. Což je sice hezoučké, ale není to moc komiks a žádnou zásadní myšlenku to nenese. Každopádně kouká se na to lépe, než na komiks Stará Róza od autorky s děsivě dlouhým jménem Anke Feuchtenbergerowa. To je taková upatlaná fantasmagorie o ničem, která navíc budí dojem, že původně vyšla v menším formátu, protože na á čtyřce působí stránky dost prázdně.

V desátém Aarghu samozřejmě najdete i spoustu komiksů tuzemských autorů. Je tu ovšem i další vyčerpávající text o českých stripech z 20. a 30. let minulého století. Tentokrát se spoustou čitelných ukázek,  kterých je ale možná až moc. Stripy staré osmdesát let patří spíše mezi kuriozity a komiksový fanoušek přeci jen prahne po ukázkách tvorby současnější. O to víc mě potěšil závěrečný  článek o Miroslavu Schönbergovi, výrazné postavě českého komiksu, která se neprávem nachází poněkud mimo obecné povědomí.

Ze současných tvůrců dostal prostor třeba Václav Šlajch. Precizně nakreslená epizodka Stařec a hoře i rozhovor vás naladí na jeho styl, známý i z předchozích čísel Aarghu. Bohužel, zatím mu u nás nevyšlo samostatné album, takže se můžeme jenom těšit, čím nás ještě překvapí. Škoda, že od Filipa Škody, který jinak nekreslí špatně, tu máme jenom několik infantilních růžovoučkých stripů o mladém tatínkovi a jeho veselých příhodách se svým synáčkem. Oproti tomu je tu skvělý černobílý komiks o Vladimíru Remkovi, který se na Měsíci dělí o československou žvýkačku s místní havětí, od Jiřího Mlázka a Alexeje Kovrina, za kterýmižto identitami se skrývají Džian Baban a Vojtěch Mašek – známí autoři, tvořící pod hlavičkou Monstrkabaretu Freda Brunolda, kteří stojí například za oceňovanou knihou Poslední chobotango. Jedni z posledních šťastlivců, kteří dostali prostor, byli Dan Černý, který vypálil legrácku o malém Fanoušovi, co dle vlastních slov „vyhlazuje paranormální šmejdy“, a Lucie Lomová, kterou vůbec nic nenapadlo, ale udělala o tom alespoň stránkový komiks.

Co říci závěrem? Arrgh je kromě Komiksfest revue jediným pravidelně vycházejícím sborníkem současného českého komiksu i zajímavých ukázek zahraničních. Je dostatečně tlustý, aby se strefil do vkusu každého, jakkoliv náročného diváka. Občas se sice stane, že článek připomíná spíše vědeckou práci, ale budiž. Pořád čtenářskou spokojenost dostatečně kompenzuje množství obrázků s bublinami, a tak to má být.

Aargh! 10
Baranko, Igor - Prokůpek, Tomáš - Šlajch, Václav - …

Nakladatel: Analphabet Books
Překlad: Michal Jareš, Patrycje Twardowska, Yvona Vašíčková
Obálka: Mawil
Redakce: Tomáš Prokůpek, Tomáš Kučerovský
Rok vydání: 2010
Počet stran: 128
Rozměr: 210 x 295
Provedení: paperback
Cena: 175.00 Kč

Anotace:

Komiksový sborník Aargh! je tentokrát zaměřen na německou scénu, a tak vedle rozsáhlého textu o historii tamního komiksu na čtenáře čekají nové příběhy osvědčených autorů Mawila a Moki, ale také Anke Feuchtenbergerowe, Flixe a Ulli Lust.
Současnou českou a slovenskou scénu zastupují komiksy Dana Černého, Lucie Lomové, Dana Mihálika, Václava Šlajcha nebo Vladimíra Tučapského, publicistika si všímá například poválečné seriálové tvorby Ondřeje Sekory nebo díla Miroslava Schönberga, a to včetně zcela neznámých a nikdy nepublikovaných projektů ze 70. a 80. let.
Jako bonus nabízí desátý Aargh! čtenářům na vybranou ze dvou verzí obálky - jednu vytvořil Mawil, druhou Václav Šlajch.