RECENZE: Catherine Fisherová, Inkarceron

VĚZENÍ

Inkarceron je vězení.

Bylo stvořeno z dobrých pohnutek.

Pro dobro většiny.

Z touhy po dokonalém světě.

A může se do něj schovat vše, co je nepohodlné, co překáží.

Nezměrný, bez konce je Inkarceron, propasti, chodby a průchody... (str. 9)

Celá společnost, v čele s vědci různého zaměření – Sapienty, se rozhodla vytvořit vězení a uzavřít do něj všechny, kteří přestoupili zákon. Zařízení odloučili od vnějšího světa a učinili jej materiálně soběstačným. Kriminálníky dobrovolně následovala skupina Sapientů,  aby dohlížela na převýchovu nového lidstva.

Mysleli si, že dostatečné a velkorysé hmotné i vědecké prostředky  pomohou vytvořit po několika generacích společnost bez násilí, bez hmotné nouze, zaměřené na jedince, který poctivě pracuje a sám se rozvíjí.

Vložilii jsme do toho vše, co nám zbylo. Nyní nás to všechny přesahuje. (str. 207)

Jenže pokud dáte lidem vybrat, vždy si vyberou jednodušší cestu, kde silnější ovládá slabšího! V neobvyklých prostředích různých sekcí žijí lidé, kteří jsou pozorně sledováni vězením a utlačováni různými vůdci, snažícími se pro své oblíbence získat výhody. Jenže vězení docházejí prostředky. S tak velkým množstvím lidí uvnitř se nejspíš nepočítalo.

Inkarceron je jen sofistikovaný stroj. Bez citu. Krutý. Možná... Hraje si s absolutní nadvládou nad životem a smrtí svých svěřenců. Vytváří si svoje pravidla. A po tolika letech se nudí.

 Proto všechno se stalo, že se sen o dokonalé společnosti neuskutečnil, a že uvnitř Inkarceronu žijí lidé, kteří se chtějí dostat ven. Někteří z nich věří, že se jim to podaří stejně tak, jako se to podařilo bájnému Sapphiriqueovi.        

I vně vězení žijí nespokojení lidé. Král Endor zakázal pokrok a pro dobro celku ustanovil „Protokolem“ jen jednu dobu, jednu epochu vhodnou k lidskému žití. Stagnace společnosti, i když je plánovaná, vede k úpadku a touha lidí po svobodě a po změně je stejně velká vně jako uvnitř vězení.

Zakazujeme růst,a tím i rozklad. Ctižádost, a tím i zoufalství. Neboť jedno je pouze zkresleným odrazem toho druhého. A především je zapovězen čas. Od této chvíle se nebude nic měnit. (str. 145)

 V těchto světech, které doposud existovaly nezávisle vedle sebe, se odehrává příběh Finna, který se svými společníky Sapientem Gildasem, přísežným bratrem Keirem a otrokyní Attií, hledají cestu ven z vězení, a Claudie, dcery správce Inkarceronu, a jejího učitele Sapienta Jareda, kteří si myslí, že v Inkarceronu je ráj a jsou trpce zklamáni, když se ukáže, že tomu tak není.

Zvědavá a nepoddajná Claudie najde v otcově pracovním stole ukrytý klíč k Inkarceronu. I Finn našel podobný klíč. Teď mezi sebou mohou oba světy komunikovat. Mohou se od sebe učit.

K čemu jeden klíč mezi miliardou vězňů ? (str. 340)

Ve strhujícím závěru knihy se nedočkáme klasického „ rozuzlení“ příběhu.

Naopak. Každé prozrazené tajemství, každá zodpovězená otázka evokuje spousty otázek dalších. A dává tušit novému začátku a pokračování.

Nic se nezměnilo a nikdy se nezmění. Tak to musíme změnit sami. (str. 243)

Doufám, že očekávané příběhy (kniha Sapphirique) vysvětlí tajemství vězení, jeho správce, Claudie, Finna nebo Ocelových vlků.

Kniha byla v roce 2009 vyhlášena New York Times nejlepší knihou pro mládež. Asi i pro to si  20th Century Fox  opatřila práva k románu a chystá se jej zfilmovat. Premiéru plánuje v roce 2013. Claudii, dceru správce Inkarceronu má hrát Ema Watson. Jsem zvědavá, jestli se zbaví předchozí herecké role Hermiony Grangerové z filmů o Harrym Potterovi. Taylor Lautner (Stmívání) jako Fin doufám také překvapí.

Knižní trailery:

Inkarceron /Incarceron/ (Slayerova recenze)
Fisherová, Cathrine
Vydal: Euromedia Group - Knižní klub
Přeložila: Petra Diestlerová
Obálka: Jana Šťastná
Redakce: Anna Urbanová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 368
Rozměr: 130 x 205
Provedení: Hardback
Cena: 259 Kč