ÚVAHA: Kruhy v obilí - 2/1 (Některé možnosti vzniku obrazců)

Kruhy v obilí - 2. (Některé možnosti vzniku obrazců)

Příspěvek je volným pokračováním úvahy, týkající se nových možností pohledu na vznik kruhů v obilí, která byla zveřejněna na adrese http://www.sarden.cz/uvaha-kruhy-v-obili. Seznámí čtenáře s některými dalšími možnostmi vysvětlení fenoménu. Ústředním motivem úvahy byla skutečnost, že nejen kruhy v obilí, ale i veškeré polehlé obilí na světě mají na svědomí výboje blesku do polí. Díky nim obilí zeslábne a polehne, nejčastěji ale až po několika týdnech od výboje, který vše způsobil. Nad polem totiž došlo k obrovské mechanicko - elektromagnetické explozi, která se zobrazila ve struktuře rostlin ("otiskla" nebo "naexponovala"), ale k polehnutí dojde díky narůstajícímu oslabení tkání až po řadě dnů. Pravidelné obrazce se vytvoří jen v naprosto ojedinělých případech, díky shodě mnoha náhod. Někdy ale díky proběhlým rezonancím a interferencím, mechanickým i elektromagnetickým, mohou být až neuvěřitelně složité, také díky tomu že každá exploze má především zpočátku tendenci se šířit všemi směry velmi souměrně.

Motto: žádné kruhy v obilí, až na naprosté výjimky, nejsou vyrobeny lidmi.

To, co se snaží kdekoliv ve světě prezentovat skupinky tzv. circlemakerů - že kruhy v obilí vyrábějí oni, a k nejrůzějším z nich se i hlásí  -  není nic jiného než choromyslné výplody chorých mozků autorů těchto výroků. Ve skutečnosti NIKDE ve světě NIKDY ani jediný člověk NEVYROBIL ani jediný kruh v obilí (až na opravdu naprosté výjimky, hluboko pod hodnotou statistické chyby). Veškeré tzv. "Kruhy v obilí" vyrobil někdo úplně jiný, a sice ten, kdo by jakéhokoliv circlemakera při jakémkoliv náhodném setkání s ním na poli naprosto bez jakéhokoliv zaváhání na místě okamžitě a zcela nemilosrdně zabil.

Hned na začátku dnešního příspěvku bude díky interaktivitě intenetového formátu (pravda, s odstupem, ale příště to třeba bude lepší) podána odpověď na otázku, která byla položena v diskuzi pod prvním dílem: Ikkju se ptá, jak může elektřina tvořit tak složité a přesné obrazce. Zatím bude podána odpověď na "přesné" (kruhy) - demonstrací, jak elektrický výboj může vytvořit velmi přesný kruh, pouze mechanicky, viz foto 1, vlastní pous autora textu. Odpověď na "složité" je zařazena v některém dalším pokračování, bude demonstrován interferenční obrazec, pokus vypadá velmi podobně. Na foto 1 je obrazec, vytvořený v rovnoměrné vrstvě hladké mouky elektrickým výbojem dopadajícím kolmo vůči ploše, na které je vrstva rozprostřena. Jde o vrstvu hladké mouky, tj. granulovitý materiál, hmotnost částic desítky až stovky miliontin gramu, hustota kolem 720g/litr - přibližně se shoduje s rostlinným materiálem, tloušťka vrstvy něco přes milimetr. Nalevo působení jediného výboje (2500 V - 0,03 Joule), vpravo opakování stejného výboje 10x za sebou s odstupem přibližně 200 msec (přibližný průměrný interval mezi následnými výboji bouřkového blesku je 50-60 msec). Průměr menšího útvaru je 11mm, většího 18mm. Opakováním výboje nad počet 4-5 se velikost útvaru rozšíří už jen zanedbatelně, ale velmi se zpřesňují okraje. Od poněkud beztvarého mnohoúhelníku až po velmi přesný kruh. Od počtu výbojů 6-8 se už útvar nezvětšuje vůbec, dál už silové účinky nedosahují. Běžný výboj blesku má okolo 7 následných výbojů. Existují případy, kdy je blesk tvořen jen jediným hlavním výbojem, ale i takové, kdy po prvním hlavním výboji pokračuje 12 i víc následných. Snímek poměrně názorně ukazuje, že pro elektrické výboje, i jen pokud jde o jejich silové účinky, je vytváření kruhů něco naprosto přirozeného, a není třeba se nad tím pozastavovat.

Poznámka: intenzita výboje mírně nadprůměrného blesku je víc než 1015 krát vyšší, než intenzita výboje použitého v experimentu, tj. tisíc krát milión krát milión. V případě obrazců je poměrně pravděpodobné, že se na vytvoření některých z nich nemůže podílet jen kdejaké bleskové "vyžle", naopak. To, co se během "expozice" některých z nich nad polem odehraje, je zcela bez pochyb mimo jakoukoliv běžnou lidskou představivost. Každý si jistě dokáže představit, jaký zvukový a mechanický efekt vyvolá výstřel z pistole nebo samopalu. I velmi slabý blesk přenáší a vyzáří miliónkrát větší množství energie (a pohybuje se sto miliónkrát větší rychlostí).

V předchozím příspěvku byly popsány některé základní principy nově popisované teorie - vzniku obrazců v obilí prostřednictvím výbojů blesku. Také byla nastíněna pravděpodobnost, že se v žádném případě nejedná pouze o pravidelné obrazce - Kruhy v Obilí. Jejich vznik je už řadu desítek let obestírán tolika kuriózními, nevysvětlitelnými a tajuplnými záhadami, že by se na to nestačili spojit všichni Červení trpaslíci, Hvězdní válečníci, Vetřelci, Predátoři, Terminátoři, Stopaři, Nosferati, Transformátoři, Roboti, Nadace, Caligariové, Marťani, Mloci, Astronauti, Stalkeři, Muži v černém, Galaxie, Avataři, Frankensteinové, Futuramy, Star Trekové, Matrixové, Opice z jakýchkoliv planet (včetně té modré, kde jsou nazývány mankind), Monstra, Emzáci (E.T.), Spidermani a Malí princové dohromady, ani kdyby jim v tom pomáhalo Číslo 5, pokud by náhodou přežilo. Byla vyslovena domněnka, že se pravděpodobně jedná o naprosto shodný princip původu polehnutí a poškození téměř veškerého obilí na světě. Nejenom obilí, prakticky jakýchkoliv kulturních plodin. Shodně vznikají i velmi časté nepravidelně polehlé obrazce (RDF - randomly downed formations), které nejen že veškeré pravidelné obrazce téměř nerozlučně doprovázejí, ale mnohem více než v 99,999% případů se vyskytují zcela samostatně. Výjimku z popisovaného pravidla tvoří hurikány, tornáda a povodně, které ale nejsou ve jmenované statistice zahrnuty. Taové příčiny totiž nezanechají obilí polehlé, ale zcela zničené. Nejedná se o jen o "nepříznivé hydrometeorologické podmínky", ale o přírodní katastrofy. Zemědělcům je v takových případech úplně jedno, že nemají co sklízet, nemají to totiž čím sklízet, ani kam uložit. Musejí si nejdřív opatřit stroje nové, a postavit hospodářské budovy, do kterých je umístí, a až potom se zase začnou starat o úrodu na další sezóny.

Jako jeden z podstatných důkazů podporujících uváděnou teorii je možné považovat skutečnost, že obilí v obrazcích pravidelných i nepravidelných vykazuje naprosto shodné změny vzrůstu - zbytnělá, ohnutá a prodloužená kolénka. Všechna, ale opravdu naprosto a beze zbytku všechna vznikají působením negativního geotropismu a fototropismu, nikdy a nikde ničím jiným, což je odborné i laické zemědělské veřejnosti skutečnost dostatečně známá, průzkumníci kruhů v obilí se ale už celá léta snaží neustále a trpělivě veřejnosti nabulíkovat něco úplně jiného. Tvrdí, že nějaká "záhadná energie"nejdřív velmi rychle (vteřiny až minuty) kolénka ohne nebo prodlouží. Dál například tvrdí, že velmi podobné ohnutí nebo prodloužení kolének a poškození tkání, jaké vykazují rostliny z obrazců, lze docílit prostřednictvím mikrovlnné energie. Zapomněli už ale, zřejmě čistě "náhodou" dodat, že rostliny nebo jejich části, které byly vystaveny takovému množství mikrovlnné (ale i tepelné nebo elektrické) energie, že jejich tkáně změknou, jsou tak měkké proto, že jsou uvařené, tudíž naprosto a zcela mrtvé, a po několika dnech (v době objevení kruhů) by po nich na poli nebylo už ani památky. Mrtvé jsou totiž okamžitě i rostliny, které by byly vystaveny i jen nepatrnému procentu energie, než jaká je potřeba ke změknutí tkání (odhadem pod 1 %). Byl proto už opravdy nejvyšší čas těmto jejich bludům učinit přítrž. Okamžité (během několika minut) ohnutí a prodloužení kolének (ale i jakýchkoliv jiných částí rostlin) působením jakékoliv energie nebo síly je naprosto nemožné bez jejich úplného zničení, a lze to opakovnými pokusy kdykoliv dokázat. K prodloužení kolének dojde v těch případech, kdy jejich síla nestačí ke zvednutí rostliny - první, druhé až třetí kolénko od země. Stejně jako všechna ostatní kolénka se snaží nárůstem počtu buněk na jedné straně rostlinu pozvednout, ale nedaří se jim to, proto počet buněk narůstá nepřetržitě a kolénka se tak prodlouží (zjednodušený výklad).  Kolénkům nikdo nesdělí, že jejich činnost k očekávaným výsledkům nevede, aby zanechala marného snažení, tak je to v přírodě zařízeno, a rostliny během miliónů let vývoje zatím nedospěly k názoru, že by na tom bylo třeba cokoliv měnit. Ohýbají se kolénka, kterým se daří alespoň částečně alespoň část rostliny pozvednout. Na částečném pozvednutí rostliny se nejvíc podílí kolénko bezprostředně pod internodiem, ze kterého vyrůstá klas, o něco méně ještě jedno nebo dvě pod ním. Některá z nich se mohou ohnout téměř o 90 stupňů. Ohýbání kolének se děje nárůstem (ireverzibilním) počtu buněk na protilehlé straně, nikoliv změnou tvaru a velikosti buněk, proto dojde ke zbytnění.

Téměř všichni výzkumníci, kteří se kdy věnovali problematice Kruhů v Obilí, veřejnost na svých stránkách občas obeznámí s fotografiemi kolének - ohnutá, zbytnělá a prodloužená, včetně toho, čemu říkají explosed nodes, blown nodes nebo expulsed cavities.

Na Foto 2 je jen nepatrný vzorek, všechno fotografie z míst, kde po jakémkoliv Kruhu v Obilí nebyly ani památky (vlastní fotografie autora textu). Takových ohnutých kolének připraví ročně příroda na celém světě v polích, travopolních a travních porostech i divoké vegetaci mnohem víc než 1015  (1017?, 1018?)  a v kruzích v obilí se vyskytuje mnohem méně než milióntina procenta z nich, ale vypadají naprosto stejně. Zatímco s kruhy v obilí se potká v životě jen málokdo, stejně zdeformovaná kolénka jako jsou na této fotorafii najde v polích absolutně každý kdo se tam vydá ve vhodnou dobu (v naší zeměpisné šířce přibližně od dubna do srpna). Kdyby se mu do polí nechtělo, může si je dokonce vypěstovat doma v květináči, a později (když už jsou kolénka dostatečně vyvinuta) nahnutím květináče do vodorovné polohy přinutit rostliny vytvořit ohnutá a prodloužená kolénka, která jako by těm z fotografií CC průzkumníků vypadla. I explosed nodes se dostaví, a to vše bez naprosto jakéhokoliv působení "dodatečných energií", například mikrovlnné.

Zjednodušeně řečeno, průzkumníci CC jen ukazují, jak to v přírodě funguje, a že to funguje tak jak má, a k čemu kolénka slouží, nic víc. Kolénka nedělají nic jiného, než co vykonávají už miliony let, ale průzkumníkům Kruhů v Obilí to dosud nikdo neřekl. Jednou z jejich funkcí je dorovnávání směru růstu rostliny do svislého směru, případně naklánění ke světlu, jedná se o negativní geotropismus a fototropismus. Děje se tak ireverzibilním zmnožením buněk na straně protilehlé požadovanému směru náklonu, který začíná už několik minut po tom, co rostlina odchylku zaznamená. Dojde k tomu většinou ještě během sklánění rostliny k zemi, což nemusí být vždy krátkodobý proces - minuty, hodiny, může trvat i několik dní. Pokud silový účinek zbytnění kolénka nárůstem počtu buněk nestačí ke změně směru růstu do požadovaného směru, buňky přibývají nepřetržitě a kolénko se jen prodlužuje. K prodloužení (a zbytnění) kolénka dojde i v případě, že se musí vyrovnávat několikrát s náklonem rostliny různým směrem. Průzkumníci Kruhů v Obilí neseznamují veřejnost s ničím jiným, než že to v přírodě funguje, tak jak má, jen mají o celém jevu poněkud zkreslené představy, a snaží se je do svých vysvětlení zamotat. Žádné záhady, žádné zázraky, žádná znamení, žádné nevysvětlitelné energetické procesy. Příroda. Příroda je pašák. Skoro jako Eman.

U mladých rostlin čeledi lipnicovité bez vyvinutých kolének (do délky 15 cm) se podobně může chovat kterákoliv část rostliny, dělivé pletivo (meristém) je zatím všude, a není ještě dostatečně diferencované, zatímco u vyvinutějších rostlin pouze v kolénkách - nodes.

Tvrzení, že k ohnutí nebo prodloužení kolének došlo "působením neznámé a nevysvětlitelné síly", nebo jakékoliv alespoň trochu pojmenovatelné síly (mikrovlnné záření), a to dokonce během několika vteřin nejvýše minut, je zcela v rozporu se skutečností. Názor, že nejdřív se kolénka ohnou a prodlouží (ve velmi krátké době), díky tomu se rostliny položí k zemi (ve velmi krátké době), bez zlomení stébel, a teprve potom se snaží vzpřímit, je jeden z největších bludů, k jakým kdy průzkumnící Kruhů v Obilí dospěli, a záleží jen na nich, jak dlouho v něm chtějí setrvat. Ohnutí a prodloužení kolének a chování tkání během něho (včetně jejich možného částečného poškození - může nastat i vlastní silou, nebo odumíráním poškozených tkání) je botanicky a fyziologicky naprosto exaktně doložený a prověřitelný proces, ale VŽDY se rostliny NEJDŘÍV položí nebo alespoň podstatně vychýlí k zemi, potom teprve nastává proces nárůstu počtu buněk v kolénkách. Snaha o pozvednutí rostliny začne okamžitě po polehnutí (vlastně, jak bylo zmíněno, už během poléhání, které může trvat i několik dní), a trvá řádově týden. Mikrovlnným zářením ani jakoukoliv jinou fyzikální nebo chemicko - biofyziologickou silou nikdy nikdo kolénko v rostlině neprodloužil a neprodlouží ani o milimetr, ani neohne o desítky stupňů během krátké doby bez naprostého zničení (uvaření, přetržení nebo přelomení). Polehlé rostliny v obrazcích ani kdekoliv jinde uvařené nejsou. Jsou poškozené, ale živé. Bezprostředně po elektrickém výboji mají dokonce rostliny, ve kterých už došlo ke znatelným ireverzibilním, zatím především elektrochemickým změnám, mechanické vlastnosti téměř nerozeznatelné od rostlin nepoškozených, slábnutí tkání trvá týdny.

Naprostá většina stébel v ploše polehlého obilí není zlomená, ale ohnutá těsně nad zemí. V žádném případě ale nikdy ne všechna, jak se nás snaží občas opakovaně přesvědčit průzkumníci kruhů v obilí. Něco kolem 90%, to je statisticky opravdu významná hodnota, lze opakovaně průzkumem v terénu kdykoliv doložit (netýká se jen pravidelných obrazců, ale veškerého polehlého obilí na světě, které zaujímá odhadem mnohomilionkrát větší plochu). Rostliny poškozené elektrickým proudem se časem zbavují alespoň části škodlivých chemikálií tak, že je stěhují směrem dolů a vylučují kořeny do půdy, aby došlo k co nejmenšímu zasažení dozrávajících semen. Tím je ale nejspodnější část rostliny vystavena nejdelšímu a nejintenzivnějšímu působení těchto škodlivých chemikálií, což časem (dny až týdny) vede k jejímu podstatnému mechanickému zeslabení, takže je možné stéblo těsně nad zemí bez zlomení ohnout. Mechanické snížení pevnosti v tahu (proti přetržení) i ohybu je jednoduše měřitelné a doložitelné, stačí pouhá ruční zkouška (porovnání polehlého a nepolehlého porostu), natož přesnější mechanická měření. Vychýlení stébla zdravé pšenice v polovině výšky o 10 cm kolmo ke směru růstu vyvolá změnu údaje na váze přibližně 10g - přibližně 0,1N, rostliny v bezprostřední blízkosti polehlého porostu asi 10x méně, přitom se jedná o rostliny, které stále ještě nepolehly. K vychýlení stébla zdravého ječmene je třeba síly přibližně 3x menší než u pšenice. Oslabení rostliny je možné v takovém případě, i když jen velmi vzdáleně, přirovnat k oslabení vznikajícímu nedostatkem vláhy, je ho tak možné i částečně simulovat. Nedostatek vláhy ale působí nesrovnatelně rychleji, a je zcela reverzibilní, s výjimkou případů, kdy už rostlina byla suchem zcela nenávratně zničena.

Celý popsaný proces také může souviset s principem přirozeného výběru, protože polehlé (poškozené) rostliny mají podstatně vyšší naději, že přivedou na svět nezdravé (geneticky poškozené) potomstvo, samy sebe přednostně "nabízejí ke spotřebě" ptákům, hlodavcům a dalším živočichům, eventuelně dalším fytopatologickým činitelům - viry, plísně, houby. Na doprovodném foto 3 si pochutnávají holubi na polehlém porostu pšenice, zatímco zrna nepolehlého porostu jsou jim zcela nepřístupná (vlastní fotografie autora textu).

Veškeré, pravidelně i nepravidelně polehlé obilí, obsahuje určité malé procento zlomených stébel (do 10 %), především u kraje polehlého porostu. To je způsobeno tím, že u kraje obrazce se vyskytují kromě zesláblých stébel stébla nesrovnatelně zdravější, i zcela nepoškozená, která ale nedokážou vzdorovat mase několik kilogramů těžké vlhké hmoty zesláblých stébel, pokládající se k zemi vlivem Domino Efektu (vysvětleno v některém dalším pokračování), díky čemuž se přelomí.

Na veškerém polehlém obilí je možné u části stébel pozorovat "exploded" nebo "expulsed cavities", viz foto 4 vypuklé prohlubeniny. Nejsou ale v žádném případě způsobeny tlakem plynu, jsou to růstem zvětšené deformace poškozené a odumírající tkáně, a nemusí se na nich dokonce ani žádné předcházející poškození vůbec podílet, může jít o zcela běžné růstové změny, ke kterým dochází v rostlinách zcela přirozeným zráním a postupným usycháním částí tkání (!!!!!). Zprvu nepozorovatelné, mikroskopických rozměrů, uschlá místa se růstem rapidně zvětšují. Okraje zhnědnou, jako například konec utrženého listu. Kolénka u zdravé rostliny překonávají rozdíl proti svislému směru růstu jen několik stupňů, nejvýš do 20. Kolénka polehlých rostlin často překonávají úhel téměř 90 stupňů, což u některých může vést k jejich samovolnému mechanickému poškození, vlastní silou, bez dalších vážných následků. Tkáně poškozené elektrickým proudem odumřou a zhnědnou, může jít i jen o část kolénka nebo kterékoliv jiné rostlinné partie. Některá poškození kolének proto jen náhodou vypadají jako by vznikly tlakem plynu, ve skutečnosti vznikly narůstáním původně mikroskopických, zcela neviditelných změn odumřelých tkání, (které mohly odumírat i jen jako zcela přirozený důsledek dozrávání) a trvalo až několik týdnů.

Je nutné si uvědomit, že na fotografiích se nacházejí rostliny, u kterých uplynulo mezi poškozením a vyfotografováním několik týdnů. U některých rostlin, zdaleka ne u všech, bylo prvotní poškození způsobeno elektřinou, jeho následky jsou velmi podobné mechanickému - mrtvé buňky, odumírající tkáně. Bezprostředně po poškození elektrickým proudem jsou rostliny vizuálně naprosto k nerozeznání od zdravých, i když už se v nich mohou nacházet poškozené tkáně a značné procento zcela mrtvých buněk (usmrceny elektrickým proudem). Jedině rostliny, nebo jejich části, které obdržely mnohonásobek smrtelné dávky elektrické energie (100x, 1000x i víc) vykazují okamžitě změny - pokroucené listy, žloutnutí, hnědnutí nebo zčenalé ohořelé části. Po takto zasažených rostlinách ale během několika dnů není v porostu ani památky, zatímco na přeživších jedincích se první viditelné následky projeví až po několika dnech, spíš ale týdnech. Rostliny mohou být oslabeny i (některé jen) působením škodlivých látek vzniklých po výboji blesku v půdě, nejčastěji se ale jedná o kombinaci působení látek vzniklých v půdě i v těle rostlin.

Na foto 5 je polehlý mák z roku 2008 (fotografie červenec a srpen 2008), a "podpis hlavního viníka". Následky výboje blesku na blízkém stromě - lípa, ne starší než několik týdnů, lze bezpečně rozeznat od zásahů blesku které by byly staré rok a déle, podle typické barvy čerstvě poškozeného dřeva. Pro doplnění zařazena ještě fotografie téhož stromu v dalších letech. Oko leckterého vyznavače volného prodeje výrobků z konopí nad poničeným mákem zřejmě zaslzí, pro popisovaný výzkum má ale nedocenitelný význam. Symbolem blesku je označen zasažený strom, a v pravém horním rohu jsou jeho fotografie z let 2008, 2010 a 2011. Všechno vlastní fotografie autora textu.

Dokončení zde...

Jan Ledecký