RECENZE: Stan Sakai, Ostří trav II (Usagi Yojimbo 15)

Patnáctým dílem série o králíkovi bez bázně a hany se nám dostává do rukou pokračování příběhu započatého v díle dvanáctém. Ona mezera dvou knih však není samoúčelná, i v nich se něco děje a doplňuje skládačku příběhu, který je ukrytý v obou knihách Ostří trav. Ale zatímco Ostří trav je poměrně komplikovaný příběh s více dějovými liniemi, jeho pokračování by se dalo přirovnat k tobogánu. Tobogánu, který neustále nabírá na rychlosti, jen v zatáčkách opravdu mírně přibrzdí, ale žene si to stále kupředu, téměř přímou linkou do cíle. 

Usagi, Gen a Sanshobo se vydávají na dlouho plánovanou cestu do svatyně Atsuta, aby tam schovali bohy vykovaný meč Ostří trav. Bohužel netuší, že o jeho existenci neví sami. Díky spiknutí osmi se o meči dozvěděly dva klany ninjů – Neko a Komori. Ti si samozřejmě nic nedarují ani navzájem, tím méně Usagimu. Snad ještě nikdy před sebou neměl Usagi tolik nepřátel a u sebe tak málo spojenců. Meče, hole, shurikeny a břitvy se v druhé půlce příběhu prakticky nezastaví. Samozřejmě nebyl by to Stan Sakai, aby i v takto přímočarém vyprávění neodkázal na několik předchozích knih a nerozehrál partii zrad a lstí i mezi částečnými spojenci, Usagim a vůdkyní Neko ninjů Chizu, a také mezi Neko ninji navzájem. Docela zajímavou roli zde opět hraje také generál Ikeda z dvanáctého svazku. Nemohl mi nepřipomenout Boromira z Pána prstenů, neb zde má prakticky totožnou úlohu, nejdříve jím cloumají myšlenky na použití meče, aby pro něj nakonec zemřel, a mám pocit, že ten způsob smrti jsem už také někde viděl. Nejde ovšem o nějaké kopírování, ale spíše o úsměvný odkaz …

Co se týče kresby, Stan Sakai si udržuje svůj nepřekonatelný standard, i když si troufám tvrdit, že na předchozích dvou svazcích (Šedé stíny, Maska démona) se vyřádil víc, ale je pravda, že v nich řadu scén považuji za geniální a nepřekonatelné. Každopádně je docela zajímavé si vzít pro srovnání některou ze starších knih a porovnávat. Tím, jak Sakai neustále vybrušuje svůj styl, získávám jako  čtenář pocit, že hrdinové stárnou, příbývají detaily v mimice, vlnité linky jsou nahrazeny detaily srsti apod. Krásné srovnání nabízejí například právě ninjové Komori. Pokud máte u sebe pátou knihu, Kozel samotář a dítě, je jasně vidět ta změna. Zatímco v páté knize byli Komori ninjové takoví roztomilí plyšáci s břitvami na křídlech (podobné najdete v nejbližším hračkářství s Goth tematikou), v Ostří trav 2 jsou to zubaté chlupaté zrůdy, které byste postavili vedle Gigerova vetřelce a on bude ten hezoun.  

Ač mám mnohem radši kratší Usagiho příběhy, protože dávají větší prostor Sakaiově kreslířské exhibici, Ostří trav 2 mě rozhodně nezklamalo a drží si ve všech směrech vysokou laťku, navíc uzavírá několik kratších příběhů z minulých povídkových svazků, takže pro každého Usagifila je koupě neoddiskutovatelná povinnost.
A jste-li nováček? Celá série se již shání poměrně špatně, ale jde to a upřímně – stojí to za to. Zároveň však stojí za to začít jinou knihou, patnáctka je totiž zatím zřejmě nejvíce nepřátelská k neznalým předchozího dění. No co, výše zmíněného Pána prstenů také nebudete číst od třetího dílu.

 

Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II – Pouť do svatyně Atsuta/ Usagi Yojimbo 15: Grasscutter II: Journey To Atsuta Shrine/ Sakai, Stan
Nakladatel: Crew
Překlad: Ľudovít Plata
Obálka: Stan Sakai
Redakce: Filip Gotfrid
Rok vydání: 2011
Počet stran: 180
Rozměr: 145 x 205
Provedení­: paperback
Cena: 229 Kč